12 C 151/2023-54 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Podáním ze dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky. Na odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná v období [datum] do [datum] neoprávněně čerpala na území Rumunska zdravotní služby na účet žalobkyně, když nebyla účastna systému veřejného zdravotního pojištění v České republice a v rozhodném období zneužila průkaz zdravotního pojištění, kterým disponovala z předchozího průběhu pojištění a který v rozporu s § 12 písm. j) bodu 1. a § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění po skončení pojištění nevrátila. Žalovaná čerpala zdravotní služby ve zdravotnických zařízeních na území Rumunska v celkové výši 86 684,51 Kč Tyto zdravotní služby žalobkyně uhradila prostřednictvím Kanceláře zdravotního pojištění, a to podle čl. 36 odst. 1 a 2 Nařízení (EHS) č. 1408/71, čímž jí vznikla škoda. Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzvala k úhradě dlužných částek, avšak bez úspěšně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z vyúčtování nákladů na poskytnuté dávky ze dne [datum] (formulář N080E) má soud za prokázané, že Kancelář zdravotního pojištění vyzvala žalobkyni k úhradě částky 108 074,23 Kč za zdravotní služby čerpané údajnými pojištěnci žalobkyně v Rumunsku. Přílohou této listiny byla počítačová sjetina nazvaná„ individuální výkazy – přehled“, z níž má soud za prokázané, že na zdravotní péči poskytnutou žalované byla vynaložena částka 86 684,51Kč. Provedení platby prokazuje potvrzení o provedení platby ze dne [datum], když na tomto potvrzení je jako variabilní symbol platby uvedeno referenční číslo vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky ze dne [datum]. 4. Z Evropského průkazu zdravotního pojištění na jméno žalované bylo zjištěno, že předmětný průkaz měl uvedenu platnost do [datum]. 5. Z výpisu z interního systému žalobkyně (spis č.l. 25 zaměstnání a spis č.l. 26 – průběh pojištění) bylo zjištěno, že žalovaná byla účastna systému veřejného zdravotního pojištění v České republice naposledy jako zaměstnanec zaměstnavatele [právnická osoba] IČO [číslo] a to od [datum] do 31. 3 2019. Doba zaměstnání v ČR v roce 2019 vyplývá i z oznámení zaměstnavatele ze dne [datum] (spis č.l. 24). 6. Ze žádosti ze dne [datum] (formulář S040) a z odpovědi na žádost o potvrzení dob ze dne [datum] (formulář S041) bylo zjištěno, že nezískala v domovském státě v žádné doby pojištění (tj. nebyla pojištěna). 7. Z formulářů R 015 ze dne 10. 11. [číslo] a R016 ze dne [datum] a z výzev z [datum] a [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně v souladu s nař. [příjmení] [číslo], kterým se stanoví postup při provádění nař. [číslo] kontaktovala Agentia Nationala de administrare Fiscala v Bukurešti – v Rumunsku – domovském státě žalované, s žádostí o doručení výzev k úhradě částek uhrazených za neoprávněně čerpanou zdravotní péči. 8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaná byla na území České republiky účasten zdravotního pojištění v období do [datum] jako zaměstnanec společnosti [právnická osoba] V období [datum] do [datum] jí byla poskytnuta zdravotní péče na území Rumunska, a to na základě předložení stále platného Evropského průkazu zdravotního pojištění, nicméně v daném období již účastna zdravotního pojištění v České republice nebyla. Na základě výzvy Žalobkyně uhradila za péči čerpanou žalovanou na území Rumunska celkem částku 86 684,51Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalované náklady za neoprávněně čerpanou zdravotní péči fakturou [číslo] která byla žalované opakovaně zaslána společně s výzvami k úhradě dluhu. Žalovaná ničeho neuhradila. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Odpovědnost žalovaného za škodu a jeho pasivní věcní legitimace ve sporu <i>9. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu na území České republiky.</i> <i>10. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká dnem smrti pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého, nebo dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, nebo dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky.</i> <i>11. Dle § 12 písm. j) bodu 1. