18 C 98/2020-53 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se, svou žalobou, podanou u zdejšího soudu, dnem 30. 3. 2020, domáhal, vůči žalovanému, toho, aby soud určil, že zástavní právo, váznoucí na všech, shora zmiňovaných, movitých věcech, zaniklo, ke dni 1. 10. 2018, kdy nabyl účinnosti Reorganizační plán žalobce, ze dne 27. 7. 2018, schválený Usnesením Krajského soudu v Brně, ze dne 10. 9. 2018, vydaným pod č. j.: [insolvenční spisová značka] [číslo], jež nabylo právní moci dnem 28. 9. 2018. 2. Žalovaný však se žalobou nesouhlasil, jelikož, v konečném důsledku, zhuštěně řečeno, tvrdil, že předmětné zástavní právo, zřízené ke všem, shora specifikovaným, movitým věcem, nezaniklo, a, už jen z tohoto důvodu, navrhnul žalovaný, aby žaloba byla zamítnuta, když zároveň žalovaný tvrdil i to, že žalobce nemá, na požadovaném určení, naléhavý právní zájem, jelikož, pokud by předmětné zástavní právo, ke všem, shora popsaným, movitým věcem, skutečně zaniklo, pak k tomu ovšem žalobce žádnou součinnost žalovaného, vlastně, ani nepotřebuje, a, konečně, pak žalovaný tvrdil i to, že žalovaná strana není ve věci pasivně legitimována a rovněž i to, že žaloba je předčasná, a to z důvodu zneužití práva. 3. Podepsaný soud ve věci nařídil jednání, které se konalo dne 29. 10. 2020, přičemž soud, nakonec, dospěl k závěru, že žaloba důvodná je, a proto jí vyhověl. 4. Soud ve věci provedl dokazování řadou listinných důkazů, když soud, v této souvislosti, podotýká, že se, v tomto konkrétním případě, jednalo především o otázku právního posouzení dané věci, přičemž soud provedl dokazování Usnesením Krajského soudu v Brně, vydaným dne 11. 9. 2017, pod č. j.: [insolvenční spisová značka], z nějž soud zjistil, že dlužníku (žalobci), jenž se nachází v insolvenci, byla povolena reorganizace, když insolvenční řízení, ve věci žalobce (dlužníka), bylo zahájeno dnem 16. 5. 2017, s tím, že tento dlužník navrhnul insolvenčnímu soudu způsob řešení úpadku reorganizací. Dále soud doplnil dokazování i Usnesením Krajského soudu v Brně, vydaným dne 10. 9. 2018, pod č. j.: [insolvenční spisová značka] [číslo], jímž byl schválen Reorganizační plán dlužníka (žalobce), ze dne 27. 7. 2018, zveřejněný v insolvenčním rejstříku, dnem 30. 7. 2018, a dále pak soud doplnil dokazování též i Reorganizačním plánem dlužníka (žalobce), když, ke dni 1. 10. 2018, kdy nabyl účinnosti tento Reorganizační plán žalobce, ze dne 27. 7. 2018, schválený Usnesením Krajského soudu v Brně, ze dne 10. 9. 2018, vydaným pod č. j.: [insolvenční spisová značka] [číslo], jež nabylo právní moci dnem 28. 9. 2018, podle bodu č 16., Reorganizačního plánu žalobce, platí, že:„ Účinností reorganizačního plánu zanikají v souladu s ustanovením § 356 odst. 2 insolvenčního zákona práva třetích osob k majetku, který náleží do majetkové podstaty, a tato práva vznikají osobám uvedeným v reorganizačním plánu za podmínek v něm stanovených, není-li v insolvenčním zákoně nebo v reorganizačním plánu stanoveno jinak. To platí i pro majetek, který podle reorganizačního plánu má připadnout osobě odlišné od dlužníka. Právo třetích osob na vyloučení věci nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty tím není dotčeno. Režim zániku práv spojený s účinností reorganizačního plánu se vztahuje rovněž na veškerá zástavní práva a jiná obdobná práva zajišťující pohledávky vůči dlužníkovi. Účinností reorganizačního plánu tedy zanikají veškerá práva třetích osob k majetku, který náleží do majetkové podstaty dlužníka, přičemž podle reorganizačního plánu žádná nová práva třetích osob k majetku, který náleží do majetkové podstaty dlužníka, nevznikají“. Konečně pak soud doplnil dokazování ještě i listinou, jejímž obsahem je Potvrzení o zápisu zástavy do Rejstříku zástav – č. zápisu [číslo], z čehož soud zjistil, že zástavní práva, zapsaná ke všem, shora popsaným, věcem, jsou zde zřízena ve prospěch žalovaného. 