17 C 336/2022-29 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhaly po žalovaném zaplacení každá 28 489 Kč jako zákonného úroku z prodlení z částky 255 338 Kč za období od [datum] do [datum]. Žalobu odůvodnily tím, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 8. 2020, č. j. 4 C 146/2012-377, pravomocným dne 18. 3. 2021 bylo uloženo žalovanému zaplatit každé z žalobkyň částku 255 338 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, tzn. do [datum]. Žalovaný uvedenou částku zaplatil každé z žalobkyň až [datum], čímž se dostal do prodlení a žalobkyním vznikl nárok na úrok z prodlení, který je předmětem této žaloby a který žalovaný ani přes opakované výzvy dosud neuhradil. 2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že žalobkyně ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 146/2012 podávaly i mimořádné opravné prostředky včetně ústavní stížnosti, žalovaný si tedy až do doby rozhodnutí Ústavního soudu nemohl být jistý, zda má uloženou povinnosti zaplatit žalobkyním 255 338 Kč splnit. Dále uvedl, že žalobkyně úrok z prodlení po žalovaném řádně neuplatnily, když měnily jeho výši a nesdělily platební údaje. Při jednání soudu pak žalovaný uvedl, že k nezaplacení přiznané částky 255 338 Kč došlo nedopatřením z důvodu personálních změn a nárok žalobkyň je v rozporu s dobrými mravy. 3. Podáním ze dne [datum] žalobkyně vzaly žalobu částečně zpět s odůvodněním, že úrok z prodlení nesprávně vyčíslily a že se domáhají každá zaplacení 24 528 Kč. Soud tedy řízení částečně zastavil usnesením ze dne 19. 1. 2023 č.j. 17C 336/2022-21. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěný následující skutkový stav (důkazy jsou uvedeny v textu kurzívou). 5. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 8. 2020, č. j. 4 C 146/2012-377 soud zjistil, že tímto rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit každé z žalobkyň 255 338 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2021, č. j. 58 Co 10/2021-416. Vykonatelnosti pak nabyl [datum]. Předmětem řízení byl restituční nárok žalobkyň – finanční náhrada za nevydané pozemky. 6. Z dopisu žalobkyň ze dne [datum] soud zjistil, že tímto žalobkyně sdělují žalovanému, že jim dosud neuhradil částku přiznanou pravomocným a vykonatelným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 8. 2020, č. j. 4 C 146/2012-377 a proto jim vznikl nárok na úrok z prodlení. [příjmení] bankovního účtu sdělily žalovanému v roce 2018. 7. Z výpisu z bankovního účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], jehož majitelem je žalobkyně [celé jméno žalobkyně], a z výpisu z bankovního účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], jehož majitelem je žalobkyně [celé jméno žalobkyně], soud zjistil, že žalovaný uhradil každé z žalobkyň 255 338 Kč dne [datum]. 8. Z dopisu žalobkyň ze dne [datum] soud zjistil, že tímto žalobkyně žádají žalovaného o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 24 528,19 Kč s tím, že čísla bankovních účtů má žalovaný od roku 2018. Na to reaguje žalovaný dopisem z [datum] tak, že nárok žalobkyň neuznává, neboť do rozhodnutí dovolacího soudu byl v právní nejistotě ohledně plnění své povinnosti. Dopisem z [datum] pak žalobkyně opětovně vyzývají žalovaného k zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 28 489 Kč a dopisem z [datum] podávají stížnost na nevyřízení této jejich žádosti. Dopisem z [datum] pak žalovaný opětovně sděluje žalobkyním to, co dopisem z [datum] a dodává, že svůj požadavek řádně nevyčíslily. 9. Provedené důkazy soud zhodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, a považoval je za dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci. 10. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), upravujícího prodlení dlužníka. 11. Dle § 1968 OZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Dle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. 13. Po skutkovém a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně prokázaly, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 8. 2020, č. j. 4 C 146/2012-377, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit každé z žalobkyň 255 338 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum] a vykonatelnosti dne [datum]. Žalovaný uvedené částky uhradil [datum], od [datum] se tedy ocitl v prodlení dle § 1968 OZ a žalobkyním tak vznikl nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za období od [datum] do [datum]. Protože žalobkyně požadovaly úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 255 338 Kč za období od [datum] do [datum] (za 425 dní prodlení) v částce 24 528 Kč a tento požadavek odpovídá právní úpravě, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 14. Námitky žalovaného soud neshledal důvodnými. Povinnost žalovaného byla stanovena pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 8. 2020, č. j. 4 C 146/2012-377, vykonatelným dne 22. 3. 2021, žalovaný si této povinnosti musel být vědom, stejně tak si musel být vědom, s ohledem na velké množství restitučních sporů, které vede, že podání mimořádných opravných prostředků na tuto jeho povinnost nemá žádný vliv. Stejně tak skutečnost, že k nezaplacení uložené povinnosti došlo nedopatřením z důvodu personálních změn u žalovaného, nelze klást k tíži žalobkyň. Námitka žalovaného ohledně nesprávně vyčísleného nároku na úrok z prodlení a ohledně nesdělení bankovního spojení je rovněž zcela nedůvodná, když z dopisů žalovaného je zřejmé, že nárok žalobkyň neuznává jako takový a naopak nic žalovanému nebránilo, požádat žalobkyně o přesné vyčíslení, případně si ho mohl vyčíslit sám. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil žalobkyním jistinu, bankovní spojení mu bylo známo. Ani rozpor s dobrými mravy soud neshledal, když žalobkyně se pouze domáhaly svého zákonného nároku, který jim vznikl tím, že naopak žalovaný nesplnil soudním rozhodnutím uloženou povinnost, aniž by mu v tom cokoliv bránilo. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšnějším žalobkyním žádné náklady řízení nevznikly a ani je nepožadovaly. 16. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 věta druhá o. s. ř. a s ohledem na petit žaloby a charakter žalovaného, který je organizační složkou státu a musí při nakládání s penězi dodržovat určitá pravidla, stanovil lhůtu 15 dní.