19 C 456/2020-386 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou došlou soudu dne 25. 9. 2020 (původně Obvodnímu soudu pro Prahu 4) se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 398 559 Kč jako náhrady škody způsobené pochybením žalované při poskytování právních služeb žalobkyni. Žalovaná jako advokátka zastupovala žalobkyni v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 C 295/2014 ve věci přiznání výživného na manželku. V uvedeném řízení se žalobkyně domáhala výživného ve výši 20 000 Kč měsíčně po svém tehdejším manželovi , jméno FO, . Řízení ve věci výživného bylo dne 21. 4. 2016 přerušeno dle § 110 o. s. ř. Žalovaná v jednoroční lhůtě nepodala návrh na pokračování v řízení. Řízení proto bylo zastaveno usnesením ze dne 14. 6. 2017, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 22. 9. 2017 a nabylo právní moci dne 2. 10. 2017. Následné dovolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 3. 2020 a ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2020. Tím, že žalovaná jako právní zástupkyně žalobkyně nepodala v zákonné lhůtě návrh na pokračování v řízení, způsobila žalobkyni škodu ve výši odpovídající uplatněnému nároku na výživné manželky, tedy ve výši 20 000 Kč měsíčně. Řízení o výživné bylo zahájeno dne 8. 9. 2014 a dne 5. 5. 2016 bylo manželství pravomocně rozvedeno. Žalobkyně se tedy domáhala zaplacení náhrady škody ve výši 398 559 Kč představující výživné za uvedené období. Nárok na výživné žalobkyně odůvodnila rozdílem v hmotné a kulturní úrovni mezi manžely v tomto období. Manželství se ocitlo v krizi od roku 2014, kdy tehdejší manžel přestal žalobkyni přispívat finančně na výživu, ačkoli do roku 2011 to byl on, kdo finančně zajišťoval domácnost. Žalobkyně byla během řízení o výživném zaměstnána ve společnosti manžela u , právnická osoba, ., kde pobírala mzdu ve výši 3 500 Kč, a v červenci 2014 obdržela částku ve výši 4 200 Kč, tentýž měsíc jí manžel poslal také částku 5 000 Kč, jiné příjmy neměla. Příjem bývalého manžela žalobkyně měl být 16 000 Kč, jeho skutečný příjem byl však mnohonásobně vyšší. Byl jednatelem společnosti , právnická osoba, , vlastníkem 20 % obchodního podílu společnosti , právnická osoba, a předsedou představenstva a vlastníkem akcií , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, . a , právnická osoba, . Dle žalobkyně jeho deklarované příjmy neodpovídaly těm skutečným, které byly podstatně vyšší a měsíčně přesahovaly 100 000 Kč. Do srpna roku 2014 hradil tehdejší manžel žalobkyně náklady ve výši 30 000 Kč až 40 000 Kč na provoz rodinného domu, ve kterém do srpna 2014 bydlel. Žalobkyně byla po jeho odstěhování nucena hradit chod domácnosti sama, ačkoli manžel do domu, kde dosud bydlel, docházel téměř denně z důvodu, že se tam nacházela jeho kancelář, jinak se zdržoval se svou milenkou. Dne 22. 4. 2015 byla žalobkyně z domu nuceně vystěhována na základě exekuce iniciované bývalým manželem proti údajnému nájemníkovi, který ve skutečnosti v domě nikdy nebydlel. Žalobkyně se tak byla nucena přesunout do bytu a hradit jeho náklady, zatímco bývalý manžel užíval dům. Žalobkyně tak musela žít ze svých úspor, finančně jí také pomáhal její bratr, neboť její příjem nemohl pokrýt veškeré náklady. Navíc musela uhradit dluhy na energiích z doby, kdy bývalý manžel ještě v domě bydlel. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 298 559 Kč dopisem ze dne 14. 5. 2020. Žalovaná požadovanou částku neuhradila.2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. V řízení o výživném zastupovala žalobkyni v souladu se svým přesvědčením, které bylo založeno na tehdy dostupných informacích týkajících se práva žalobkyně na výživné. Žalovaná neupozornila žalobkyni, že pokud nebude podán návrh na pokračování v řízení do 21. 4. 2016, bude řízení zastaveno. Nedomnívala se totiž, že řízení bylo přerušeno podle § 110 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žádný z účastníků přerušení řízení nenavrhl. Jednalo se o iniciativu soudu s ohledem na jiná probíhající a dosud neskončená řízen, mimo jiné spor o vrácení daru. Z téhož důvodu nepodala návrh na pokračování v řízení. V závěrečném návrhu pak žalovaná uvedla, že provedené důkazy svědčí o tom, že životní úroveň žalobkyně nebyla v žádném poklesu, nebyla ani v progresu, ale byla v úrovni, na kterou byla žalobkyně zvyklá. Připojila se k námitce promlčení vznesené vedlejším účastníkem.3. Podáním ze dne 17. 12. 