6 C 240/2022-58 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 15. 6. 2022, ve znění jejího rozšíření ze dne 4. 11. 2022 a ze dne 20. 2. 2023 ve znění podání ze dne 28. 2. 2023, domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena Smlouva o nájmu bytu č. [anonymizováno], na základě které byla žalovaná nájemkyní bytu [číslo] nacházejícím se ve [anonymizováno] podlaží domu [adresa], ul. [ulice], k.ú. [anonymizováno], který je ve vlastnictví [anonymizováno] a k němuž žalobkyně vykonává dle zákona č. 131/2000 Sb., o hl. m. Praze a Statutu hl. města Prahy práva vlastníka, a to až do 22. 12. 2022, kdy žalovaná byt protokolárně předala žalobkyni. Nájemné bylo sjednáno ve výši 2 711 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 1 135 Kč měsíčně. Žalovaná dluží žalobkyni nájemné a zálohy na služby za měsíc září 2020, za měsíc duben, červenec, září až prosinec 2021, leden až prosinec 2022 celkem ve výši 71 833 Kč a dále nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2019 a 2020 ve výši 14 341 Kč a za rok 2021 ve výši 5 041 Kč. Žalovaná svůj dluh na nájemném a zálohách na služby za měsíc září 2020, duben, červenec, září až prosinec 2021, leden a únor 2022 celkem ve výši 48 955 Kč (tj. 51 337 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 2 382 Kč), dluh na nákladech za roční vyúčtování služeb za rok 2019 a 2020 celkem ve výši 14 341 Kč uznala v rámci Uznání dluhu a dohody o splátkách ze dne 25. 4. 2022. Žalovaná, ač upomenuta, na svůj dluh doposud ničeho neuhradila. 2. Vedle toho se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 382 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 3 846 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, z částky 3 846 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, z částky 3 846 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení, z částky 48 955 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 3 846 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení, z částky 3 846 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, z částky 3 846 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení, z částky 3 846 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení, z částky 3 846 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení, z částky 3 846 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení, z částky 2 605 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení a z částky 5 041 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení. 3. O rozšíření žaloby soud rozhodl usnesením ze dne 13. 12. 2022, č.j. 6 C 240/2022-28, a usnesením ze dne 16. 3. 2023, č.j. 6 C 40/2022-53. 4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobkyně uplatněný touto žalobou neuznává. Na svoji obranu uvedla, že nebyla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky a že dohoda o uznání dluhu je neurčitá, neboť z ní není zřejmá přesná výše dlužné částky, a tudíž neplatná. Žalovaná dále zpochybnila výši dlužné částky s tím, k ukončení nájemního vztahu mělo dojít již v roce 2021, resp. že v roce 2021 žádala o jeho ukončení. Na svoji obranu žalovaná dále uvedla, že nájem hradila prostřednictvím složenek, ale doklady o tom žádné nemá, když nájemné nehradila, takto bylo proto, že na to neměla peníze. Ačkoli chtěla platit alespoň 1 000 Kč, zaměstnankyně žalobkyně jí to neumožnila. Žalovaná pobírá životní minimum ve výši [částka], současně přispívá na nájem svému příteli, a proto není v tuto chvíli schopna nájemné hradit. 5. Soud z provedeného dokazování a z nesporných tvrzení účastníků zjistil následující skutkový stav: 6. Mezi žalobkyní, coby pronajímatelkou, a žalovanou, coby nájemkyní, byla uzavřena Smlouva o nájmu bytu č. [anonymizováno] dne [datum] na dobu neurčitou, na základě které žalobkyně s účinností od 1. 1. 2010 přenechala žalované za úplatu do užívání byt [číslo] v ul. [ulice a číslo], v [obec]. Žalovaná se smlouvou zavázala hradit žalobkyni s účinností od 1. 8. 2019 nájemné ve výši 2 711 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 1 135 Kč měsíčně dle rozpisu uvedeného v evidenčním listu, který je nedílnou součástí smlouvy, a to nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za které se platí nájemné (viz Smlouva o nájmu bytu ze dne [datum], Evidenční list ze dne 25. 4. 2019). Dne 25. 4. 2022 žalovaná písemně uznala co do důvodu a výše svůj dluh na nájemném a nákladech na služby s nájmem bytu spojených za měsíc září 2019, za měsíc duben, červenec, září až prosinec 2021, za měsíc leden a únor 2022 celkem ve výši 34 614 Kč a dále náklady za roční vyúčtování služeb za období 2019 a 2020 ve výši 14 341 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z výše uvedených dlužných částek ve výši 2 382 Kč vypočtený ke dni 28. 