18 C 6/2026-40 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky představující jistinu úvěru ve výši 19 844,37 Kč, poplatek za vyplacení ve výši 329,49 Kč, smluvní úrok ve výši 9 599,98 Kč, poplatek za službu ve výši 820,95 Kč. Mezi stranami byla dne , datum, distančním způsobem uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 1,07 % denně z nesplacené části úvěru. První splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Na jistinu žalovaný uhradil částku 174,50 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, žalobkyně smlouvu vypověděla dne , datum, . Na předmětný úvěr uhradil žalovaný celkem 20 850,99 Kč (174,50 Kč započetla žalobkyně na jistinu).2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. K nařízenému jednání se žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ač řádně a včas předvoláni. Žalobkyně se z jednání omluvila a zároveň souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti.4. Za popsané procesní situace soud jednal podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků, neboť podmínky pro odročení jednání (k němuž může dojít jen z důležitých důvodů) nebyly shledány. To, že účastník řízení (jeho zástupce) nerealizuje své právo účastnit se nařízeného jednání před soudem, není překážkou dalšího postupu soudu (§ 100 odst. 1 o. s. ř.) tato skutečnost není důvodem k odročení jednání5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že mezi stranami byla distančním způsobem (totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet č. , č. účtu, ) uzavřena smlouva, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr do výše 80 000 Kč. RPSN byla sjednána ve výši 2425,34 %. Úrok byl sjednán ve výši 1,066 % denně. Poplatek za vyplacení úvěru činil 1,99 % z čerpané částky. První splátka byla splatná dne , datum, .6. Z listiny označené jako identifikovatelné příjmy soud zjistil seznam příchozích částek na účet žalovaného od , datum, do , datum, .7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že dle žalobkyně měl počet členů domácnosti žalovaného být dva, s příjmem jeden. Měsíční výdaje žalovaného na bydlení měly činit 16 000 Kč a ostatní nezbytné výdaje 10 000 Kč. Čistý měsíční příjem uvedený žalovaným měl činit 50 000 Kč a příjem ověřený žalobkyní měl činit 60 383 Kč.8. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalovanému byla dle přehledu žalobkyně v období od , datum, do , datum, poskytnuta částka ve výši 20 019 Kč.9. Ze sdělení ČSOB, resp. z výpisu z účtu č. , č. účtu, , soud zjistil, že předmětný účet patří žalovanému a v období od , datum, do , datum, na tento účet žalobkyně poukázala částky v celkové výši 73 221 Kč.10. Z listiny označené výpis z běžného účtu soud zjistil, že výpis byl pořízen systémem Kontomatik. Obsahem je výpis příchozích a odchozích transakcí za období od , datum, do , datum, . Konečný zůstatek na tomto účtu činil 1 473,80 Kč.11. E-mailem ze dne , datum, žalobkyně s okamžitou platností smlouvu vypověděla.12. Výzvou ze dne , datum, včetně podacího lístku žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení dlužné částky.13. Dalšími v řízení provedenými důkazy se soud nezabýval, neboť neměly na posouzení věci vliv.14. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky až do výše 80 000 Kč. Na účet žalovaného byla žalobkyní postupně poskytnuta částka ve výši 73 221 Kč (přičemž žalobkyně označila jako předmět řízení pouze částku poskytnutou v celkové výši 20 019 Kč). RPSN byla sjednána ve výši 2425,34 % a denní úroková sazba ve výši 1,066 %; výše poplatku za vyplacení úvěru činila 1,99 % z čerpané částky. Protože žalovaný řádně nesplácel, žalobkyně smlouvu vypověděla a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Dle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.18. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došli i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.20. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.21. Soud se zabýval výší sjednaného poplatku a úroku a jejich souladem s dobrými mravy. RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí dle úvěrové smlouvy 2425,34 %; denní úroková sazba je ve smlouvě určena ve výši 1,066 %, v přepočtu na roční sazbu činí asi 389 %. Tato výše je již na první pohled nepřiměřená, a to zejména ve spotřebitelských vztazích, v nichž není možné poskytnout ochranu takovému jednání podnikatelů, kterým zneužívají své silnější postavení na úkor spotřebitele k vynucení v podstatě lichevních úroků. Výše sjednaných úroků je zcela zjevně nepřiměřená i úrokům, které v době uzavření smlouvy požadovaly banky u úvěrů s podobnými parametry. Sjednaná výše úroku je tak zcela nemravná. Nadto byl další součástí smlouvy poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z dané částky, což je třeba považovat za další úrok. Z těchto důvodů tedy soud posoudil ujednání o úrocích za absolutně neplatné dle § 580 o. z. z důvodu rozporu s dobrými mravy. Soud se tedy dále zabýval tím, zda ujednání o úrocích a poplatku jako takovém lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 576 o. z. Ujednání o úrocích je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, jak vyplývá z § 2395 o. z. Co do zbývající výše není souhrnný poplatek podstatnou náležitostí smlouvy, avšak nelze odhlédnout od toho, že žalobkyně úvěry poskytovala v rámci své podnikatelské činnosti, její vůlí nebylo sjednat úvěry jako bezúplatné, neboť právě sjednaný poplatek uměle navyšoval sjednaný úrok a spolu s ním byl zdrojem jejího zisku. Z těchto důvodů soud posoudil ujednání o smluvním úroku (a poplatku) jako neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy a smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru posoudil jako neplatnou v celém rozsahu (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022 sp. zn. 22 Co 131/2022).22. S ohledem na shora uvedené, tedy neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., dospěl soud k závěru, že věc je třeba posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z., neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 019 Kč bez právního důvodu (na základě neplatné smlouvy o úvěru) a žalovaný byl tak povinen tyto peněžní prostředky v plné výši vrátit.23. Jelikož žalovaný na jistinu ve výši 20 019 Kč uhradil částku 20 850,99 Kč (kterou je třeba započítat právě na jistinu a nikoli na úroky a poplatky sjednané neplatně), soud žalobu zamítl, neboť poskytnutý úvěr (resp. jeho část, která je předmětem žaloby) byl co do jistiny žalovaným ve skutečnosti přeplacen a žalobou uplatněný nárok na úroky a poplatky vyplývá z neplatné smlouvy.24. Pro úplnost soud dodává, že neplatnost úvěrové smlouvy spatřuje též pro řádné neposouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně. Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně povinna před poskytnutím úvěru žalovanému řádně posoudit jeho úvěruschopnost, a to pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy stanovené v § 87 odst. 1 cit. zákona. Žalobkyně této své povinnosti nedostála, úvěruschopnost žalovaného byla posuzována pouze na základě lustrace ve veřejných rejstřících, údajů uvedených žalovaným a součtem příchozích plateb na jeho bankovním účtu. Samotný rozpor spočí