17 C 168/2023-66 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 160 987,10 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou (coby podnikatelkou) byla dne 30. 10. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 250 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky včetně smluvního úroku ve výši 7,90 % ročně žalobkyni splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 5 057,14 Kč, a to počínaje dnem 20. 11. 2020. Žalobkyně svůj závazek splnila, když dne 30. 10. 2020 žalované úvěr poskytla. Žalovaná však porušila své smluvní povinnosti, když úvěr nesplácela řádně a včas, proto žalobkyně využila svého práva a dopisem ze dne 21. 6. 2023 prohlásila celý úvěr za splatný. Žalovaná dosud uhradila pouze 4 561,83 Kč, a to konkrétně dne 8. 8. 2023 částku 2 561,83 Kč a dne 25. 8. 2023 částku 2 000 Kč. Žalovaná tak žalobkyni nadále dluží částku 145 602,40 Kč představující dlužnou jistinu, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 3 919,76 Kč, smluvní poplatky ve výši 33 Kč, smluvní pokutu ve výši 15 351,70 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 30 % ročně z částky 149 522,16 Kč od 29. 7. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi žalobkyní a žalovanou coby podnikatelkou byla dne 30. 10. 2020 uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 250 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu se smluvním úrokem ve výši 7,90 % ročně a poplatkem za správu úvěrového obchodu ve výši 300 Kč žalobkyni splácet formou 60 pravidelných měsíčních splátek po 5 057,14 Kč. Nedílnou součásti smlouvy byly rovněž obchodní podmínky žalobkyně a sazebník poplatků. Pro případ prodlení s úhradou dluhu se žalovaná dále zavázala uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 300 Kč za každé porušení povinnosti (viz Smlouva o úvěru Expres Business ze dne 30. 10. 2020, sazebník poplatků platný od 15. 12. 2019, produktové podmínky komerčního bankovnictví účinné od 1. 12. 2015, (výpis z úvěrového účtu ze dne 30. 10. 2020). Žalovaná z titulu této úvěrové smlouvy dosud uhradila pouze částku 4 561,83 Kč (viz výpis z úvěrového účtu ze dne 30. 6. 2023), proto žalobkyně využila svého práva a úvěr v celé výši zesplatnila (viz upomínka – rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splacení dluhů z úvěru ze dne 23. 6. 2023). Žalovaná byla k úhradě svého dluhu opakovaně vyzvána, a to i prostřednictvím právního zástupce žalobkyně (viz upomínka – rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splacení dluhů z úvěru ze dne 23. 6. 2023, předžalobní upomínka ze dne 28. 7. 2023 včetně podacího archu). 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Na základě shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když úvěr nesplácela řádně a včas. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroků z prodlení, na které ji vzniklo právo podle § 1970 o. z. ve výši smluvené v obchodních podmínkách. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 899,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 440 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 160 987,10 Kč sestávající z částky 7 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 520 Kč ve výši 4 939,20 Kč.