6 C 104/2020-73 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobce se podanou žalobou, ve znění jejího doplnění ze dne 1. 1. 2021 a 30. 3. 2021, domáhal určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi účastníky řízení. Dle tvrzení žalobce se žalovaným obchodoval od roku [rok] do roku [rok], za tu dobu si od žalovaného cca 5x až 6x vypůjčil finanční prostředky vždy v řádu [anonymizováno] až [anonymizováno]. Kč. Na půjčky poskytoval směnky a zároveň vyhotovoval kupní smlouvy na různé nemovitosti, jako zástavu oproti půjčkám. V případě kupní smlouvy ze dne [datum] se ve skutečnosti mělo jednat o smlouvu o půjčce na částku [částka] s měsíčním úrokem 20% a se zástavním právem na nemovitost – činžovní dům na adrese [ulice a číslo], zapsané na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí]. Pro případ, že by se žalobce dostal do prodlení se splácením půjček, se účastníci dohodli, že celý činžovní dům bude převeden na žalovaného. Své půjčky žalovanému žalobce řádně splácel, důkazy o tom však zadržuje žalobci manželka, se kterou je v rozvodovém řízení. Přesto, že se žalobce se žalovaným dohodl, že uvedenou zástavu, resp. kupní smlouvu žalovaný nebude vkládat do katastru nemovitostí, žalovaný tak učinil, čímž předmětná nemovitost přešla do jeho vlastnictví. Uvedenou kupní smlouvu vložil žalovaný do katastru nemovitostí až 3 roky po jejím podpisu, tj. v roce 1999. Přičemž kdyby bylo skutečným úmyslem žalobce nemovitost žalovanému prodat, vložil by žalovaný kupní smlouvu do katastru nemovitostí neprodleně po jejím uzavření. Žalobce nemovitost prodat nechtěl a žalovaný si ji převedl místo zástavy. Žalovaný tak [anonymizováno] zneužil svého postavení, kdy mu tvrdil, že je vše v pořádku. Uvedenou žalobu žalobce podává až s časovým odstupem, neboť byl ve [anonymizováno]. Žalobce má za to, že je i nadále vlastníkem nemovitosti a žalovaný se z důvodu zastíraného právního důvodu a rozporu s dobrými mravy nikdy vlastníkem stát nemohl. 2. Žalovaný naproti tomu požadoval zamítnutí žaloby s tím, že nárok uplatněný žalobou neuznává, neboť žalobce nemá naléhavý právní zájem na určovací žalobě. Dále namítal nedostatek aktivní a pasivní věcné legitimace, jakož i promlčení nároku. Na svoji obranu uvedl, že ani není pravdou, že šlo o nemovitost ve vlastnictví žalobce, neboť uvedenou nemovitost měl žalobce v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů se svou manželkou [anonymizováno]. Žalovaný učinil nesporným, že dne [datum] uzavřel se žalobcem a jeho manželkou [anonymizováno] kupní smlouvu, která byla vložena do katastru nemovitostí a na základě které se stal vlastníkem nemovitosti na adrese [adresa]. Uvedenou nemovitost však již od roku 2000 nevlastní. Pokud se žalobce cítil jednáním žalovaného poškozen, o čemž žalovaný až dosud nevěděl, neboť mu to žalobce nikdy nesdělil, nebránilo žalobci nic v tom, aby se svého práva domohl soudní cestou způsobem a ve lhůtách k tomu určených zákonem. 3. Soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných z provedených listinných důkazů, blíže však nehodnotil ty, které měly prokazovat skutečnosti mezi účastníky nesporné nebo které (vzhledem k okolnostem věci) nemají pro rozhodnutí zásadní význam, a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Žalobce a jeho manželka [anonymizováno] byli bezpodílovými spoluvlastníky nemovitosti - domu [adresa], se zastavěným pozemkem par. [číslo] o výměře [výměra] (dále jen„ nemovitost“), zapsané u Katastrálního úřadu [anonymizováno] v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] vedeném pro [anonymizováno], [katastrální uzemí], kterou dne [datum] prodali žalovanému za kupní cenu [částka] (viz Kupní smlouva ze dne [datum]). Dle uvedené kupní smlouvy došlo ke vkladu vlastnického práva pro žalovaného do katastru nemovitostí v roce 1999. V roce 2000 došlo k převodu vlastnictví nemovitosti nejdříve na pana [anonymizováno] a následně od [datum] svědčí vlastnické právo [anonymizováno] (viz výpis katastru nemovitostí ze dne [datum], [datum] a [datum] – vše [list vlastnictví], [katastrální uzemí]). 5. Další navrhované důkazy soud pro jejich nadbytečnost, s ohledem na skutková zjištění a níže uvedené právní názory, již neprováděl a tyto pro jejich nadbytečnost zamítl. 6. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 7. