6 C 446/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 4 811,10 Kč s příslušenstvím, a to s následujícím odůvodněním. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 10. 5. 2010 uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu [číslo] to na odběrné místo na adrese [adresa]. Za dodávky zemního plynu učiněné v období od 5. 3. 2020 do 2. 3. 2021 byla žalovanému vystavena faktura [číslo] ze dne 8. 3. 2021 se splatností ke dni 29. 3. 2021, znějící na částku 22 169,10 Kč, na kterou žalovaný dne 24. 3. 2021 uhradil částku ve výši 2 170 Kč, dne 19. 4. 2021 částku ve výši 5 000 Kč, dne 31. 5. 2021 částku ve výši 5 188 Kč a dne 19. 7. 2021 částku ve výši 5 000 Kč. Přes předžalobní upomínku ze dne 20. 7. 2021 žalovaný zbylou část fakturované částky ve výši 4 811,10 Kč neuhradil. 2. Vedle žalované částky se žalobkyně domáhala rovněž úhrady zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 999,10 Kč od 30. 3. 2021 do 19. 4. 2021, z částky 14 999,10 Kč od 20. 4. 2021 do 31. 5. 2021, z částky 9 811,10 Kč od 1. 6. 2021 do 19. 7. 2021 a z částky 4 811,10 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení. 3. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř. 6. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena Smlouva o dodávce a odběru zemního plynu [číslo] to na odběrné místo na adrese [adresa]. Za dodávky zemního plynu učiněné v období od 5. 3. 2020 do 2. 3. 2021 byla žalovanému vystavena faktura [číslo] ze dne 8. 3. 2021 se splatností ke dni 29. 3. 2021, znějící na částku 22 169,10 Kč, na kterou žalovaný dne 24. 3. 2021 uhradil částku ve výši 2 170 Kč, dne 19. 4. 2021 částku ve výši 5 000 Kč, dne 31. 5. 2021 částku ve výši 5 188 Kč a dne 19. 7. 2021 částku ve výši 5 000 Kč. Zbylou část fakturované částky ve výši 4 811,10 Kč žalovaný, ani přes předžalobní upomínku ze dne 20. 7. 2021, žalobkyni nezaplatil. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva dle ust. § 2079 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ze které vznikla žalobkyni (coby prodávající) povinnost předmět koupě kupující odevzdat (tedy uskutečnit dodávku plynu) a naopak žalovanému (coby kupujícímu) vznikla povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávající dohodnutou nebo úředně stanovenou kupní cenu. Žalobkyně prokázala, že vůči žalovanému své povinnosti ze smlouvy splnila, žalovaný však za dodávky zemního plynu sjednanou kupní cenu neuhradil. Bylo tak na žalovaném, aby tedy v řízení tvrdil a prokázal, že žalovanou částku 4 811,10 Kč uhradil, případně že závazek zanikl jiným způsobem. To však neučinil. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl, a to včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení, který žalobkyni vznikl v souladu s ust. § 1970 o. z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení je stanovena prováděcím předpisem, jímž je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 726 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 811,10 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. Odměnu dle § 14b a. t. přiznal soud z důvodu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.