6 C 190/2020-200 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobce se žalobou ze dne 20. 5. 2020 domáhal na žalované zaplacení částky 750 000 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) z titulu zvýšené kupní ceny movitých věcí tvořících vybavení nemovitostí. Svůj nárok žalobce odůvodnil tím, že oba účastníci jsou bývalí manželé, jejichž manželství bylo rozvedeno rozsudkem [název soudu] ze dne 16. 9. 2016, č.j. [číslo jednací]. Ve společném jmění manželů měli se žalovanou tyto nemovitosti: pozemek parc [číslo] – trvalý porost o výměře [výměra], pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha o výměře [výměra], pozemek parc. [číslo] – zahrada o výměře [výměra] a pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha o výměře [výměra], vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], na [list vlastnictví] (nyní zapsány na [list vlastnictví]) pro k.ú. [anonymizováno]. Účastníci byli dále podílovými spoluvlastníky těchto nemovitostí: pozemek parc.č.st. [anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra], jehož součástí je stavba – budova [adresa] – [anonymizováno], pozemek parc.č. st. [anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra], jehož součástí je stavba – budova bez č.p. – objekt [anonymizováno], pozemek parc. [číslo] – zahrada o výměře [výměra], zapsaných v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], na [list vlastnictví] (nyní zapsány na [list vlastnictví]) pro k.ú. [anonymizováno]. Dne 31. 10. 2016 uzavřeli účastníci Dohodu o vypořádání vzájemných poměrů manželů pro dobu po rozvodu jejich manželství ve vztahu k nemovitým věcem v [katastrální uzemí] a dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem v [katastrální uzemí]. V čl. II. písm. A, odst. 3 této Dohody se účastníci dohodli, že shora uvedené nemovitosti společně prodají, a to prostřednictvím prodeje z volné ruky nebo prostřednictvím realitní kanceláře, a to vždy nejvyšší nabídce, nejméně však za cenu v souhrnu [částka] s tím, že kupní cena měla být po uhrazení pohledávky z hypotečního úvěru a po odečtení nákladů spojených s realizací prodeje nemovitostí, rozdělena mezi účastníky rovným dílem. Účastníci dále uzavřeli dne 31. 10. 2016 Dohodu o vypořádání vzájemných majetkových poměrů manželů – společného jmění manželů – po rozvodu jejich manželství a dohodu o úpravě práv a povinností společného bydlení. V čl. II. písm. A, odst. 3 této Dohody si účastníci sjednali, že movité věci tvořící vybavení rodinné domácnosti, nacházející se ke dni uzavření této dohody v domě na adrese [adresa], zůstanou v tomto domě jako vybavení, které bude prodáno společně se shora uvedenými nemovitostmi. Shora uvedené nemovitosti prodali účastníci na základě kupní smlouvy ze dne 17. 5. 2019 [anonymizováno] za cenu [částka], a movité věci tvořící vybavení nemovitostí prodali [anonymizováno] na základě kupní smlouvy o prodeji movitých věcí ze dne 17. 5. 2019 za cenu [částka]. Podrobnosti prodeje dojednával za [anonymizováno] její otec. Několik měsíců po realizaci prodeje se žalobce dozvěděl, že žalovaná se bez jeho vědomí a předchozího souhlasu ústně dohodla s [anonymizováno] na úpravě výše kupní ceny movitých věcí, která byla navýšena o částku 1 500 000 Kč. Částka ve výši 500 000 Kč byla žalované předána [anonymizováno] v hotovosti, zbylou částku [anonymizováno] převedl na účet žalované. Tuto skutečnost mu žalovaná zatajila a celou částku si ponechala. Při jednání o změně výše kupní ceny žalovaná jednala bez oprávnění jednat za žalobce. Jakmile se žalobce o jednání žalované dozvěděl na osobní schůzce s [anonymizováno], bezodkladně jednání žalované schválil ve smyslu ust. § 440 občanského zákoníku. Vůči žalované tak žalobci vznikl nárok na zaplacení poloviny částky obdržené žalovanou, a to z titulu zvýšené kupní ceny movitých věcí tvořících vybavení nemovitostí. 2. Žalovaná naproti tomu požadovala zamítnutí žaloby s tím, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani z části, neboť jej pokládá za zcela nedůvodný a neprojednatelný pro zákonnou překážku prekluze. Žalovaná na svoji obranu uvedla, že se žalobce de facto domáhá„ dovypořádání“ údajného společného jmění manželů, u kterého však uplynula zákonná 3 letá lhůta a nastala tak zákonná domněnka vypořádání. I kdyby tvrzení obsažená v žalobě byla pravdivá (což nejsou), nelze dle žalované již zpětně prokazovat, které z prodaných movitých věcí patřily výlučně jednomu z účastníků, a které (a zda vůbec) byly součástí společného jmění manželů zaniklého ke dni 2. 11. 