19 C 403/2022-53 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky v celkové výši 17.100 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem za trvání smlouvy ve výši 2.000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč s tím, že poslední splátka měla být zaplacena dne [datum]. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, v průběhu smluvního vztahu do okamžiku postoupení pohledávky uhradila pouze částku 900 Kč, z níž na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy připadla částka 699,99 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek částka 200,01 Kč. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalobkyně tak po žalované požaduje jistinu včetně poplatků a úroku ve výši 17.100 Kč, dále smluvní úrok ve výši 22,68 % a zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise soud zjistil následující skutečnosti. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla téhož dne v hotovosti žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem za trvání smlouvy ve výši 2.000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč s tím, že poslední splátka měla být zaplacena dne [datum]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 32,15 % ročně, RPSN činila 206,15 %. 6. Z karty zákazníka soud zjistil, že tato obsahuje údaje o žalované, včetně uvedení zaměstnavatele, čistého měsíčního příjmu ve výši 20.000 Kč a celkových měsíčních nákladů ve výši 11.000 Kč. Z výplatních lístků soud zjistil, že čistá mzda žalované činila v prosinci 2019 18.463 Kč, v lednu 2020 24.958 Kč, v únoru 2020 16.603 Kč. Z částečného výpisu z bankovního účtu žalované soud zjistil, že žalovaná má měsíční výdaje téměř shodné s příjmy, avšak na výpisu chybí počáteční a konečný stav na účtu. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] a jejích příloh soud zjistil, že pohledávka spol. [právnická osoba] za žalovanou z úvěrové smlouvy ze dne [datum] byla postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem z [datum], jak soud zjistil z předmětného dopisu a podacího lístku. 8. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího lístku z [datum] soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 19.918,07 Kč do [datum]. 9. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 10.000 Kč, která byla žalované vyplacena v hotovosti téhož dne. Žalovaná se podpisem smlouvy zavázala tuto částku vrátit žalobkyni spolu s částkou 8.000 Kč, představující úrok a odměnu. Žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila pouze částku 900 Kč. Proto žalobkyně požaduje v souladu se smluvními podmínkami nejen jistinu ve výši 10.000 Kč, ale také odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč, za hotovostní inkaso ve výši 3.799,99 Kč, smluvní úroky za dobu trvání smlouvy výši 1.300,01 Kč a dále smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení. 10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Pohledávka ze smlouvy byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení pak vychází z § 1970 o. z., jehož výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně prokázala platné uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí částky 10.000 Kč žalované. Naopak žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by řádně a včas předmět úvěru žalobkyni vrátila. Proto soud žalobě co do jistiny ve výši 9.799,99 Kč (po započtení platby ve výši 200,01 Kč) a co do úroku za dobu trvání smlouvy ve výši 1.300,01 Kč (po započtení platby ve výši 699,99 Kč) vyhověl. Zároveň soud přiznal žalobkyni nárok na smluvní úroky z dlužné jistiny ve výši 22,68 % ročně (žalobkyně požaduje méně, než je smluveno ve smlouvě), a to ke dni [datum] kapitalizované částkou 1.455,30 Kč a dále za období od [datum] do zaplacení. Z důvodu prodlení žalované s úhradou dlužných částek vznikl žalobkyni zároveň nárok na zákonný úrok z prodlení, který soud žalobkyni přiznal ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny, a to ke dni [datum] kapitalizovaný částkou 529,38 Kč a dále za období od [datum] do zaplacení. 12. Naopak ohledně odměny za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso ve výši 3.799,99 Kč soud žalobu zamítl, neboť tato ujednání shledal neplatnými pro rozpor s dobrými mravy a pro významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 1813 o. z., když představují 60 % poskytnutých peněžních prostředků (dalších 20 % pak představuje sjednaný úrok, který soud žalobkyni přiznal). K otázce takovéhoto sjednaného plnění se již v rámci řízení o předběžné otázce analogicky vyslovil Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne [datum] ve věci vedené pod č.j. C – [číslo], ve kterém mimo jiné dospěl k závěru, že článek III. písm. l) a článek 10 odst. 2 a bod I. Přílohy I. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 z [datum] musí být vykládaný v tom smyslu, že celková výše úvěru a částka čerpání úvěru označují celkovou částku, která byla dána k dispozici spotřebiteli, což vylučuje částky, které si poskytovatel úvěru účtuje na úhradu nákladů souvisejících s dotčeným úvěrem a které nejsou tomuto spotřebiteli reálně vyplaceny. Tento rozsudek tedy dopadá jak na administrativní poplatek ve výši 2.000 Kč, tak na odměnu za hotovostní inkaso ve výši 4.000 Kč, když ani jeden z těchto poplatků není odůvodněn žádným plněním ze strany právního předchůdce žalobkyně, a ve své podstatě představují poplatky za okamžité a hotovostní poskytnutí úvěru. Ohledně neplatnosti ujednání o odměně za hotovostní inkaso pak soud odkazuje rovněž na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 11. 2015 č. j. [insolvenční spisová značka] 60 ICm 3236/2015. 13. Soud tedy žalobu zamítl co do částky 6.000 Kč představující odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso ve výši 3.799,99 Kč a částku 200,01 Kč, kterou žalovaná uhradila a soud ji započetl na jistinu úvěru, nikoli na odměnu za hotovostní inkaso z důvodu neplatnosti tohoto ujednání o odměně. 14. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala v řízení zaplacení částky v celkové výši 17.100 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla zamítnuta co do částky 6.000 Kč představující poplatky ze smlouvy. Co do přibližně 35 % předmětu řízení tak byla úspěšná žalovaná a co do přibližně 65 % předmětu řízení žalobkyně, žalovaná je proto povinna uhradit žalobkyni 30 % jejích nákladů řízení. 100 % nákladů řízení žalobkyně by bylo představováno zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní služby dle ust. § 8 odst. 1 a 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif”¨) po 300 Kč, náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní sl