11 C 353/2021-31 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Podaným návrhem se manželka domáhala rozvodu manželství účastníků s tím, že je hluboce rozvrácené; tvrdila, že manželství bylo uzavřeno po roční známosti. Před uzavřením manželství se manžel jevil jako pozorný partner a úspěšný podnikatel. Po uzavření manželství se však ihned manžel projevil jako manipulátor, despota a násilník, což vedlo manželku po třech měsících k návrhu na rozvod manželství, neboť v tomto vztahu již nechtěla dále setrvávat. Manželka odešla ze společně obývaného bytu dne 13. 9. 2021 a od té doby se manželé nestýkají. Manželka považuje manželství za hluboce rozvrácené. Při jednání manželka uvedla, že se manželé postupně odcizili, nyní je jejich manželství již pouze formálním svazkem a jako příčinu rozvratu označila vzájemné hluboké odcizení. 2. Manžel uvedl, že s návrhem na rozvod manželství souhlasí, rovněž on považuje manželství za svazek již formální, a jako příčinu rozvratu označil postupné odcizení manželů, nesoulad povah a zájmů, neshodu na společných hodnotách v manželství. 3. Jde o tzv. věc s cizím prvkem s tím, že jeden z manželů je nositelem občanství České republiky, zatímco druhý je státním příslušníkem Slovenské republiky. Z toho důvodu bylo třeba nejprve zkoumat, je-li dána pravomoc justičních orgánů České republiky a jakým právním řádem se rozvod manželství účastníků řídí. 4. Soud postupoval podle ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a zkoumal otázku pravomoci českých justičních orgánů s ohledem na obsah Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech podepsané dne 29. října 1992 v Praze, v České republice vyhlášené pod číslem 209/1993 Sb. Tato mezinárodní smlouva však neobsahuje úpravu pravomoci justičních orgánů té či oné strany. 5. Pokud jde o otázku příslušnosti soudů České republiky věc projednat a rozhodnout, je tedy třeba postupovat dle článku 3 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, který stanovuje, že ve věcech týkajících se rozvodu manželství jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí. Tento předpoklad je naplněn, neboť poslední společné bydliště manželů bylo na území České republiky a oba manželé zde ke dni podání návrhu nadále žili. 6. Podle ust. § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, platí, že rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle ust. § 49 odst. 1 cit. zákona se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Účastníci řízení jsou občany různých států, a jelikož mají obvyklý pobyt na území České republiky, je rozhodným právem český právní řád. 7. Je zřejmé, že není v poměrech projednávané věci procesní překážky žalobu o rozvod projednat a o ní rozhodnout, soud se přitom řídí právním řádem České republiky. 8. Dle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 9. V souzené věci dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi účastníky bylo dne 3. 7. 2021 v Praze 2 – Vyšehrad v kostele sv. Petra a Pavla uzavřeno manželství (oddací list ze dne 20. 9. 2021, svazek 38, roč. 2021, str. 91, poř. č. 91). V manželství se nenarodily nezletilé děti (výslech účastníků, shodné tvrzení). Budoucí manželé uzavřeli dohodu o rozsahu a správě svého budoucího společného jmění s tím, že sjednali režim oddělených jmění (viz stejnopis notářského zápisu ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. N 74/2021 a NZ 78/ 2021). Oba manželé od 13. 9. 2021 nežijí ve společné domácnosti. První problémy vyvstaly dle manželky i manžela již ve svatební den a postupně se stupňovaly, manželé se neshodli na ničem, a po uzavření manželství po uplynutí tří měsíců již manželka podala návrh na rozvod manželství. Manželé nenavštívili psychologa, problémy neřešili s odborníkem. Oba manželé považují manželství již za rozvrácené a v daném období již neudržitelné (výslech účastníků). 10. Podle ust. § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Tyto podmínky jsou v dané věci nepochybně naplněny: manželství neplní žádnou z obvyklých funkcí, nefunguje již jako hospodářská ani biologická jednotka. Manželé nemají společnou domácnost, společně také delší dobu nežijí. Za popsané situace nelze přisvědčit úvaze o možném zlepšení vztahů mezi účastníky. Bylo možno bezpečně dovodit, že manželství je trvale, hluboce a neodčinitelně rozvráceno, že je již pouze nefunkčním a formálním svazkem, na jehož udržení nemohou mít účastníci zájem a nelze rozumně očekávat, že v tomto směru dojde do budoucna k zásadní změně. 11. Ohledně příčin rozvratu manželství (§ 756 o. z.) z provedených důkazů vyplývá, že oba manželé nebyli schopni překonat odlišné názory na zásadní věci pro udržení manželství, oba mají odlišné povahy a zájmy, jsou osobnostně zcela jiného založení, přičemž problémy se od prvého dne uzavření manželství rapidně stupňovaly, což vedlo postupně k jejich odcizení a ochladnutí vzájemných vztahů. Veden těmito úvahami, soud při splnění zákonných podmínek vyslovil, že se manželství účastníků rozvádí. 12. Soud z úřední povinnosti rozhodl o náhradě nákladů tohoto řízení podle ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dle něhož ve statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu jeho nákladů.