6 C 215/2024-45 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 11 896,50 Kč s příslušenstvím, a to s následujícím odůvodněním. Žalobkyně dne 13. 6. 2021 provedla žalovanému ambulantní léčbu samoplátce. Žalovaný uzavřel dne 13. 6 2021 smlouvu o poskytování péče za úhradu, na základě které mu byla vystavena faktura č. , hodnota, se splatností dne 17. 8. 2021. Žalovaný na vystavenou fakturu nic neuhradil. Žalovanému byla dne 28. 5. 2024 odeslána předžalobní upomínka. Žalovaný na svůj dluh ani přes výzvu ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli jim předmětné usnesení bylo odesláno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně dne 13. 6. 2021 žalovanému poskytla ve svém zařízení ambulantní vyšetření jako samoplátci a cizímu státnímu příslušníkovi. Za ambulantní ošetření byla žalovanému vystavena faktura č. , hodnota, na částku 11 896,50 Kč se splatností dne 17. 8. 2021. Žalovaný však žalobkyni přes výzvu ze dne 28. 5. 2024 ničeho neuhradil.5. Žalobkyně v postavení poskytovatele uzavřela s žalovaným smlouvu o péči o zdraví dle § 2636 s následující zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a na základě této smlouvy mu poskytla příslušnou zdravotní péči dle zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Dle § 2636 odst. 2 o. z., příkazce, v tomto případě žalovaný, zaplatí poskytovateli zdravotní péče odměnu, není-li péče o zdraví hrazena výlučně z jiných zdrojů dle jiného právního předpisu. Žalovaný tak byl povinen uhradit žalobkyni poskytnutou zdravotní péči, neboť nebyl účastníkem veřejného zdravotního pojištění ve smyslu zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a ani neměl dle § 2758 o. z. uzavřenou jinou příslušnou pojistnou smlouvu6. Soud s odkazem na zjištěný skutkový stav a shora uvedená zákonná ustanovení dospěl k následujícímu právnímu závěru ve věci samé. V daném případě bylo zjištěno, že žalobkyni vznikly náklady v souvislosti s vyšetřením žalovaného13. 6. 2021. Tyto náklady byly vyčísleny v částce 11 896,50 Kč, k její úhradě byl žalovaný vyzván. Na žalovaném bylo, aby tvrdil a prokázal, že dlužnou částku v uvedené výši uhradil, případně že závazek zanikl jiným způsobem. Jelikož žalovaný zánik závazku neprokázal, soud žalobě vyhověl, a to včetně nároku na zaplacení úroků z prodlení, které žalobkyni vznikly dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (předžalobní výzvy a návrhu ve věci), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.