2. 2022. Žalovaná v rámci uznání dluhu zavázala zaplatit žalobkyni dlužnou částku v 17 měsíčních splátkách po 2 900 Kč a v jedné splátce po 2 037 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 30. 4. 2022 (viz Uznání dluhu a Dohoda o jeho splátkách ze dne 25. 4. 2022, Výpis z konta nájemce ze dne 30. 9. 2023). Žalovaná byt vyklidila a předala žalobkyni dne 22. 12. 2022, o čemž byl sepsán protokol, který žalobkyně podepsala (viz Protokol o převzetí bytu ze dne 22. 12. 2022). Žalovaná dále žalobkyni nehradila nájemné a zálohy na služby za měsíc březen 2022 až prosinec 2022, celkem ve výši 37 219 Kč a roční nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2021 ve výši 5 041 Kč (viz Výpis z konta nájemce ze dne 20. 2. 2023). Žalovaná byla dopisem žalobkyně ze dne 2. 2. 2022 vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 45 109 Kč s příslušenstvím, představující dlužné nájemné a zálohy na služby ke dni 28. 1. 2022, žalovaná však na něj nereagovala (viz Předžalobní upomínka ze dne 2. 2. 2022). 7. Dle § 685 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč.zák.“) nájem bytu vzniká nájemní smlouvou, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné byt do užívání, a to na dobu určitou nebo bez určení doby užívání. Nájemní smlouvu lze sjednat také na dobu výkonu určité práce nájemce. S ohledem na okamžik vzniku smluvního vztahu bylo třeba otázku vzniku nájemního vztahu posuzovat podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013 (srovnej ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). 8. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 9. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o nájmu bytu, na základě které vznikla žalobkyni povinnost přenechat žalované do užívání předmětný byt a žalované naproti tomu vznikla povinnost platit žalobkyni stanovené nájemné a zálohy na služby (a jejich vyúčtování), a to po celou dobu trvání nájemního vztahu. Nájem byl sjednán od [datum] na dobu neurčitou. K ukončení nájemního vztahu došlo teprve ke dni 22. 12. 2022, tj. poté, co žalovaná byt vyklidila a protokolárně předala žalobkyni. Účastníci si ujednali měsíční nájemné ve výši 2 711 Kč a zálohy na služby ve výši 1 135 Kč. Žalovaná v rozporu se smlouvou o nájmu bytu žalobkyni nehradila stanovené nájemné a zálohy na služby za měsíc září 2020, duben, červenec, září až prosinec 2021, leden až prosinec 2022, celkem ve výši 71 833 Kč, jakož i nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2019 a 2020, celkem ve výši 14 341 Kč a nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2021 ve výši 5 041 Kč, přičemž dluh na nájemném a zálohách na služby za měsíc září 2020, duben, červenec, září až prosinec 2021, leden až únor 2022, jakož i nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2019 a 2020 žalovaná písemně uznala. Žalobkyně tak prokázala tvrzení uvedená v žalobě, když bylo na žalované, aby prokázala, že stanovené nájemné a zálohy na služby za rozhodné období, jakož i dlužné vyúčtování služeb za rok 2019, 2020 a 2021, žalobkyni uhradila. Ačkoli žalovaná zpochybňovala výši dlužné částky, když namítala, že nájem hradila prostřednictvím složenek a že k ukončení nájemního vztahu došlo již v roce 2021, resp., že v roce 2021 žádala o jeho ukončení, žádné relevantní důkazy na podporu svých tvrzení však soudu nepředložila. Soud rovněž nepřisvědčil tvrzení žalované, že uznání dluhu je pro nespecifikování přesné výše dlužné částky neurčité, a tudíž neplatné, neboť v uznání dluhu ze dne 25. 4. 2022, je přesně specifikováno, z jakých konkrétních položek se uznaná dlužná částka skládá a jaká je jejich výše. Rovněž soud nepřisvědčil tvrzení žalované, že nebyla vyzvána k úhradě žalované částky a že tedy nemohla nastat její splatnost. Termín splatnosti nájemného a záloh na služby byl sjednán přímo ve smlouvě o nájmu bytu, a to tak, že nájemné a zálohy na služby byla žalovaná povinna hradit měsíčně, nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který se nájemné hradí. Ve vztahu k žalovanou uznané částce dluhu, pak termín splatnosti jednotlivých splátek dluhu, vyplývá přímo z uznání dluhu a dohody o splátkách. K tomu, aby nastala splatnost nájemného a záloh na služby za ten který měsíc, jakož i splatnost splátek dle uznání dluhu, proto nebylo třeba výzvy žalobkyně. Termín splatnosti nájemného tak byl žalované zcela jednoznačně znám, když žalovaná si musela bý