7 C 289/2022-54 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem podaným Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne [datum] domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 856,43 Kč jako smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 10 034,36 Kč s příslušenstvím za období od [datum] do [datum]. Tvrdila, že uvedený závazek žalovaného vznikl na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 27 000 Kč. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 4. 2020, č. j. 12 C 264/2019 – 44, soud přiznal žalobkyně dlužnou částku na jistině, smluvního úroku, včetně smluvní pokuty uplatněné v tomto řízení do data [datum]. Žalovaný ničeho neuhradil ani po právní moci jmenovaného rozsudku a žalobkyně nyní uplatňuje smluvní pokutu za období od [datum] do [datum]. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes předžalobní výzvu ze dne [datum]. 2. V podání ze dne [datum] reagujícím na výzvu soudu k prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z dat poskytnutých žalovaným, že má čistý měsíční příjem ve výši 27 000 Kč, náklady ve výši 22 434 Kč a jeho volný příjem je částka 4 566 Kč. Dále si ověřila úvěruschopnost žalovaného v Nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, registru [příjmení], a provedla dle interního matematického modelu bodové hodnocení žalovaného. Žalovaný ani jeho zaměstnavatel neprocházel insolvenčním rejstříkem, neměl předchozí smlouvu u žalobkyně ve stavu úvěrového vymáhání, doklad totožnosti nebyl neplatný a obchodník doporučil smlouvu ke schválení. Výpisem z účtu za období od [datum] do [datum] bylo ověřeno, že žalovaný má stálý pracovní příjem a je majitelem účtu, na který byl úvěr vyplacen. Správnost údajů žalovaný potvrdil svým prohlášením. Co se týká výdajové stránky, žalobkyně vycházela z částky životního minima ve výši 3 800 Kč měsíčně a z informací sdělených žalovaným, že má náklady na bydlení ve výši měsíčně ve výši 4 000 Kč a jednu vyživovací povinnost ve výši 3 800 Kč měsíčně. Žalovaný neměl v době vzniku úvěrové smlouvy s žalobkyní uzavřenou žádnou souběžnou úvěrovou smlouvu. 3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 4. Po provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav: 5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli uvedeného dne smlouvu o úvěru ve výši 27 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve 24 měsíčních splátkách po 1 891 Kč se smluvním úrokem ve výši 72,57 % ročně. RPSN pak činilo 72,57 %. Dle článku [číslo] smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru [právnická osoba] v případě, že dojde ke zesplatnění úvěru, nesplacené původní splátky úvěru a běžný úrok úvěru se stávají novou jistinou úvěru. Dle článku [číslo] smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru [právnická osoba] sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25 % denně z nové jistiny úvěru. 6. Z předsmluvního formuláře [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, obsahuje podmínky smlouvy o úvěru a prohlášení žalovaného o pravdivosti údajů. 7. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že pobírá částku 27 000 Kč měsíčně. Náklady má 3 800 Kč na sebe měsíčně, 14 634 Kč jako splátky [anonymizována dvě slova] a 4 000 Kč výdaje na bydlení. 8. Z prohlášení klienta ze dne [datum] bylo zjištěno, že prohlásil, že je zaměstnán u [stát. instituce]. 9. Z občanského průkazu žalovaného [číslo] bylo zjištěno, že jeho platnost je do [datum]. 10. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně poskytla částku 27 000 Kč na účet [číslo] [bankovní účet]. 11. Z oznámení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění celého úvěru a vyzvala jej k úhradě jistiny, úroků, smluvní pokuty a nákladů souvisejících s prodlením do deseti dní od data odeslání této výzvy. 12. Z výpisu ze záznamu z registru [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaný neprocházel touto evidencí k datu [datum]. 13. Z předžalobních výzev ze dne [datum] včetně podacího archu o odeslání ze stejného dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jistiny úvěru se zákonným úrokem z prodlení, smluvních pokut a smluvního úroku z úvěru. Dluh měl být zaplacený do 15 dní od odeslání výzvy. 14. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 4. 2020, č.j. 12 C 264/2019 – 44, bylo zjištěno, že žalovaný byl povinen hradit jistinu, smluvní pokutu do dne podání žaloby a příslušenství ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní. 15. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 8. 2022, č.j. 6 C 309/2022 - 21, bylo zjištěno, že žalovaný byl povinen hradit jistinu, smluvní pokutu do podání žaloby dne a příslušenství ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní. 16. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 17. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru. Na základě této smlouvy vyplatila žalobkyně žalovanému částku 27 000 Kč. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 4. 2020, č. j. 12 C 264/2019 – 44, bylo žalovanému uloženo hradit jistinu, smluvní pokutu do podání žaloby a příslušenství ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Žalovaný ničeho neuhradil na smluvní pokutě z úvěru splatné od podání žaloby v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 12 C 264/2019 a to ani přes předžalobní výzvy ze dne [datum]. 18. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ust. § 2395 o.z. zakotvuje zásadu, že úvěrovaný je povinen platit z poskytnutých peněžních prostředků úroky ve sjednané výši. Dle ust. § 2399 o.z. je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve sjednané době. 19. Dle ust. § 2048 a násl. o.z. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. 20. Dle § 9 odst. 1zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 21. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L. a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). 22. Rovněž je možno poukázat také na nález Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, kt