8 C 211/2021-100 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 488,80 Kč jako dluhu ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně uzavřena s žalovaným dne [datum] rámcovou smlouvu [číslo] na základě které bylo žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne [datum] uzavřel žalovaný se žalobkyní dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 50 000 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr po vyhodnocení jeho úvěruschopnosti. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně proto přistoupila dne [datum] k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 50 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu do zesplatnění ve výši 3 203,06 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne [datum] naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do dne [datum]. O zesplatnění kontokorentu informovala žalobkyně žalovaného dopisem ze dne [datum], který byl současně předžalobní výzvou. Dále jej informovala zprávami zaslanými na e-mailovou adresu žalovaného, do internetového bankovnictví a SMS zprávou. Celkový dluh činí na jistině 50 000 Kč, dále žalobkyně požadovala smluvní úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 50 000 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 50 000 Kč od [datum] do zaplacení, přičemž žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení až od [datum], neboť dle interních pravidel poskytuje žalobkyně žalovanému ve výzvě k plnění dostatečnou lhůtu. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 203,06 Kč za období od [datum] do dne předcházejícího dni zesplatnění, tj. do [datum]. Žalobkyně dále požaduje částku 488,80 Kč jako dlužný záporný zůstatek na běžném účtu žalovaného. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud se mu pokoušel doručit žalobu na jeho trvalou adresu, kterou uvedl v rámcové smlouvě a dodatku k této smlouvě, uzavřených se žalobkyní. Dle sdělení [anonymizováno] oddělení [anonymizováno] sboru [anonymizováno] ze dne [datum] se žalovaný na adrese [adresa žalovaného]. Matka žalovaného neví, kde se žalovaný zdržuje. Žalovaný je v České republice hlášen k pobytu na adrese [adresa žalovaného]. Na této adrese si zásilky nepřebírá a dle sdělení pošty tam ani nemá schránku. Zásilku soudu se žalovanému nepodařilo doručit ani na adresu uvedenou žalobkyní, tj. [ulice a číslo], [obec a číslo]. [příjmení] domu soudu sdělil, že žalovaný na této adrese bydlel od [datum] do [datum] na základě podnájemní smlouvy. Jeho současný pobyt mu není znám. Soud při určení mezinárodní příslušnosti vycházel z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 5 odst. 1 Nařízení Brusel I bis mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, u soudu jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 kapitoly II Nařízení Brusel I bis. Žalovaný uzavřel smlouvu s žalobkyní jako spotřebitel. [ulice] smlouva však nespadá pod žádný z případů spotřebitelských smluv uvedených v článku 17 odst. 1 Nařízení Brusel I bis, u nichž je dána speciální mezinárodní příslušnost. Soud dále vycházel z článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel I bis, dle kterého osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být žalována v jiném členském státě, pokud předmět sporu tvoří smlouva, nebo nároky ze smlouvy, a to u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V případě poskytování služeb se jedná o místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Jelikož žalovanému byl úvěr poskytnut na území České republiky, dospěl soud k závěru, že podle článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel I bis je dána pravomoc českých soudů k rozhodnutí ve věci. Dále se soud zabýval otázkou, kterým právním řádem se řídí právní vztah mezi účastníky. Účastníci zvolili české právo v rámcové smlouvě. Dle článku 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (I) se tedy daný smluvní vztah řídí českým právem. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli dne [datum] Rámcovou smlouvu [číslo] jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bankovní a platební služby, konkrétně běžný účet č. [bankovní účet], a úvěr s možností přečerpání, tzv. kontokorent ve výši 50 000 Kč. Úrok aktuálně vyčerpané části kontokorentu byl sjednán ve výši 18,90 % ročně, přičemž byl počítán na konci každého dne. Žalovaný se zavázal kontokorent splatit do 1 roku od data prvního čerpání kontokorentu, nebo od jakéhokoli dalšího čerpání, kterým se z kladných částek dostane do mínusu. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Smlouva obsahuje ujednání, že se řídí platným právním řádem České republiky. Uvedené skutečnosti soud zjistil z Rámcové smlouvy [číslo] ze dne [datum], Dodatku [číslo] k Rámcové smlouvě [číslo] ze dne [datum], Podmínek pro používání kontokorentu, které byly součástí dodatku. Žalobkyně dle svého tvrzení provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, a to na základě informací z interních a externích databází, konkrétně úvěrové zprávy z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací, dále z informací některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu, který klient udělil v Rámcové smlouvě. Toto tvrzení žalobkyně nebylo sporováno. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil, že žalovaný započal s čerpáním dne [datum]. Ke dni [datum] činila vyčerpaná jistina úvěru 50 000 Kč a zůstatek na úvěrovém účtu mínus 488,80 Kč. Nesplacený obchodní úrok k tomuto datu činil 3 203,06 Kč. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] vyplývá, že ke dni [datum] činili vyčerpaná listina kontokorentu částku 50 000 Kč a ve dnech 1. až [datum] byly ještě zaúčtovány tři platby provedené kartou v celkové částce 488,80 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne [datum], v níž jej vyzvala uhradit celkové dlužné částky 53 691,89 Kč (viz dopis ze dne [datum], poštovní podací kniha z [datum]). V řízení nebylo tvrzeno ani nevyšlo najevo, že by žalovaný uhradil žalovanou částku. Mezi účastníky tedy byla uzavřena smlouva o běžném účtu dle § 708 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala vést pro žalovaného předmětný běžný účet a dále na základě dodatku se zavázala poskytnout mu úvěr, žalovaný se zavázal úvěr řádně splatit. Žalobkyně své povinnosti splnila, žalovaný však nikoli. Žalobkyně proto oprávněně požaduje úhradu dluhu v prokázané výši včetně úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobě jako zcela důvodné vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a přiznal jejich plnou náhradu žalobkyni. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku 2 020 Kč a paušální náhradu nákladů 300 Kč za podanou žalobu dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89 exekučního řádu.