10 C 58/2025-33 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 9. 6. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 51 637 s příslušenstvím. Pro odůvodnění nároku tvrdila, že žalovaná je doposud bez právního důvodu nájemcem bytu č. , hodnota, , situovaném ve , Anonymizováno, . podlaží domu č. p. , adresa, , k. ú. , adresa, . Nájemní smlouva ze dne 19. 2. 2024 skončila ke dni 31. 1. 2025. Žalovaná byla povinna na základě nájemní smlouvy hradit nájem ve výši 9 126 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 2 687 Kč měsíčně. Žalovaná dne 16. 10. 2024 uznala dluh vůči žalobkyni ve výši 25 068 Kč sestávající z dluhu na nájemném a na zálohách na služby za měsíce duben a srpen 2024 a z nedoplatku za vyúčtování služeb za rok 2023. Dluh se zavázala hradit ve splátkách po 2 100 Kč měsíčně počínaje 31. 10. 2024. Tyto splátky přestala hradit od února 2025, čímž došlo ke zesplatnění zbývajícího dluhu ve výši 16 198 Kč. Současně žalovaná dluží na nájemném a službách za období březen až květen 2025 celkem 35 439 Kč. Na dluh byla opakovaně písemně upozorňována, do dnešního dne však ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně souhlasila, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů předložených žalobkyní, dospěl soud k následujícím závěrům stran skutkového stavu věci. Výše nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu č. , hodnota, na adrese , adresa, představuje částku 11 813 Kč měsíčně /evidenční list ze dne 1. 11. 2024/. Žalovaná dne 16. 10. 2024 písemně co do důvodu a výše uznala vůči žalobkyni dluh sestávající z dluhu na nájemném za duben a srpen 2024 ve výši 16 477 Kč, z dluhu na zálohách na služby za duben a srpen 2024 ve výši 4 040 Kč, z nedoplatku za vyúčtování služeb za rok 2023 ve výši 4 212 Kč a z poplatků za poštovné za výzvy k úhradě ve výši 339 Kč a zavázala se dluh hradit v měsíčních splátkách po 2 100 Kč se splatností první splátky k datu 31. 10. 2024 pod ztrátou výhody splátek /listina označená jako uznání dluhu a dohoda o jeho splátkách ze dne 16. 10. 2024/. Žalovaná neuhradila řádně splátku dne 28. 2. 2025 a došlo k zesplatnění celého dluhu ve výši 16 198 Kč /výpis z konta nájemce ze dne 5. 6. 2025/. Žalovaná dále nehradila žalobkyni platby za užívání bytu za měsíc březen 2025, duben 2025 a květen 2025 ve výši odpovídající předepsanému nájemnému a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši 11 813 Kč měsíčně /výpis z konta nájemce ze dne 5. 6. 2025/. Žalovaná byla žalobkyní opakovaně vyzývána k úhradě dluhu /výzva k zaplacení dluhu ze dne 10. 1. 2025 a ze dne 14. 3. 2025/. Vzhledem k existenci dluhu na nájemném a dluhu vyplývajícího ze splátkové dohody žalobkyně žalované oznámila, že ke dni 28. 2. 2025 skončila účinnost nájemní smlouvy a žalovanou vyzvala k vyklizení bytu /výzva k vyklizení ze dne 6. 3. 2025/.5. Podle § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. V souzené věci soud dospěl k závěru, že v části nároku ve výši 16 198 Kč žalobkyně v žalobě dostatečně uvedla skutečnosti, kterými byl vylíčen skutkový děj, na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Dluh, který žalovaná uznala, byl specifikován nezaměnitelným způsobem, neboť bylo uvedeno, z jakých konkrétních položek sestává a jaká je konkrétní výše těchto položek. Bylo tedy na žalované, aby prokázala neexistenci dluhu, neboť uznání dluhu představuje vyvratitelnou právní domněnku trvání uznaného dluhu v okamžiku uznání. Žalovaná však v řízení zůstala zcela pasivní, neexistenci dluhu nijak neprokázala. Soud proto shledal žalobu co do částky 16 198 za důvodnou včetně požadavku žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. Soud dále uzavřel, že žalobkyně prokázala svá tvrzení i ve vztahu k nároku ve výši 35 439 Kč představující úhradu za užívání bytu č. , hodnota, na adrese , adresa, bez právního důvodu v období měsíců březen 2025, duben 2025 a květen 2025 ve výši odpovídající výši nájemného a úhrad za plnění související s užíváním bytu. Bylo pak na žalované, aby prokázala, že k užívání bytu měla důvod a zároveň, že žalobkyni platby odpovídající nájemnému a zálohám na služby v rozhodném období řádně hradila. Vzhledem k tomu, že nic z právě nastíněného ve věci prokázáno nebylo, soud uzavřel, že žalovaná svou povinnost z předmětného závazkového vztahu porušila, proto soud žalobnímu návrhu co do částky 35 439 Kč vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaná je stále v prodlení s úhradou dlužné částky, uložil jí soud dle § 1970 o. z. i povinnost zaplatit úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení v částce 2 882 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 582 Kč a nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky částka 300 Kč za každý úkon, v tomto případě za podání návrhu ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) uvedené vyhlášky. Soud uložil žalované zaplatit náklady řízení ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.11. Žalobkyně je sice v řízení zastoupena advokátem, avšak soud s ohledem na níže uvedené nepovažoval náklady na právní zastoupení v dané věci za účelné, a proto žalobkyni přiznal pouze paušální náhradu nákladů stejně, jako by náležela účastníku řízení, který by v řízení zastoupen nebyl. Otázkou náhrady nákladů zastoupení v případě zastoupení některých účastníků advokátem se opakovaně zabýval Ústavní soud ČR. V nálezu ze dne 12. 4. 2016 sp. zn. I. ÚS 3916/14 Ústavní soud vyšel ze své ustálené judikatury, podle které tam, kde je stát k hájení svých zájmů, vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud tak však stát učiní, není důvodu uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené (srov. nálezy Ústavního soudu ČR ze dne 24. 11. 2009 sp. zn. IV. ÚS 1087/09 a ze dne 1. 9. 2015 sp. zn. II. ÚS 3855/14). Obdobné závěry vztáhl Ústavní soud ČR ve své judikatuře i na některé další subjekty mimo stát, které jsou veřejnými institucemi (subjekty), hospodaří s veřejnými prostředky apod., , Anonymizováno, (nález ze dne 13. 8. 2012 sp. zn. II. ÚS 2396/09 a nález ze dne 18. 2. 2015 sp. zn. II. ÚS 1333/14). Náklady na zastoupení advokátem budou vynaložené účelně pouze výjimečně, v případech mimořádně složitých, kdy bude například předmětem sporu problematika, která nepředstavuje běžnou agendu účastníka, případně se bude jednat o právní problematiku specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem vyžadující znalosti cizího práva, jazykové znalosti apod. V daném případě se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení dlužné částky z dluhu na nájemném, zálohách na služby a nedoplatku z vyúčtování. Předmětem řízení tak nebyla věc, kterou by bylo možné pokládat za skutkově a právně složitou, a to i s ohledem na opakující se množství žalob, které jsou ve věci dlužného nájemného a služeb u zdejšího soudu často podávány a projednávány.