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, a to jednak pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum] a dále z důvodu nedostatku jak aktivní, tak pasivní věcné legitimace účastníků řízení. 8. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, jsou po procesní stránce skutečnosti, že účastníci jsou věcně legitimováni a zároveň, že na určení mají naléhavý právní zájem. 9. Podle ustálené soudní praxe má určovací žaloba dle § 80 o. s. ř. především preventivní charakter a má místo především tam, kde je možné její pomocí eliminovat stav ohrožení či nejistoty v právním vztahu, a k příslušné nápravě nelze dospět jinak, nebo když účinněji než jiné procesní prostředky, vystihuje obsah a povahu daného právního vztahu a právě jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, představující určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že určovací žaloba bude shora uvedené plnit, nebude ani splněna podmínka naléhavého právního zájmu. 10. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že kupní smlouva o převodu nemovitosti, uzavřená mezi účastníky řízení dne [datum], je neplatná. Z provedeného dokazovaní má soud za zjištěné, že uvedenou nemovitost zakoupil žalovaný dne [datum] od žalobce a jeho ženy [anonymizováno], kteří ji měli v bezpodílovém spoluvlastnictví a že žalovaný uvedenou nemovitost již v roce 2000 prodal [anonymizováno] a že ten následně nemovitost prodal a od [datum] svědčí vlastnické právo k nemovitosti [anonymizováno]. 11. O opodstatněnosti, že v dané věci není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy ve výše uvedeném smyslu, svědčí to, že právní otázka platnosti či neplatnosti kupní smlouvy má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (vlastnictví), neboť v daném případě lze žalovat rovnou o určení vlastnického práva k nemovitosti. Pokud žalobce podanou žalobou mínil odstranit stav právní nejistoty, je třeba jím podanou žalobu posuzovat z hlediska toho, zda – bylo-li by jí vyhověno –, mohla by taková soudní deklarace žalobcův stav právní nejistoty odstranit potud, že by žalobce byl pokládán za vlastníka nemovitosti. Majetkoprávním úkonem učiněným mezi žalobcem a jeho manželkou (na straně jedné) a žalovaným (na straně druhé), o jehož neplatnost žalobce usiluje prostřednictvím určovací žaloby, byla v daném případě smlouva o převodu nemovitosti, jejímž předmětem byl (úplatný) převod vlastnického práva k nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí. Protože však vlastníkem nemovitosti již není žalovaný, ale třetí osoba, nelze v posuzovaném případě uvažovat o tom, že žalobci na uvedené určovací žalobě (o neplatnost převodní smlouvy) svědčí naléhavý právní zájem. V daném případě by se určujícím výrokem neplatnosti kupní smlouvy o převodu nemovitosti na postavení, či poměrech žalobce a žalovaného nic nezměnilo. Určovací výrok rozsudku by se totiž nemohl stát podkladem k provedení zápisu vlastnického práva k předmětné nemovitosti ve prospěch žalobce a zakládal by tak situaci, kdy by bylo nezbytné podat další určovací žalobu, tentokráte žalobu na určení, že vlastníkem nemovitosti je žalobce. Z uvedeného plyne, že žaloba na určení neplatnosti kupní smlouvy tak nemůže v posuzované věci splňovat zákonem požadovanou preventivní funkci a rozhodnutí o ní by v daných poměrech nebylo způsobilé v postavení žalobce odstranit stav právní nejistoty. 12. Vedle shora uvedeného se soud rovněž zabýval otázkou, zda žalobce v souladu s hmotněprávní normou, vymezil správně okruh účastníků řízení. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. V případě žalobce, se jedná o tak zvanou aktivní věcnou legitimaci a v případě žalovaného, o pasivní věcnou legitimaci. Aktivně věcně legitimován je jen takový žalobce, který podle výsledků dokazování je na základě právního posouzení věci nositelem práv, o něž ve sporu jde. Pasivní věcná legitimace je u žalovaného dána jen tehdy, má-li podle zjištěného skutkového stavu a právního posouzení věci povinnost, jejíhož splnění se žalobce domáhá. Nedostatek aktivní nebo pasivní věcné legitimace, je pak důvodem pro zamítnutí žaloby (§ 90 o. s. ř.) O procesní společenství účastníků (tzv. subjektivní kumulaci) jde tehdy, vystupuje-li na straně žalobce nebo žalovaného, anebo na obou stranách sporu, více osob. Nerozlučné společenství