17 C 87/2025-45 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 5. 5. 2025 ve znění doplnění ze dne 9. 6. 2025 domáhal určení, že není vlastníkem osobního vozidla , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , rok výroby 2009, VIN: , VIN kód, (dále jen „vozidlo“). Tvrdil, že dne 25. 3. 2024 uzavřel s žalovaným kupní smlouvu, jehož předmětem byl prodej vozidla. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že změnu vlastnictví nahlásí v evidenci vozidel, k čemuž mu žalobce udělil plnou moc. Jelikož žalovaný svou povinnost dosud nesplnil, domáhá se žalobce určení, že není vlastníkem předmětného vozidla. Naléhavý právní zájem spatřuje žalobce v nutnosti odstranění stavu právní nejistoty, kdy se žalobce vystavuje riziku, že osoba disponující s vozidlem spáchá přestupek, mohou po něm být vymáhány úroky , právnická osoba, a může platit odtah vozidla za porušení dopravních předpisů, když k čemuž doložil oznámení , Anonymizováno, a výzvy různých správních orgánů.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a má za prokázaný následující skutkový stav.4. Mezi žalobcem, jako prodávajícím, a žalovaným, jako kupujícím byla dne 25. 3. 2024 uzavřena kupní smlouva, jejíž předmětem bylo vozidlo reg. zn. , SPZ, . V čl. VI kupní smlouvy bylo upraveno, že nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel zajistí kupující, a to na svůj náklad (kupní smlouva o prodeji motorového vozidla ze dne 25. 3. 2024). Proti žalobci bylo opakovaně zahajováno správní řízení různými správními orgány v návaznosti na přestupky, které byly páchány v souvislosti s provozem dotčeného vozidla (např. příkaz MČ , Anonymizováno, ze dne 3. 4. 2025, výzva MČ , adresa, provozovateli vozidla k úhradě určené částky ze dne 11. 4. 2025, výzva MÚ , adresa, k úhradě určené částky ze dne 22. 4. 2025, oznámení MČ , adresa, provozovateli o pokračování v řízení o přestupku ze dne 12. 5. 2025). Z listiny potvrzení o ukončení případu ze dne 15. 4. 2025 má soud za zjištěné, že , právnická osoba, proti žalobci v souvislosti s řešeným automobilem uplatňovala právo na zaplacení příspěvku, neboť vycházela z informací uvedených v registru vozidel. Z printscreenu aplikace WhatsApp soud zjistil, že se žalobce pokusil s blíže nezjištěnou osobou o domluvu ohledně přepisu vozidla, nicméně související telefonní číslo není obsaženo v kupní smlouvě, kontaktovaný člověk nijak nereagoval a z žádných doložených důkazů nelze zjistit, že se jedná o telefonní číslo žalovaného. Soud neprováděl všechny navrhované důkazy ve věci, když z již provedených byl spolehlivě zjištěn závěr o skutkovém stavu (např. usnesení MČ , adresa, ze dne 3. 4. 2025, evidence oznámení o přestupku, přiložené fotografie vozidla, protokol o nahlížení do spisu ze dne 9. 6. 2025).5. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řad (dále jen „o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.6. Podle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), se vlastnické právo k věci určené jednotlivě převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.7. Podle § 2079 odst. 1 o. z., se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.8. Podle § 2087 o. z., prodávající kupujícímu odevzdá věc, jakož i doklady, které se k věci vztahují, a umožní kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v souladu se smlouvou.9. Po zhodnocení všech důkazů ve vzájemných souvislostech a po právním zhodnocení, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně.10. Mezi stranami byla v souladu s citovanými ustanoveními platně uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej předmětného vozidla, a na základě které se žalovaný zavázal zajistit nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel. Žalobce v řízení prokázal, že žalovaný své povinnosti nedostál a přepis vozidla nezajistil.11. Žalobce se určení vlastnictví vozidla domáhal určovací žalobou, podmínkou jejíhož uplatnění je doložení naléhavého právního zájmu. O naléhavý právní zájem přitom půjde mimo jiné tehdy, mohl-li být žalobce pro své nejisté postavení vystaven konkrétní újmě (nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III.ÚS 17/95). Soud se proto zabýval, zda je ve věci dán naléhavý právní zájem, která je předpokladem aplikace ust. § 80 o. s. ř. V řízení bylo zjištěno, že proti žalobci jsou opakovaně zahajována správní řízení v souvislosti s vozidlem, které převedl shora citovanou kupní smlouvou na žalovaného. Protože žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy nesplnil a vozidlo nepřepsal, je v registru vozidel stále evidován jako vlastník žalobce. Bez určení vlastnictví v civilním řízení nelze změny údajů v registru vozidel dosáhnout. Ač je tedy zápis v registru vlastníků zápisem toliko evidenčním a žalobce disponuje kupní smlouvou, ze které je patrno, že vlastníkem vozidla není, zdejší soud uzavřel, že by žalobce pro své nejisté postavení mohl být i nadále vystavován újmě, jako např. vedení potenciálních správních přestupků, řešení sporů z pojistných smluv nebo mimosmluvních odpovědností souvisejících s , právnická osoba, . Vzhledem k uvedenému má zdejší soud za to, že se žalobci podařilo prokázat přítomnost naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví vozidla.12. S ohledem na to, že žalovaný zůstal v řízení nečinný a k jednání se nedostavil, nebylo zřejmé postavit na jisto, že je žalovaný stále ještě vlastníkem předmětného vozidla či nikoliv. Soud proto s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl ÚS 114/20, rozhodl negativním výrokem tak, že žalobce není vlastníkem osobního , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , rok výroby 2009, VIN: , VIN kód, . K negativnímu určení výroku rozhodnutí zdejší soud závěrem odkazuje, že stav, kdy v registru vlastník vozidla není vlastník evidován vůbec je nežádoucí, stejně tak ovšem není žádoucí, aby byla v registru evidována jako vlastník osoba, která vlastníkem prokazatelně není (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2016, č. j. 7 As 254/2016-33).13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 300 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (podání žaloby). Soud s ohledem na absolutní nečinnost žalovaného přistoupil k přiznání náhrady nákladů řízení, a to i přesto, že žalobce před podáním žaloby nezaslal žalovanému předžalobní výzvu ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. Z postupu žalovaného ve věci je však zřejmé, že by povinnosti vyplývající ze smlouvy nesplnil ani po doručení takové výzvy, neboť nereagoval ani na samotnou žalobu.