4 C 12/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1.080 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se dne [datum] přihlásil jako poplatník televizního poplatku a v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, mu tak vznikla povinnost platit rozhlasové poplatky ve výši 135 Kč měsíčně, splatné vždy čtvrtletně do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Žalovaný ani přes výzvu neuhradil měsíční poplatky za období červenec 2019 až únor 2020 v celkové výši 1.080 Kč. Kromě dlužné částky s úroky z prodlení požadovala žalobkyně částku 63 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a § 115a o. s. ř). Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž k jejímu následnému nesouhlasu ze dne [datum] soud nepřihlížel, neboť tento úkon již nebylo možné odvolat (srov. § 41a odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud po zhodnocení všech listinných důkazů nacházejících se ve spise dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně prokázala, že žalovaný je od října 2005 poplatníkem televizních poplatků (potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Dále žalobkyně prokázala, že žalovaný ani přes výzvu neuhradil za období červenec 2019 až únor 2020 měsíční poplatky po 135 Kč splatné vždy čtvrtletně do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí, celkem tedy částku 1.080 Kč (přehled neuhrazených předpisů ze dne [datum], předžalobní upomínka z [datum] včetně doručenky). Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že pohledávku již, byť z části, zaplatil. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Povinnost žalovaného hradit televizní poplatky vyplývá z § 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, přičemž výše poplatku je uvedena v § 6 citovaného zákona a jeho splatnost v § 7 odst. 3 citovaného zákona. Právo žalobkyně vymáhat dlužné poplatky s úroky z prodlení a přirážky k poplatkům je pak stanoveno v § 10 citovaného zákona. 6. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj závazek řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení a ve smyslu § 10 zákona 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve spojení s § 1968 zákona č. 89/2012. Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je povinen zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení, jehož výše se podle § 1970 o. z. řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala z dlužných poplatků kapitalizovaný úrok za období od [datum] do [datum], vždy u každého poplatku ode dne jeho splatnosti. Dále žalobkyni vzniklo právo na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč, neboť z přílohy [číslo] Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] [příjmení], spol. s r.o. bylo zjištěno, že náklady na jednu upomínku činí 63 Kč jako poštovné. 7. Na základě shora uvedeného tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč za dva úkony (převzetí věci, podání žaloby). O přiznání paušální náhrady hotových výdajů bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 1 a 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, přičemž při aplikaci § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. soud přihlédl ke skutečnosti, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touže žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, požadované peněžité plnění nepřevyšovalo 50.000 Kč a žalobkyni byla náhrada nákladů řízení přiznána. 9. Dle názoru soudu nelze náklady na právní zastoupení žalobkyně v daném případě považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Otázkou náhrady nákladů zastoupení v případě zastoupení některých účastníků advokátem se opakovaně zabýval Ústavní soud i Nejvyšší soud. V nálezu sp. zn. I. ÚS 3916/14 ze dne [datum] Ústavní soud vyšel ze své ustálené judikatury, podle které tam, kde je stát k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud tak však stát učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2929/07, ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1087/09, a ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3855/14). Obdobné závěry vztáhl Ústavní soud ve své judikatuře i na některé další subjekty mimo stát, které jsou veřejnými institucemi (subjekty), hospodaří s veřejnými prostředky apod., jako jsou statutární města a jejich městské částí (nález ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2396/09), Česká televize (nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, a nález ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1333/14), Všeobecná zdravotní pojišťovna (nález ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 474/13), nebo fakultní nemocnice (nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 195/11). Náklady na zastoupení advokátem budou u těchto účastníků účelně vynaložené pouze výjimečně, v případech mimořádně složitých, kdy bude např. předmětem sporu problematika, která nepředstavuje běžnou agendu účastníka, případně se bude jednat o právní problematiku specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, jazykové znalosti apod. (viz např. nález ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2049/11, bod 23, a nález ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1215/10). Taktomu však v daném případě není.