11 C 320/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Podáním ze dne 14. 10. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky, která dle žalobních tvrzení představuje dluh žalovaného jako držitele televizního přijímače za neuhrazené televizní poplatky za 1-12 2022. Žalovaný přes výzvu žalobkyně neuhradil ani část dluhu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a § 115a o. s. ř). Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž k jejímu následnému nesouhlasu ze dne 14. 11. 2022 soud nepřihlížel, neboť tento úkon již nebylo možné odvolat (srovnej § 41a odst. 4 o. s. ř.). 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že žalovaný se dle potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 23. 9. 2022 přihlásil v červnu 2021 jako držitel televizního přijímače. Žalovanému tak vznikla zákonná povinnost platit televizní poplatky. Žalovaný neuhradil televizní poplatek za rok 2022, čímž mu vůči žalobkyni vznikl dluh ve výši 1 620 Kč. 6. Po právní stránce soud posoudil předmětnou věc následovně. 7. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 8. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. 9. Podle § 7 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník může po dohodě s provozovatelem vysílání ze zákona, popřípadě pověřenou osobou zaplatit rozhlasový nebo televizní poplatek předem za více kalendářních měsíců nebo čtvrtletí, nejdéle však za 1 kalendářní rok. 10. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 11. Žalovanému jakožto držiteli televizního přijímače vznikla zákonná povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem. Žalovaný tuto povinnost řádně nesplnil, když žalobkyni neuhradil poplatky za rok 2022 v celkové výši 1 620 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném nejen dlužnou jistinu, ale též zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč za dva úkony, a to výzvu k plnění a písemné podání ve věci, dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. 13. Při aplikaci § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. nezaplacení televizního poplatku), byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve skutkově i právně obdobných věcech. Dle názoru soudu lze též předpokládat, že stejné žaloby podává žalobkyně i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků. 14. Dle názoru soudu nelze náklady na právní zastoupení žalobkyně v daném případě považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Otázkou náhrady nákladů zastoupení v případě zastoupení některých účastníků advokátem se opakovaně zabýval Ústavní soud i Nejvyšší soud. V nálezu sp. zn. I. ÚS 3916/14 ze dne 12. 4. 2016 Ústavní soud vyšel ze své ustálené judikatury, podle které tam, kde je stát k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud tak však stát učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. I. ÚS 2929/07, ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 1087/09, a ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. II. ÚS 3855/14). Obdobné závěry vztáhl Ústavní soud ve své judikatuře i na některé další subjekty mimo stát, které jsou veřejnými institucemi (subjekty), hospodaří s veřejnými prostředky apod., jako jsou statutární města a jejich městské částí (nález ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09), Česká televize (nález ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, a nález ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 1333/14), Všeobecná zdravotní pojišťovna (nález ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 474/13), nebo fakultní nemocnice (nález ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. I. ÚS 195/11). Náklad na zastoupení advokátem bude u těchto účastníků účelně vynaloženým pouze výjimečně, v případech mimořádně složitých, kdy bude např. předmětem sporu problematika, která nepředstavuje běžnou agendu účastníka, případně se bude jednat o právní problematiku specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, jazykové znalosti apod. (viz např. nález ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2049/11, bod 23, a nález ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. II. ÚS 1215/10). Taktomu však v daném případě není.