19 C 354/2022-79 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 9 744,98 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem ve výši 0,1 % denně a s poplatkem za správu ve výši 1 400 Kč měsíčně, tj. celkem částku ve výši 9 510 Kč, uhradit ve dvou splátkách po 3 169,07 Kč a jedné splátce ve výši 3 171,71 Kč do [datum] Smlouva byla uzavřena na online formuláři na internetových stránkách [webová adresa]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Kromě dlužné částky žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok ve výši 0,1 % denně. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nesporoval uzavření samotné smlouvy, pouze namítal, že žalobkyně řádně neprověřila jeho úvěruschopnost a proto je smlouva neplatná. Dále namítal rozpor smlouvy s dobrými mravy z důvodu vysokých úroků. 3. Po provedeném dokazování soud ve věci dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu (listinné důkazy jsou uvedeny písmem kurzíva). 4. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřela Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úroky a poplatky, tj. celkem ve výši 9 510 Kč uhradit ve třech splátkách do [datum] Smlouva je podepsána elektronicky a její součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky, výpočet RPSN a splátkový kalendář, kopie občanského průkazu žalovaného, protokol o podpisu smluvních dokumentů, emaily z [datum]. Poskytnutí 5 000 Kč žalovanému soud zjistil z výdajového pokladního dokladu a výpisu z internetového bankovnictví žalobkyně. Při posouzení úvěruschopnosti vycházela žalobkyně z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z žádosti vyplněné žalovaným, z výplatních pásek žalovaného za prosinec 2021 až únor 2022, z výpisu bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] vedeného u Equa bank za prosinec 2021 až únor 2022, z emailu žalovaného z [datum] a z výpisu centrální evidence exekucí. Z těchto listin soud zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného činí asi 35 000 Kč čistého. Jako pravidelné měsíční výdaje uvedl žalovaný tyto: 8 000 Kč za bydlení, 690 Kč SIPO, 7 276 Kč splátky dalších 5 úvěrů, 3 500 strava a ošacení. Dle výpisu z bankovního účtu má žalovaný sjednaný kontokorent ve výši 50 000 Kč, přičemž ho pravidelně každý měsíc čerpá – každý měsíc je v mínusu téměř 50 000 Kč (velkou částku výdajů tvoří výdaje na TIPSPORT.CZ). Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, vyzvala ho žalobkyně k úhradě dlužné částky dopisem z [datum] (včetně podacího archu), dopisem z [datum] (včetně podacího archu), mailem z [datum] a dopisem z [datum] (včetně podacího archu). Žalovaný tak dluží z úvěrové smlouvy žalobkyni na jistině částku 5 000 Kč, na úrocích částku 309,85 Kč a na poplatcích částku 4 200 Kč. 5. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 8. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena [datum] Smlouva o spotřebitelském úvěru č. KL116014160, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Uzavření této smlouvy nebylo mezi účastníky sporné. Žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 daného zákona. V daném případě sice žalobkyně postupovala v souladu se zákonem a vyžádala si od žalovaného listiny, kterými by jeho tvrzení ohledně příjmů a výdajů ověřila, obsah těchto listin však již blíže nezkoumala. Kdyby tomu tak bylo, zjistila by, že žalovaný každý měsíc na svém bankovním účtu vyčerpal celý povolený kontokorent, každý měsíc byl v mínusu téměř 50 000 Kč, a jsou zde tedy dány důvodné pochybnosti o tom, z jakých finančních prostředků by uvedený úvěr byl schopen splácet. Navíc v té době již měl povinnost splácet dalších 5 úvěrů. Skutečnost, že jednotlivé výdaje nemusí být pravidelné, nemá vliv na celkové posouzení finančních poměrů žalovaného a jeho schopnost úvěr v budoucnu splácet, když podstatný je celkový obrat na bankovním účtu. 9. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. 10. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C – [číslo], přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen„ Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně. 11. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, když se spoléhala pouze na výši mzdy a výdaje uvedené žalovaným a neověřila si z listin, které měla k dispozici, celkový měsíční obrat žalovaného, který byl 50 000 Kč v mínusu, spotřebitelská smlouva ze dne [datum] je tak absolutně neplatná a žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě). Protože žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, je žalovaný povinen je vrátit jako specifické bezdůvodné obohacení v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě. Zároveň soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z této částky v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení splatnosti pak soud vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., modifikovaného lhůtou k plnění stanovenou žalobk