6 C 308/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 3 423 Kč s příslušenstvím, a to s následujícím odůvodněním. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 15. 3. 2021 uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, a to na odběrné místo na adrese [adresa žalovaného]. Za dodávky elektřiny učiněné v období od 15. 3. 2021 do 31. 8. 2021 byla žalovanému vystavena faktura [číslo] ze dne 3. 9. 2021 se splatností ke dni 20. 9. 2021 znějící na částku 3 423 Kč. Přes opakovanou výzvu k úhradě žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil. 2. Vedle žalované částky se žalobkyně domáhala rovněž úhrady zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 423 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení. 3. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř. 6. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 15. 3. 2021 uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny č. [spisová značka], a to na odběrné místo na adrese [adresa žalovaného]. Za dodávky elektřiny učiněné v období od 15. 3. 2021 do 31. 8. 2021 byla žalovanému vystavena faktura [číslo] ze dne 3. 9. 2021 se splatností 20. 9. 2021 znějící na částku 3 423 Kč. Přes výzvu k úhradě ze dne 29. 4. 2022 žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva dle ustanovení § 2079 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ze které vznikla žalobkyni (coby prodávající) povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat (tedy uskutečnit dodávku elektřiny) a naopak žalovanému (coby kupujícímu) vznikla povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávající dohodnutou nebo úředně stanovenou kupní cenu. Žalobkyně prokázala, že vůči žalovanému své povinnosti ze smlouvy splnila, žalovaný však za dodávky elektřiny sjednanou kupní cenu neuhradil. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku uhradil, případně že závazek zanikl jiným způsobem. To však neučinil. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl, a to včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení, který žalobkyni vznikl dle ustanovení § 1970 o. z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení je stanovena prováděcím předpisem, jímž je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (dále jen„ vyhláška“), dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva k plnění, návrh ve věci samé) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Soudu je totiž z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu řadu pohledávek týkajících se dlužné elektřiny, přičemž právě řízení o nároku na úhradu elektřiny lze považovat za jeden z typů řízení předpokládaných § 2 odst. 1 vyhlášky, a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je totožný se vzorem žalob v ostatních řízeních, pouze jsou doplňovány odlišné údaje specifické pro každého žalovaného, přičemž je zde i minimální skutková individualizace, stále se opakovaně jedná o obdobné případy co do skutkové a právní stránky věci. Lze tak učinit závěr o tom že se jedná o tzv. formulářovou žalobu a při rozhodování o nákladech řízení aplikovat ust. § 2 odst. 1 vyhlášky.