8 C 180/2023-48 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou došlou soudu dne 16. 10. 2023 se žalobkyně domáhala vyklizení bytové jednotky popsané ve výroku I. shora, jehož nájemkyní byla žalovaná na základě nájemní smlouvy ze dne 19. 8. 2020. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 10. 2019 do 31. 8. 2023 a nebyl prodloužen. Žalovaná byt přes opakované výzvy nevyklidila. Žalovaná, její syn a ostatní osoby, které byt se svolením žalované navštěvují, dlouhodobě poškozují, znečišťují a slovně napadají obyvatele domu. Žalovaná z toho důvodu dala již v minulosti žalované výpověď z nájmu bytu, o níž soud rozhodl, že je neoprávněná, neboť byl nedostatečně konkretizován důvod výpovědi. Situace v domě je pro ostatní obyvatele domu neúnosná. U žalované se zdržují agresivní a drogově závislé osoby, mezi něž patří i syn žalované. Tyto osoby ničí prostory domu, např. dveře výtahu, nástěnku v domě, jsou hlučné a ostatní obyvatelé domu se jich bojí.2. Žalovaná se k žalobě stručně vyjádřila pouze v rámci žádosti o odročení jednání nařízeného na 3. 1. 2024. Uvedla, že žalobkyně se ji již roky snaží vyhodit, a to „i za cenu podrazů z jejich strany“. Žádné konkrétní skutečnosti na svou obranu neuvedla. Žádosti o odročení bylo vyhověno, neboť byla doložena potvrzením lékaře s doporučením domácího léčení nejméně šest týdnů.3. K jednání nařízenému na 6. 3. 2024 se žalovaná bez předchozí omluvy či žádosti o odročení nedostavila. Soud proto jednal v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Dne 11. 3. 2024 byla soudu doručena dodatečná omluva žalované, že jednání omylem propásla. Tuto omluvu soud již v rámci svého rozhodnutí nemohl zohlednit.4. Žalovaná má povoleno oddlužení v rámci insolvenčního řízení. Oddlužení nemá vliv na řízení o vyklizení bytu, neboť předmětem řízení není peněžité plnění.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti:6. Žalobkyně má svěřenou správu bytové jednotky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec Praha, jejímž vlastníkem je , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, (viz informativní výpis z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, ). Dne 19. 8. 2020 uzavřely žalobkyně jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl byt č. , hodnota, v domě čp. , Anonymizováno, , , adresa, . Nájem byl uzavřen na dobu určitou od 1. 9. 2020 do 31. 8. 2023 (viz Nájemní smlouva ze dne 19. 8. 2020).7. Žalobkyně dala žalované dne, Anonymizováno, 19. 4. 2022 výpověď z nájmu předmětného bytu, a to z důvodu porušení povinnosti nájemce zvlášť závažným způsobem, spočívajícím v poškozování společných prostor domu a způsobování závažných obtíží osobám, které v domě bydlí. Konkrétně mělo jít o poškozování a znečišťování společných prostor domu a hrubé slovní napadání ostatních obyvatel domu synem nájemkyně. Žalovaná se proti této výpovědi bránila žalobou, na základě níž soud určil, že je výpověď neoprávněná. Soud takto rozhodl poté, co dospěl k závěru, že výpověď ani předcházející výzva k odstranění závadného stavu neobsahují konkrétní porušení povinností nájemce, kterých se měli žalovaná a její syn dopustit. Existenci výpovědních důvodů tedy soud již nezkoumal. Uvedené skutečnosti soud zjistil z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 1. 2023, čj. 7 C 232/2022-61.8. Dopisem ze dne 22. 5. 2023 žalobkyně oznámila žalované, že , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, rozhodla, že nájemní smlouva žalované nebude prodloužena. Současně vyzvala žalovanou k vyklizení bytu ke dni skončení nájmu, tedy do 31. 8. 2023. Obdobné sdělení a výzvu zaslala žalobkyně opětovně dopisem ze dne 27. 7. 2023. Po skončení nájmu pak žalobkyně vyzvala žalovanou k vyklizení a předání bytu do 20. 9. 2023 dopisem ze dne 5. 9. 2023, který byl žalované doručen dne 14. 9. 2023, jak vyplývá z poštovní dodejky.9. Z e-mailové korespondence mezi předsedkyní Společenství vlastníků jednotek a žalobkyní soud zjistil, že byt žalované v říjnu a listopadu 2023 navštěvovaly agresivní osoby. Dle ostatních obyvatel jsou tyto osoby pod vlivem drog. Jedna žena pobíhala po ochoze a kopala do dveří, zničila domovní nástěnku. Z bytu žalované se uvedený den ozýval nepřetržitý řev a bouchání. Týden předtím došlo ke zničení výtahových dveří (viz e-maily z 9. 