19 C 305/2022-21 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 13 680 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla uzavřena dne [datum] Účastnická smlouva [číslo] – Zákaznická smlouva [číslo] k telefonnímu číslu [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala žalované sjednané služby u telefonního čísla [číslo], a to včetně služeb doplňkových a poskytovaných třetími stranami. Své povinnosti ze Smlouvy žalovaná porušila, když řádně a včas neuhradila poskytnuté služby, a to dle vyúčtování služeb [číslo] za období od [datum] do [datum], vystaveného dne [datum], splatného dne [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešla tato pohledávka s veškerými právy a příslušenstvím z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to s účinnosti ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaná na pohledávku neuhradila ničeho. Žalovaná byla před podáním návrhu vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum]. Žalovaná zůstala nečinná a k žalobě se nevyjádřila. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dale jen “o.s.ř.”) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: Ze Zákaznické smlouvy [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná učinila k telefonnímu číslu [tel. číslo] objednávku služeb na tarif„ [anonymizována dvě slova]“. Z vyúčtování služeb – daňového dokladu [číslo] za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že byly žalované vyúčtovány služby v celkové výši 14 240 Kč, se splatností [datum]. Ze souhrnného přehledu služeb k daňovému dokladu [číslo] za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že částka 13 680 Kč se skládá ze služeb: [ulice] paušál za tarif a Zprostředkované služby (volání a sms na speciálně zpoplatněná čísla). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována, jak vyplývá z oznámení ze dne [datum]. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky. Výzva byla žalované zaslána, jak vyplývá z podacího lístku ze dne [datum]. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena účastnická smlouva, na základě které byly žalované poskytovány služby. Žalovaná byla povinna hradit právní předchůdkyni žalobkyně na základě vyúčtování sjednanou cenu za služby. Žalovaná do dnešního dne neuhradila částku 13 680 Kč splatnou ke dni [datum]. Žalovaná se tak dostala do prodlení a následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací v režimu zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, jejichž součástí byly také kupní smlouvy uzavřené dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). V rámci účastnických smluv se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za služby poskytnuté ve vztahu k přiděleným telefonním číslům, a to včetně služeb třetích stran a splátky za poskytnutá koncová zařízení; tyto povinnosti žalovaná porušila, když neplatila řádně a včas vyúčtované ceny poskytovaných služeb a splátky za koncová zařízení. Služby třetích stran, které si žalovaná na základě smlouvy objednala formou volání či posílání zpoplatněných SMS na za tím účelem zřízená čísla, uhradil těmto třetím stranám v souladu se smluvními ujednáními právní předchůdkyně žalobkyně a vznikl jí nárok na jejich zaplacení žalovanou ve vyúčtované výši. Žalovaná netvrdila, tím méně prokázala, že by žalovaný dluh zaplatila, nezpochybnila žádná tvrzení žalobkyně ani jí předložené důkazní prostředky, kterými byla tato tvrzení prokázána. Předmětem řízení je nárok žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu ust. § 1879 o.z., na úhradu ceny za služby dle sjednaného mobilního tarifu. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl. Žalovaná dluh vůči žalobkyni nesplnila řádně a včas, je tedy v prodlení s plněním peněžitého dluhu, proto soud rozhodl rovněž o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v souladu s ust. § 1970 o.z., a to ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 680 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Při aplikaci § 14b a. t. soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. nároku ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací), byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. Dle názoru soudu lze též předpokládat, že stejné žaloby podává žalobkyně i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků.