20 C 75/2024-38 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 25 920 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně (spol. , právnická osoba, , IČO , IČO, ) a žalovaná uzavřely na základě žádosti žalované dne 27. 8. 2020 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázela splácet spolu s úroky a poplatky v celkové výši 12 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Celkem tak měla splatit 27 000 Kč, poslední splátka měla být uhrazena 21. 10. 2021. Smlouvou ze dne 7. 1. 2022 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila pouze 1 080 Kč, kterou žalobkyně započetla částečně na jistinu a částečně na poplatky. Žalovaná částka se tak skládá z jistiny ve výši 15 000 Kč a poplatku ve výši 10 920 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 24,36 % ročně a úrok z prodlení, přičemž oba částečně kapitalizovala.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalovanému bylo doručeno předvolání k prvému jednání ve věci více než deset dnů přede dnem jeho konání do vlastních rukou, přičemž byl upozorněn, že pokud se k němu bez důvodné a včasné omluvy nedostaví, může být vydán rozsudek pro zmeškání. Žalovaný se přesto bez omluvy k prvému jednání ve věci nedostavil a svou neúčast neomluvil.4. Žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, avšak soud tomuto návrhu z důvodů níže uvedených nevyhověl.5. Usnesením ze dne 30. 4. 2024 vyzval soud žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a prokázání toho, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřena úvěruschopnost žalované. Na to žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou v zákaznické kartě, jejich pravdivost si žádným způsobem neověřovala, žádné listiny k tomu není schopna předložit (výplatní pásky, výpisy z účtu žalované apod.).6. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou).7. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr vyplněné žalovanou dne 26. 8. 2020 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 21 854 Kč a pochází z pracovní činnosti (mzda), její měsíční výdaje činí 17 500 Kč. Žalovaná je svobodná, bezdětná, bydlí v nájemním bydlení. Je zaměstnaná u spol. , právnická osoba, jako pokladní.8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 8. 2020 soud zjistil, že v této smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavazuje tuto částku spolu s poplatkem ve výši 3 000 Kč, úrokem ve výši 3 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Celkem měla žalovaná splatit částku 27 000 Kč. Úroková sazba tak činí 32,15 % a RPSN 206,15 %.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 a jejích příloh soud zjistil, že pohledávka za žalovanou z úvěrové smlouvy č. , hodnota, byla společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , postoupena žalobkyni.10. Z dopisu ze dne 3. 2. 2022 soud zjistil, že tímto je oznamováno žalované postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ve výši 29 520 Kč bez příslušenství na žalobkyni a zároveň je vyzývána k úhradě dlužné částky do 10 dnů.11. Z dopisu – předžalobní výzvy ze dne 14. 4. 2024 včetně podacího lístku ze dne 19. 4. 2024 soud zjistil, že tímto žalobkyně vyzývá žalovanou k úhradě dlužné částky do 29. 4. 2024.12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).18. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 27. 8. 2020 smlouva o úvěru č. , hodnota, , která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele dle § 86 daného zákona. V daném případě z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalované nebyly ověřovány, žádné takové listiny nemá žalobkyně k dispozici. Dle tvrzení žalované činí její pravidelný měsíční příjem 21 854 Kč a výdaje 17 500 Kč, přičemž žalovaná uvedla, že je zaměstnaná. Kdyby právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, nemohl by dospět k závěru, že je žalovaná schopna splácet měsíčně 1 800 Kč (450 Kč týdně), když její příjem po odečtení základních a pravidelných výdajů činí 4 354 Kč. Nicméně žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované s náležitou pečlivostí, když na výzvu soudu k této otázce nepředložil ničeho (tzn. na straně příjmové např. výplatní pásky či pracovní smlouvu, na straně výdajové nájemní smlouvu a pro oba případy např. výpisy z účtu, které by byly poskytly komplexní obraz o finanční situaci žalované). Při posuzování úvěruschopnosti žalované tak právní předchůdce žalobkyně vycházel výlučně z prostých tvrzení žalované.19. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.20. K sankcím, které nastupují v souvis