10. 2023, 10. 10. 2023, dále z 13. 10. 2023 a 7. 11. 2023 včetně fotografií zničené nástěnky a zničených dveří).10. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně má ve svěřené správě bytovou jednotku č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec Praha, na adrese , adresa, , č.o. , Anonymizováno, , , adresa, , označovanou v listinách žalobkyně jako byt č. , hodnota, . Nájemkyní této jednotky byla žalovaná na základě smlouvy ze dne 19. 8. 2020 uzavřené na dobu určitou od 1. 9. 2020 do 31. 8. 2023. Žalobkyně nájem bytu neprodloužila. Již v průběhu jeho trvání se žalobkyně neúspěšně pokusila nájem vypovědět z důvodu hrubého porušování povinností nájemce, spočívajícího v poškozování společných prostor domu a způsobování závažných obtíží osobám, které v domě bydlí. Konkrétně mělo jít o poškozování a znečišťování společných prostor domu a hrubé slovní napadání ostatních obyvatel domu synem nájemkyně. Soud shledal tuto výpověď neplatnou z formálních důvodů, neboť výpověď ani předcházející výzva k odstranění závadného stavu neobsahovaly konkrétní popis porušení povinnosti nájemci. Žalovaná byt po skončení nájmu nevyklidila a nepředala žalobkyni. V říjnu a listopadu 2023 pokračovalo agresivní chování syna žalované a osob, které se svolením žalované navštěvují její byt. Kromě obtěžování obyvatel domu hlukem a nevhodným chováním došlo ke zničení dveří výtahu a domovní nástěnky.11. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Účastnice sjednaly smlouvu o nájmu bytu dle § 2235 a následující o. z. Nájem byl sjednán na dobu určitou. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k vyklizení bytu, a to jak před uplynutím doby nájmu, tak bezprostředně poté. Nedošlo tedy k prodloužení nájmu dle § 2285 občanského zákoníku.12. Dle § 2292 o. z., nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání.13. Dle § 1040 odst. 1 o. z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.14. Žalovaná byt žalobkyni po skončení nájmu v rozporu s § 2292 o. z. neodevzdala.15. Soud se zabýval též otázkou, zda nárok žalobkyně na vyklizení předmětného bytu není rozporný s dobrými mravy. Nájem byl sjednán na dobu určitou a skončil již ke dni 31. 8. 2024. Před jeho skončením žalobkyně opakovaně upozorňovala žalovanou, že nájem prodloužen nebude a vyzývala ji k vyklizení bytu. Žalovaná jej přesto nevyklidila. I po skončení nájmu přitom pokračovalo agresivní chování syna žalované a osob, které s jejím svolením navštěvují předmětný byt, opakovaně došlo k poškození společných prostor. Za této situace soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je zcela po právu.16. Soud tedy žalobě vyhověl. Lhůtu k vyklizení soud stanovil patnáctidenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na skutečnost, že nájem skončil před více než půl rokem a současně s ohledem na přetrvávající závadné chování žalobkyně, respektive jejího syna a osob je navštěvující, soud neshledal důvod pro poskytnutí delší lhůty k vyklizení.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. V souladu s judikaturou Ústavního soudu (viz nálezy ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09, ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12, ze dne 6. 6. 2013, sp zn. I. ÚS 4229/12, ze dne 2. 1. 2019, sp. zn. IV. ÚS 1447/18) soud nepřiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů právního zastoupení advokátem, neboť žalobkyně je městskou částí a v souladu se závěry citované judikatury nelze náklady na právní zastoupení advokátem považovat za účelně vynaložené, když v souzené věci se nejednalo o spor mimořádné obtížnosti. Soud tedy přiznal žalobkyni nárok na náhradu soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů řízení nezastoupeného účastníka v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování a náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška“). Konkrétně soud přiznal odměnu za 4 úkony dle § 1 odst. 3 vyhlášky po 300 Kč dle § 3 odst. 3 vyhlášky (výzva k plnění, žaloba, příprava na jednání a jednání dne 6. 3. 2024) v celkové částce 1 200 Kč. Náklady řízení celkem činí 6 200 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 o. s. ř. třídenní.18. Soud dále uložil žalobkyni doplatit soudní poplatek za žalobu, který dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcí