11 C 279/2024-56 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Podáním ze dne 4. 10. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Na odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný ve dnech 17. 11. – 19. 11. 2021 neoprávněně čerpal na území Německa zdravotní služby na účet žalobkyně, když nebyl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice a v rozhodném období zneužil průkaz zdravotního pojištění, kterým disponoval z předchozího průběhu pojištění a který v rozporu s § 12 písm. j) bodu 1. a § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění po skončení pojištění nevrátil. Žalovaný čerpal zdravotní služby ve zdravotnických zařízeních na území Německa v celkové výši 76 158,33 Kč. Tyto zdravotní služby žalobkyně dne 8. 3. 2023 (739,95Kč) a dne 31. 5. 2023 (75 418,38Kč) uhradila prostřednictvím , právnická osoba, , a to podle čl. 36 odst. 1 a 2 Nařízení (EHS) č. 1408/71, čímž jí vznikla škoda. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k úhradě dlužných částek, avšak bez úspěšně.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřil.3. Z vyúčtování nákladů na poskytnuté dávky ze dne 7. 9. 2022 a ze dne 30. 9. 2022 (formulář , Anonymizováno, č.l. 21a 22 spisu) má soud za prokázané, že , právnická osoba, vyzvala žalobkyni k úhradě částky 75 418,38Kč Kč a ve výši 739,95Kč za zdravotní služby čerpané žalovaným v Německu. Přílohou těchto listin byly počítačové sjetiny nazvané „individuální výkazy – přehled“, z nichž má soud za prokázané, že žalovaný byl v období od 17. 11. 2022- 19. 11. 2022. hospitalizován ve zdravotnickém zařízení v Německu, přičemž cena poskytnutých zdravotních služeb byla stanovena na částku 76 158,33Kč. Provedení platby prokazují potvrzení o provedení platby ze dne 8. 3. 2023 a ze dne 30. 5. 2023, když na těchto potvrzeních je jako variabilní symbol platby uvedeno referenční číslo vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky .4. Z Evropského průkazu zdravotního pojištění na jméno žalovaného bylo zjištěno, že předmětný průkaz měl uvedenu platnost do 31. 10. 2022.5. Z výpisu z interního systému žalobkyně (spis č.l. 27 zaměstnání) bylo zjištěno, že žalovaný byl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice před poskytnutím zdravotních služeb naposledy jako zaměstnanec zaměstnavatele , právnická osoba, . IČO , Anonymizováno, a to do 24. 6. 2022. Následně byl v České republice opětovně zaměstnám u , Anonymizováno, . až od 17. 4. 2023.6. Ze žádosti ze dne 25. 8. 2022 (formulář , Anonymizováno, spis č.l. 30 a násl.) a z odpovědi na žádost o potvrzení dob ze dne 26. 8. 2022 a 31. 8. 2022 (formulář , Anonymizováno, č.l. 34 a násl.) bylo zjištěno, že žalovaný v době poskytnutí zdravotních služeb nezískal v domovském státě ani v Německu žádné doby pojištění ( tj nebyl pojištěn) .7. Z formulářů , Anonymizováno, ze dne 1.9.2023 a 23. 8. 2024 a z výzev z 29. 8. 2023 a 4. 10. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně v souladu s nař. ES 987/2009, kterým se stanoví postup při provádění nař. č. 883/2004, kontaktovala , Anonymizováno, – domovském státě žalovaného, s žádostí o doručení výzev k úhradě částek uhrazených za neoprávněně čerpanou zdravotní péči .8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný byla na území České republiky účasten zdravotního pojištění v období do 24. 6. 2022 jako zaměstnanec společnosti , právnická osoba, . V období od 17. 11. -19. 11. 2022 mu byla poskytnuta zdravotní péče na území Německa, a to na základě předložení stále platného Evropského průkazu zdravotního pojištění, nicméně v daném období již účasten zdravotního pojištění v České republice nebyl. Na základě výzvy Žalobkyně uhradila za péči čerpanou žalovaným na území Německa celkem částku 76 158,33Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady za neoprávněně čerpanou zdravotní péči fakturou č. , hodnota, , která byla žalovanému opakovaně zaslána společně s výzvami k úhradě dluhu. Žalovaný ničeho neuhradil.Po právní stránce soud posoudil věc následovně.Odpovědnost žalovaného za škodu a jeho pasivní věcní legitimace ve sporu9. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu na území České republiky.10. