10 C 101/2025-36 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhá na žalovaném zaplacení peněžitého plnění specifikovaného ve výroku rozsudku z titulu dlužného jízdného a dlužné přirážky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se v níže uvedených dnech neprokázal při kontrole platným jízdním dokladem: dne 29. 11. 2022 ve voze linky metra C, dne 15. 9. 2022 ve voze autobusové linky 136, dne 28. 10. 2022 ve voze linky metra C, dne 6. 7. 2023 ve voze autobusové linky 136, dne 26. 8. 2023 ve voze linky metra A, dne 19. 5. 2024 ve voze autobusové linky 240, dne 9. 4. 2024 ve voze linky metra A.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně se již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva účasti na jednání vzdala, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů předložených žalobkyní, dospěl soud k následujícím závěrům stran skutkového stavu věci. Žalovaný cestoval v níže uvedených dnech městskou hromadnou dopravou v , Anonymizováno, provozovanou žalobkyní, aniž se mohl prokázat kontrolorovi platným jízdním dokladem: dne 15. 9. 2022 ve voze autobusové linky 136 /zápis o provedené přepravní kontrole ze dne 15. 9. 2022 č. 93491/, dne 28. 10. 2022 ve voze linky metra C/zápis o provedené přepravní kontrole ze dne 28. 10. 2022 č. 108903/, dne 29. 11. 2022 ve voze linky metra C /zápis o provedené přepravní kontrole ze dne 29. 11. 2022 č. 120554/, dne 6. 7. 2023 ve voze autobusové linky 136 /zápis o provedené přepravní kontrole ze dne 6. 7. 2023/, dne 26. 8. 2023 ve voze linky metra A/zápis o provedené přepravní kontrole ze dne 26. 8. 2023/, dne 9. 4. 2024 ve voze linky metra A /zápis o provedené přepravní kontrole ze dne 9. 4. 2024, dne 19. 5. 2024 ve voze autobusové linky 240 /zápis o provedené přepravní kontrole ze dne 19. 5. 2024/. Osobní údaje žalovaného byly zjištěny z jeho občanského průkazu. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek představujících jízdné a přirážku k jízdnému před podáním žaloby výzvou ze dne 28. 2. 2025 /výzva k plnění ze dne 28. 2. 2025, podací lístek , právnická osoba, . ze dne 3. 3. 2025/. Negativně vymezené tvrzení žalobkyně, že celková dlužná částka 10 710 Kč nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z těchto skutečností vycházel.5. Při právní kvalifikaci soud vycházel z § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, (dále jen „zák. č. 111/1994 Sb.“), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, § 37 odst. 5 písm. b), odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, (dále jen „zák. č. 266/1994 Sb.“), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu (dále jen „vyhl. č. 175/2000 Sb.“) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni přirážku za jízdu bez platného jízdního dokladu ve výši 7 krát 1 500 Kč, a dále dlužné jízdné ve výši 7 krát 30 Kč. Soud má v řízení za prokázané, že mezi účastníky došlo ve dnech 15. 9. 2022, 28. 10. 2022, 29. 11. 2022, 6. 7. 2023, 26. 8. 2023, 9. 4. 2024 a 19. 5. 2024 k uzavření smlouvy o přepravě osob podle § 2550 o. z. (vstupem žalovaného do dopravního prostředku), přičemž žalovaný se jako cestující neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem z příčin na své straně (nezakoupil si jízdenku a byl přepravován bez platné jízdenky), a proto mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni kromě jízdného i přirážku, stanovenou v přepravních podmínkách žalobkyně /§ 18a odst. 2 písm. c) zák. 111/1994 Sb., § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb./. Pro úplnost soud uvádí, že uzavřením přepravní smlouvy přistoupil žalovaný jako cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené žalobkyní (dopravcem) /§ 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb./. Výše přirážky v nich stanovená nepřesáhla maximální možnou částku 1 500 Kč /§ 18a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb., § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb./. Jelikož je žalovaný stále v prodlení s úhradou dlužné částky, uložil mu soud dle § 1970 o. z. i povinnost zaplatit úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.6. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.7. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 800 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, výzva k plnění), náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. S ohledem na skutečnost, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, zvyšují se dle § 137 odst. 3 o. s. ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o. s. ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 615 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce dle § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.