6 C 354/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 18. 7. 2022 domáhala na žalovaném uhrazení částky 45 439 Kč s příslušenstvím, a to s následujícím odůvodněním. Mezi žalobkyní a žalovaným, byla dne [datum] uzavřena Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] (dále jen„ Smlouva“), jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na základě této Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr na sporožirovém účtu (dále jen "Kontokorent") až do sjednaného limitu ve výši 40 000 Kč. Za poskytnutý Kontokorent se žalovaný dle Smlouvy zavázal platit úrok ve výši 18,90 % společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního Ceníku. Žalovaný byl oprávněn poskytnutý Kontokorent na svém účtu průběžně čerpat výběry hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku a má povinnost poskytnutý Kontokorent v celé výši splatit, tzn. zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo alespoň nulový, a to nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila a žalovanému předmětný úvěr poskytla tím, že mu umožnila na účtu č. [bankovní účet] realizovat platby v rozsahu poskytnutého úvěru, jako by měl na účtu vlastní prostředky. Žalovaný své povinnosti nedodržel, a tím porušil Smlouvu. V souladu se Smlouvou vznikl v případě porušení těchto podmínek na účtu nepovolený debetní zůstatek, který byla žalobkyně oprávněna úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Nepovolený debetní zůstatek byl žalovaný povinen žalobkyni neprodleně uhradit, avšak neučinil tak ani přes výzvu žalobkyně ze dne 1. 10. 2021, v níž žalobkyně současně vypověděla Smlouvu a další dohody o službách souvisejících s účtem. Žalobkyně dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky [bankovní účet]. Ke dni podání žaloby dlužil žalovaný žalobkyni částku ve výši 45 439 Kč na jistině dluhu, jež odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenční účet. Žalovaný ani přes opakované výzvy a předžalobní výzvu dlužnou částku ke dni podání žaloby neuhradil. 2. Vedle žalované částky požaduje žalobkyně také zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 789,10 Kč od 2. 10. 2021 do 23. 5. 2022, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 603,35 Kč od 2. 10. 2021 do 23. 5. 2022, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 45 439 Kč od 24. 5. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 45 439 Kč od 24. 5. 2022 do zaplacení. 3. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o kontokorentním úvěru, jejímž obsahem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr, a to až do výše 40 000 Kč, a závazek žalovaného tento úvěr včetně smluveného úroku ve výši 18,90 % ročně do jednoho roku od čerpání úvěru splatit (viz Žádost o poskytnutí úvěrového produktu ze dne [datum], Smlouva o kontokorentním úvěru ze dne [datum], Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně). Z výpisů z úvěrového účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal a jakým způsobem byl úvěr splácen (viz Výpisy z účtu za období od ledna 2021 do srpna 2021). Dopisem ze dne 3. 10. 2021 žalobkyně informovala žalovaného, že přes několik upomínek nedošlo k vyrovnání nepovoleného přečerpání na jeho účtu, pročež žalobkyně pohledávku ke dni 2. 10. 2021 převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Ke dni převodu činila výše pohledávky z účtu žalovaného 46 172,62 Kč a skládala se z částky 45 439 Kč představující nepovolené přečerpání a z částky 733,64 Kč představující řádné úroky a zákonné úroky z prodlení (viz Poslední výzva před podáním žaloby ze dne 3. 10. 2021). Žalovaný dlužnou částku ani přes opakovanou výzvu nezaplatil (viz Poslední výzva před podáním žaloby ze dne 3. 10. 2021, oznámení o právním zastoupení a výzva k úhradě dluhu ze dne 30. 5. 2022, Poštovní podací arch ze dne 31. 5. 2022). 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Dle § 1968 o. z. je dlužník v prodlení, jestliže neplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo až do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. 9. Dle § 1970 o. z., je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého závazku, má věřitel právo od dlužníka požadovat vedle plnění i úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Vedle zákonných úroků z prodlení, které může věřitel požadovat, i když nebyly stranami výslovně smluveny, lze sjednat i úroky smluvní. Zákonné a smluvní úroky přitom mohou existovat vedle sebe, neboť smluvené úroky jsou odměnou za užívání jistiny, zatímco zákonné úroky z prodlení představují zákonnou sankci za prodlení s placením jistiny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 33 Odo 657/2005). 11. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně umožnila žalovanému ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. čerpat finanční prostředky až do výše úvěrového limitu 40 000 Kč a žalovaný se dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. a Smlouvy zavázal je vrátit spolu se sjednanými smluvními úroky. Žalovaný porušil svoje smluvní povinnosti, když neudržoval na účtu stanovený minimální kreditní obrat a nesplatil vyčerpaný kontokorent ve stanovené lhůtě. Žalobkyni tak v souladu se Smlouvou vzniklo oprávnění učinit úvěr okamžitě splatným. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni listinnými důkazy podařila prokázat tvrzení uvedená v žalobě, bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že dlužnou částku zaplatil. Toto však neučinil. Soud proto shledal žalobu jako důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku ve stanovené lhůtě splatnosti, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i požadovaný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 722 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 818 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 439 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání nebo návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.