6 C 364/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 650 Kč s příslušenstvím, a to jako náhrady nákladů za odtah motorového vozidla [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“) a parkovné na střeženém parkovišti. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že dne 14. 2. 2020 provedla odtah vozidla, jehož provozovatelem je žalovaný. Vozidlo bylo následně umístěno na parkoviště provozované žalobkyní, odkud si ho žalovaný vyzvedl bez uhrazení dlužné částky. Žalobkyně tak po žalovaném požadovala uhradit částku za odtah vozidla ve výši 1 900 Kč a částku ve výši 750 Kč za parkovné odtaženého vozidla na střeženém parkovišti (za 1. až 3. den střežení činí parkovné 250 Kč, za 4. až 180. den stěžení činí parkovné 400 Kč a za každý den po 180. dni střežení činí parkovné 50 Kč), celkem tedy požadovala uhradit částku 2 650 Kč. Žalovaný ani přes výzvu ze strany žalobkyně dlužnou částku nezaplatil. 2. Vedle žalované částky se žalobkyně domáhala rovněž úhrady zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 650 Kč od 4. 3. 2020 do zaplacení. 3. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř. 6. Soud z Protokolu o odtahu vozidla [číslo] zjistil, že vozidlo [registrační značka] bylo dne 14. 2. 2020 odtaženo na parkoviště provozované žalobkyní. Žalovaný si vozilo reg. zn [anonymizováno] dne 16. 2. 2020 ze střeženého parkoviště vyzvedl, přičemž zároveň podepsal uznání dluhu, čímž uznal nárok žalobkyně co do důvodu i výše a zavázal se k jeho úhradě nejpozději ve lhůtě 15 dnů od podpisu tohoto uznání. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu ze dne 16. 7. 2021 žalobkyni neuhradil. 7. Právo vlastníka místní komunikace vykonává na základě zřizovací listiny vydané Zastupitelstvem hl. m. Prahy dne 26. 5. 2020 žalobkyně. 8. Dle § 2 odst. 3 písm. a) nařízení Rady hlavního města Prahy o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti ze dne 12. 2. 2013, činí maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel první až třetí i jen započatý den 250 Kč za den. 9. Dle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 10. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud na základě zjištěného skutkového stavu s odkazem na shora uvedená zákonná ustanovení došel k závěru, že v důsledku odtahu vozidla a jeho následného umístění na střežené parkoviště vznikl žalobkyni nárok na úhradu částky 2 650 Kč. K úhradě této částky je povinen žalovaný coby provozovatel vozidla. Žalovaný dne 16. 2. 2020 písemně prohlásil, že dluh vzniklý v důsledku neuhrazeného poplatku za odtah a parkovné vozidla co do důvodu a výše uznává. Žalobkyni se podařila prokázat tvrzení uvedená v žalobě, bylo tak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že dlužnou částku uhradil. To však žalovaný neučinil. S ohledem na shora uvedené soud shledal nárok žalobkyně jako důvodný, a proto žalobě v celém jejím rozsahu vyhověl. 12. Jelikož žalovaný svůj dluh řádně a včas nezaplatil, dostal se s jeho úhradou do prodlení, soud proto přiznal žalobkyni i požadovaný zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1907 o. z., jehož výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva, návrh ve věci samé) neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.