8 C 8/2022-59 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobou doručenou soudu dne 6. 10. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 319,66 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 16. 1. 2019 byla mezi účastníky sjednána smlouva o vydání kreditní karty [číslo] na základě které mohl žalovaný prostřednictvím kreditní karty čerpat peněžní prostředky až do výše 28 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný se zavázal splácet poskytnuté finanční prostředky v pravidelných měsíčních splátkách, minimální výše této splátky činila 3,2 % z celkové dlužné částky, minimálně 200 Kč. Dle článku I. odst. 2. smlouvy byl žalovaný povinen platit úrok z vyčerpané jistiny úvěru ve výši 23,99 % ročně při bezhotovostní transakci a úrok ve výši 29,99 % ročně při výběru hotovosti z bankomatu. Jelikož žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, prohlásila žalobkyně celou dlužnou částku za splatnou, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 20. 1. 2021. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení jistiny úvěru ve výši 27 819,66 Kč, poplatku ve výši 500 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 788,67 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 28 000 Kč od 25. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný návrhem na uzavření smlouvy [číslo] ze dne 16. 1. 2019 požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ke kreditní kartě STYLE [číslo] do výše úvěrového limitu 28 000 Kč s tím, že výše měsíční splátky by činila 3,2 % z poskytnuté částky, minimálně 200 Kč. Žalovaný souhlasil s tím, že bude-li jeho žádosti ze strany žalobkyně vyhověno a dojde-li tak k uzavření smluvního vztahu mezi účastníky, součástí smlouvy budou i obchodní podmínky žalobkyně pro vydávání a používání kreditních karet. Výpůjční úroková sazba činila 23,99 % ročně při bezhotovostní transakci a 29,99 % ročně při výběru hotovosti z bankomatu. Návrh na uzavření smlouvy byl schválen žalobkyní dne 21. 9. 2019. Žalovaný neuhradil splátku za období 13. 11. 2020 – 14. 12. 2020 ve výši 6 127,96 Kč splatnou ke dni 8. 1. 2021, žalobkyně proto dopisem ze dne 20. 1. 2021 oznámila žalovanému zesplatnění úvěru. Dle Souhrnného výpisu z účtu Kreditní karty činila dlužná částka včetně úroku 31 108,33 Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 1. 6. 2021. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle ust. § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2 399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně umožnila žalovanému ve smyslu ust. § 2 395 a násl. o. z. čerpat finanční prostředky až do výše úvěrového limitu 28 000 Kč a žalovaný se dle ust. § 2 399 odst. 1 o. z. zavázal poskytnuté prostředky vrátit v měsíčních splátkách spolu se sjednanými smluvními úroky. Žalovaný neplnil řádně a včas své smluvní povinnosti, když poskytnuté peněžní prostředky a sjednané úroky žalobkyni řádně nesplácel. Na žalovaném bylo, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté prostředky i se sjednanými úroky žalobkyni uhradil, případně že závazek zanikl jiným způsobem, to však neučinil, soud proto žalobě vyhověl, a to včetně nároku žalobkyně na zaplacení sjednaného úroku. Dále žalobkyni vznikl ve smyslu ust. § 1970 o. z. také nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády. č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 058,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 133 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 319,66 Kč sestávající z částky 2 260 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 130 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 550 Kč ve výši 1 375,50 Kč.