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká dnem smrti pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého, nebo dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, nebo dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky.11. Dle § 12 písm. j) bodu 1. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb. je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění.12. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.13. Dle rozhodnutí SPRÁVNÍ KOMISE PRO KOORDINACI SYSTÉMŮ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ ROZHODNUTÍ č. S9 ze dne 20. června 2013 o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/2004.Článek 21. Žádosti o úhradu dávek, které byly poskytnuty na základě evropského průkazu zdravotního pojištění, dokumentu nahrazujícího evropský průkaz zdravotního pojištění nebo jakéhokoli jiného dokumentu prokazujícího nárok, mohou být zamítnuty a pohledávka může být vrácena věřitelské instituci, např. pokud: — není úplná a/nebo je nesprávně vyplněná, ¨— se týká dávek, které nebyly poskytnuty v době platnosti evropského průkazu zdravotního pojištění nebo dokumentu, jejž příjemce použil k prokázání nároku.2. Žádost o úhradu nelze zamítnout z důvodu, že příslušná osoba již není pojištěna u instituce, která evropský průkaz zdravotního pojištění či dokument prokazující nárok vydala, pokud byly dávky příjemci poskytnuty v době platnosti použitého dokumentu14. Porušení povinnosti: Jak bylo výše prokázáno, žalovaný byl účasten na veřejném zdravotním pojištění v České republice, z důvodu svého zaměstnání. Jeho zaměstnanecký poměr skončil ke dni 24. 6. 2022. K tomuto datu jeho zdravotní pojištění zaniklo v souladu s ust. § 3 odst. 2 zák. 48/97Sb. Žalovaný měl ve lhůtě stanovené § 12 odst. 1 písm j bod 12. Zák. 48/97Sb., tj do 2. 7. 2022 vrátit žalobkyni průkaz pojištěnce. Žalovaný však tuto svou povinnost porušil a průkaz nevrátil.15. Příčinná souvislost a vzniklá škoda: Žalovaný, ačkoli si musel být vědom toho, že jeho zaměstnání v ČR skončilo, předložil neoprávněně držený průkaz pojištěnce, zdravotnickému zařízení ve třetím státě, za účelem čerpání bezplatné zdravotní péče. V době, kdy byla žalovanému zdravotní péče poskytována tedy 17.-19. 11. 2022, nebyl zdravotně pojištěn ani v domovském státě v Polsku a ani v místě poskytnutí zdravotních služeb tedy v Německu. Neexistence pojištění byla prokázána dotazy na zjištění dob trvání pojištění. Tím, že žalovaný předložil zdravotní průkaz cizího státu, nebyla jeho účast na zdravotním pojištění zdr. zařízením automaticky ověřována. Za této situace nezbylo žalobkyni než v souladu s nař. evropského parlamentu a Rady (ES) 883/2004 ( čl.35) a ve smyslu prováděcího nařízení č. 987/2009 náklady vynaložené na zdravotní péči žalovaného uhradit. Uhrazením nákladů tak žalobkyni vznikla škoda ve výši žalované částky. Soud poukazuje na již shora citované rozhodnutí podle jeho článku 3 „Jak vysvětluje judikatura Evropského soudního dvora (Rozsudek ze dne 12. dubna 2005 ve věci C-145/03 „Dědici po Annette Keller proti Instituto Nacional de la Seguridad Social (INSS) a Instituto Nacional de Gestión Sanitaria (Ingesa)“, Sbírka rozhodnutí 2005 Strana I-02529.)dlužná instituce nesmí přezkoumávat, zda je pohledávka v souladu s ustanoveními článku 19 a čl. 27 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004, neexistuje-li důvodné podezření, že došlo ke zneužívajícímu jednání. Dlužná instituce je následně povinna přijmout informace, z nichž pohledávka vychází, a uhradit ji.“, z něhož vyplývá povinnost žalobkyně částku uhradit.16. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně byl řádně osvědčen, naopak žalovaný neunesl důkazní břemeno, že by závazek zanikl či v době uznání netrval, a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení dle e § 1970 o. z. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud na tomto místě poukazuje i na rozhodnutí Městského soudu v Praze, který se ve svém rozhodnutí 39 Co 210/2022 vydaném na základě odvolání ve skutkově i právně obdobném sporu se závěry soudu prvního stupně ztotožnil.17. Pro úplnost soud dodává, že v tomto sporu s cizím prvkem, kdy žalovaný je stát