2016, kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství, a zda a kdo by měl případně vyšší podíl na vypořádání. Rovněž jakékoliv prostředky získané kýmkoliv z účastníků za majetek ve společném jmění manželů, již nelze vypořádávat, právě s ohledem na uplynutí prekluzivní lhůty, nelze proto vypořádávat ani prostředky tvrzené žalobou. Dohodu o vypořádání společného jmění manželů ze dne 31. 10. 2016 pokládá žalovaná za neúčinnou, neboť byla uzavřena po vyhlášení rozsudku o rozvodu, avšak před právní mocí rozsudku o rozvodu, a nemohla tedy řešit ani zaniklé společné jmění manželů, které zaniká až právní mocí rozsudku o rozvodu. Žalovaná má za to, že k vypořádání společného jmění manželů tak po právní stránce nedošlo. V části týkající se movitých věci tvořících vybavení rodinné domácnosti, pokládá žalovaná Dohodu o vypořádání společného jmění manželů ze dne 31. 10. 2016 též za neplatnou, a to pro neurčitost, neboť neobsahuje žádné vypořádání movitých věcí a ani jejich konkretizaci. Ustanovení Dohody„ že movité věci tvořící vybavení rodinné domácnosti zůstanou v domě, jako vybavení, které bude prodáno společně s nemovitostmi“, je dle žalované neurčité a samo o sobě způsobuje neplatnost této části Dohody, která je tak neúčinná jako celek. Žalovaná má za to, že vypořádání kupní smlouvy nelze dodatečně provést, neboť smlouva byla naplněna co do výše a úhrady kupní ceny, jakož i co do převodu vlastnického práva, včetně realizace kupní ceny z advokátní úschovy, včetně určení účastníků smlouvy, mezi které pan [anonymizováno] nepatří. Dále žalovaná namítala, že i kdyby zcela hypoteticky bylo prokázáno, že některý z účastníků obdržel cokoli od kohokoli nad rámec svého zákonného podílu z vypořádání společného jmění manželů, nelze se takového nároku účinně a úspěšné domáhat. Ze zákona i z důvodu samotného obsahu uvedené Dohody o vypořádání společného jmění manželů, k právně platnému a účinnému vypořádání movitých ani jiných věcí nedošlo, zároveň uplynula i tříletá prekluzivní lhůta k jakémukoliv vypořádání v budoucnu, a to z jakéhokoli titulu. Je tak na žalobci, aby prokázal, že žalovaná od pana [anonymizováno] obdržela jakoukoli částku nad rámec smluvně stanovené kupní ceny. Částku 1 500 000 Kč v souvislosti s prodejem jakýchkoli věcí, které by měly být ve společném jmění účastníků, či jejich spoluvlastnictví, nikdy od pana [anonymizováno] neobdržela. Při jednání s panem [anonymizováno] žalovaná nikdy nevystupovala tak, že zastupuje žalobce, neboť [anonymizováno] bylo známo, že vztahy mezi účastníky jsou negativní. Žalobce tedy ani žádné, v žalobě tvrzené jednání žalované, nemohl schválit. Vztahy mezi žalovanou a panem [anonymizováno] byly dlouhou dobu před uzavřením kupních smluv i po jejich uzavření poměrně blízké. 3. Žalobce se neztotožnil s tvrzením žalované, že ujednání týkající se vypořádání movitých věci činí Dohodu o vypořádání společného jmění manželů v rozhodné části neplatnou. Žalobce má za to, že neurčitost nemůže být důvodem neplatnosti právního jednání, a i kdyby byla uvedená Dohoda o vypořádání společného jmění v části týkající se vypořádání předmětných movitých věcí neurčitá takovým způsobem, který by mohl založit zdánlivost dotčeného ujednání (s čímž žalobce nesouhlasí), pak nejpozději uzavřením kupní smlouvy o prodeji movitých věcí ze dne 17. 5. 2019, byl projev vůle mezi účastníky dodatečně vyjasněn, neboť příloha kupní smlouvy obsahuje podrobnou specifikaci jednotlivých věcí tvořících vybavení rodinné domácnosti, které měly být dle Dohody o vypořádání společného jmění prodány spolu s nemovitostmi. Žalobce rovněž nesouhlasil s tvrzením žalované, že Dohoda o vypořádání společného jmění manželů (dále jen Dohoda) je jako celek neúčinná. Ve smyslu ust. § 738 občanského zákoníku nastaly její účinky ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství a uvedené nemůže změnit ani skutečnost, že Dohoda byla uzavřena po vyhlášení rozsudku o rozvodu manželství. Žalobce rovněž nesouhlasil s tvrzením žalované o uplynutí prekluzivní lhůty k podání žaloby, neboť k vypořádání movitých věcí došlo na základě Dohody o vypořádání společného jmění manželů a z tohoto důvodu nelze uvažovat o běhu tříleté prekluzivní lhůty. Účast [anonymizováno] v celé záležitosti byla dle žalobce omezena toliko na podpisy smluvní dokumentace, veškerou další aktivitu, včetně dojednávání výše kupní ceny a jejího skutečného placení, zajišťoval její otec, pan [anonymizováno]. Dohoda o navýšení kupní ceny movitých věcí proto proběhla dle žalobce právě s panem [anonymizováno], o kterém všichni zúčastnění věděli, že v těchto záležitostech zastupuje svo