2020 (na č. l. 15) vstoupila do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované společnost , Anonymizováno, ., jakožto odpovědnostní pojistitel žalované. Ta navrhla žalobu zamítnout. Předně vznesla námitku promlčení žalovaného nároku. Dle vedlejšího účastníka počala objektivní promlčecí lhůta běžet dne 22. 4. 2017, kdy marně uplynula roční lhůta pro podání návrhu na pokračování v řízení o výživné manželky. Subjektivní promlčecí lhůta počala běžet nejpozději dne 28. 6. 2017, kdy bylo podáno odvolání do usnesení o zastavení řízení, neboť nejpozději toho dne se žalobkyně s usnesením o zastavení řízení seznámila nebo se seznámit mohla. V této souvislosti vedlejší účastník poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2019, sp. zn. 25 Cdo 948/2007. Dle vedlejšího účastníka je nárok žalobkyně navíc v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně chce participovat na životní úrovni , tituly před jménem, , jméno FO, , která dle vyjádření samotné žalobkyně byla založena na pochybných zdrojích. Dále vedlejší účastník poukázal na příjmy žalobkyně od třetích osob, ohledně nichž nebylo prokázáno, na základě jakého právního titulu je žalobkyně obdržela. Z výpisu z účtu žalobkyně přitom vyplývá, že v rozhodném období žalobkyně pravidelně prováděla platby u obchodníků se značkovým zbožím a minimálně dvakrát pobývala v zahraničí. Dle vedlejšího účastníka tedy životní úroveň žalobkyně neklesla na takové dno, jak sama uvádí. V původním řízení by žalobkyně z toho důvodu nemohla být úspěšná.4. K námitce promlčení vznesené vedlejším účastníkem žalobkyně uvedla, že promlčecí lhůta počala běžet až od právní moci usnesení o zastavení řízení o výživné, tedy od 2. 10. 2017, neboť teprve tehdy se žalobkyně dověděla o vzniku škody. V této souvislosti poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1862/2020. Při jednání soudu dne 29. 5. 2024 pak sdělila, že o zastavení řízení se dověděla až v listopadu 2017, neboť teprve tehdy ji žalovaná informovala o tom, že řízení bylo zastaveno, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo potvrzeno odvolacím soudem a že je připravena podat dovolání. Dle žalobkyně je námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy, neboť pojišťovna v případech nároků na náhradu škody proti advokátovi vždy trvá na tom, aby byly vyčerpány všechny řádné i mimořádné opravné prostředky, což žalobkyně učinila. Zamítnutí žaloby by bylo vůči žalobkyni nespravedlivé. Dále s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 204/2005 upozornila, že důkazní břemeno ohledně promlčení leží na účastníkovi, který jej namítá, přičemž po koncentraci řízení již nelze doplňovat žádná tvrzení.5. Žalovaná při jednání soudu dne 29. 5. 2024 uvedla, že skutečně oznámila žalobkyni informaci o zastavení řízení o výživné až v listopadu 2017, neboť žalobkyně na tom byla velmi zle a brala silná antidepresiva. Žalobkyně byla současně přesvědčena, že odvolací soud jí dá za pravdu. Proto žalobkyni informovala o zastavení řízení až v listopadu 2017, kdy si ji s kolegou pozvali do kanceláře, až když měli sepsané dovolání.6. Ve vztahu k vznesené námitce promlčení soud z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti:7. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 40 C 295/2014 bylo zjištěno, že žalobkyně podala dne 8. 9. 2014 žalobu o výživné nerozvedené manželky proti svému tehdejšímu manželovi , tituly před jménem, , jméno FO, . Domáhala se výživného ve výši 20 000 Kč ode dne podání žaloby. Po celou dobu trvání řízení žalobkyni zastupovala žalovaná jako advokátka na základě plné moci udělené dne 8. 9. 2014. Manžel se žalobou nesouhlasil. V písemném vyjádření k žalobě ze dne 7. 10. 2014 uvedl, že v roce 2009 zjistil, že žalobkyně po dobu několika let udržuje známost s jiným mužem. Žalobkyně svůj slib známost ukončit nedodržela, nastěhovala se do bytové jednotky, kterou na žalovanou její přítel převedl na adrese , adresa, . Manželé se dohodli, že žalobkyně bude bydlet na adrese , adresa, , manžel zůstane s dětmi na adrese , adresa, , a fakticky to takto trvalo do 2. 8. 2014, kdy se žalobkyně vrátila do domu manžela. Manžel oznámil žalobkyni, že má přítelkyni a přechodně se odstěhoval ke svým rodičům. Poukázal na vysokoškolské ekonomické vzdělání žalované, která jako rodilý mluvčí zná ruštinu, umí též anglicky a má zkoušky z českého jazyka, úspěšně absolvovala kurzy účetnictví, má zkušenosti z funkce osobního a ekonomického tajemníka hlavy církve s širokými mezinárodními kontakty. Způsob jejího života nenasvědčuje, že by potřebovala výživné, když pouze v roce 2014, navštívila Floridu, Ukrajinu, Bulharsko, Řecko, pořádá oslavy v drahých restauracích a dává vysoké spropit