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb. je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění.</i> <i>12. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.</i> <i>13. Dle rozhodnutí SPRÁVNÍ [právnická osoba] PRO KOORDINACI SYSTÉMŮ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ ROZHODNUTÍ č. S9 ze dne [datum] o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/2004.</i> <i>Článek 2</i> <i>1. Žádosti o úhradu dávek, které byly poskytnuty na základě evropského průkazu zdravotního pojištění, dokumentu nahrazujícího evropský průkaz zdravotního pojištění nebo jakéhokoli jiného dokumentu prokazujícího nárok, mohou být zamítnuty a pohledávka může být vrácena věřitelské instituci, např. pokud: — není úplná a/nebo je nesprávně vyplněná, ¨</i> <i>— se týká dávek, které nebyly poskytnuty v době platnosti evropského průkazu zdravotního pojištění nebo dokumentu, jejž příjemce použil k prokázání nároku.</i> <i>2. Žádost o úhradu nelze zamítnout z důvodu, že příslušná osoba již není pojištěna u instituce, která evropský průkaz zdravotního pojištění či dokument prokazující nárok vydala, pokud byly dávky příjemci poskytnuty v době platnosti použitého dokumentu</i> 14. Porušení povinnosti: Jak bylo výše prokázáno, žalovaná byla účastna na veřejném zdravotním pojištění v České republice, z důvodu svého zaměstnání. Její zaměstnanecký poměr skončil ke dni [datum]. K tomuto datu její zdravotní pojištění zaniklo v souladu s ust. § 3 odst. 2 zák. 48/97Sb. Žalovaná měla ve lhůtě stanovené § 12 odst. 1 písm. j bod 12. Zák. 48/97Sb., tj do [datum] vrátit žalobkyni průkaz pojištěnce. Žalovaná však tuto svou povinnost porušila a průkaz nevrátila. 15. Příčinná souvislost a vzniklá škoda: Žalovaná, ačkoli si musela být vědom toho, že její zaměstnání v ČR skončilo, předložila neoprávněně držený průkaz pojištěnce, zdravotnickému zařízení ve třetím státě, za účelem čerpání bezplatné zdravotní péče. V době, kdy byla žalované zdravotní péče poskytována tedy [datum] do [datum], nebyla zdravotně pojištěn ani v domovském státě v Rumunsku. Neexistence pojištění byla prokázána dotazy na zjištění dob trvání pojištění. Tím, že žalovaná předložila zdravotní průkaz cizího státu, nebyla její účast na zdravotním pojištění zdr. zařízením automaticky ověřována. Za této situace nezbylo žalované než v souladu s nař. evropského parlamentu a Rady (ES) 883/2004 (čl. 35) a ve smyslu prováděcího nařízení č. 987/2009 náklady vynaložené na zdravotní péči žalovaného uhradit. Uhrazením nákladů tak žalobkyni vznikla škoda ve výši žalované částky. K námitce neurčitosti poskytnuté zdravotní péče a tedy výše škody, soud poukazuje na již shora citované rozhodnutí podle jeho článku 3„ Jak vysvětluje judikatura Evropského soudního dvora (Rozsudek ze dne [datum] ve věci C [číslo]„ Dědici po [jméno] [příjmení] proti Instituto Nacional de la Seguridad Social (INSS) a Instituto Nacional de Gestión Sanitaria (Ingesa)“, Sbírka rozhodnutí 2005 [příjmení] [jméno] [číslo]) dlužná instituce nesmí přezkoumávat, zda je pohledávka v souladu s ustanoveními článku 19 a čl. 27 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004, neexistuje-li důvodné podezření, že došlo ke zneužívajícímu jednání. Dlužná instituce je následně povinna přijmout informace, z nichž pohledávka vychází, a uhradit ji.“, z něhož vyplývá povinnost žalobkyně částku uhradit. 16. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně byl řádně osvědčen, naopak žalovaný neunesl důkazní břemeno, že by závazek zanikl či v době uznání netrval a jako takovému soud žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení dle e § 1970 o. z. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud na tomto místě poukazuje i na rozhodnutí Městského soudu v Praze, který se ve svém rozhodnutí 39 Co 210/2022 vydaném na základě odvolání ve skutkově i právně obdobném sporu se závěry soudu prvního stupně ztotožnil. 17. Pro úplnost soud dodává, že v tomto sporu s cizím prvkem, kdy žalovaná je státním příslušníkem Rumunské republiky, se soud zabýval i otázkou své mezinárodní příslušnosti. Dle článku 7 odstavec 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 – Brusel I bis, může být osoba mající bydliště v n