5. Zásadním předmětem tohoto sporu se tak stalo, vlastně, to, zda žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, ve smyslu ust. § 80, o.s.ř., a zda, v této souvislosti, je nutná součinnost žalovaného, který, právě s ohledem na svou argumentaci, spočívající v tom, že zde, v tomto konkrétním případě, není naléhavý právní zájem, na straně žalobce, dán, zpochybňoval i existenci své pasivní věcné legitimace, v rámci tohoto řízení. 6. Pokud jde o tvrzení žalovaného, o absenci naléhavého právního zájmu žalobce, na požadovaném určení, a to z toho důvodu, že žalobce mohl výmazu předmětného zástavního práva k dotčeným movitým věcem, z Rejstříku zástav, dosáhnout sám, a tedy bez součinnosti žalovaného, tak, v tomto ohledu, podepsaný soud konstatuje, že tento názor žalované strany nesdílí. 7. Podle ustanovení § 1379, občanského zákoníku, totiž platí, že:„ (1) Zaniklo-li zástavní právo zapsané do rejstříku zástav, požádá zástavní věřitel bez zbytečného odkladu o jeho výmaz a zástavní právo se vymaže. To platí i v případě, že zástavní právo bylo zapsáno do veřejného seznamu, ledaže si strany ujednaly, že zástavní věřitel o výmaz zástavního práva nepožádá nebo vlastník požádal o zápis uvolněného zástavního práva. (2) Zástavní dlužník má právo podat žádost o výmaz zástavního práva; nezaniklo-li zástavní právo uplynutím doby, vymaže se z rejstříku zástav nebo z veřejného seznamu, prokáže-li zástavní dlužník zánik zástavního práva listinou potvrzenou zástavním věřitelem nebo rozhodnutím soudu nebo jinou veřejnou listinou. Nepotvrdí-li zástavní věřitel zástavnímu dlužníkovi na jeho žádost zánik zástavního práva, nahradí škodu z toho vzniklou.“. 8. Z citovaného ustanovení § 1379, občanského zákoníku, tedy vyplývá, že to je především žalovaný, kdo byl povinen, po zániku zástavního práva, zřízeného k předmětným movitým věcem, požádat o výmaz výše uvedeného zástavního práva z Rejstříku zástav, což ovšem žalovaný zcela zjevně neučinil, byť k zániku tohoto zástavního práva došlo již dne 1. 10. 2018, kdy nabyl účinnosti Reorganizační plán žalobce - ze dne 27. 7. 2018, schválený Usnesením Krajského soudu v Brně, ze dne 10. 9. 2018, vydaným pod č. j.: [insolvenční spisová značka] [číslo], které nabylo právní moci dnem 28. 9. 2018. 9. Dále je soud toho názoru, že shora uvedené zástavní právo zaniklo na základě bodu [číslo], Reorganizačního plánu žalobce, a to ve spojení s ustanovením § 356, odst. 2, zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. 10. Žalobce, jakožto zástavní dlužník, samozřejmě může o výmaz zástavního práva, k movitým věcem, z Rejstříku zástav, požádat, avšak pouze za podmínek, vtělených do ustanovení § 1379, odst. 2, občanského zákoníku, a tedy pouze tehdy, prokáže-li zástavní dlužník zánik zástavního práva listinou, potvrzenou zástavním věřitelem nebo rozhodnutím soudu nebo jinou veřejnou listinou. 11. Žalobce, v souvislosti s tím, co bylo uvedeno v bodu [číslo] (viz shora), podepsanému soudu sdělil, že nedisponuje žádnou z výše uvedených listin, takže, s ohledem na absenci součinnosti žalovaného, pak žalobci nezbylo, nežli se obrátit na soud, se žalobou o určení zániku zástavního práva, když jen takové rozhodnutí soudu je způsobilým podkladem pro výmaz zástavního práva k movitým věcem z Rejstříku zástav. 12. V souvislosti s tím, co bylo uvedeno výše (viz bod [číslo]), soud konstatuje, že žalovaný nikdy netvrdil, že by žalobci vystavil či potvrdil listinu takové povahy, jež by osvědčovala zánik zástavního práva, ke shora specifikovaným věcem, v důsledku čehož tak dospěl soud k závěru, že tvrzení žalobce, o tom, že takovou listinou nedisponuje, je pravdivé. Nadto pak žalobce, v tomto ohledu, uvedl i to, že žalovaný, ve svém písemném vyjádření k žalobě, ze dne 29. 4. 2020, naznačil, že otázku zániku zástavního práva považuje za spornou, z čehož tak i podepsaný soud dovodil, že zde, na straně žalobce, je, na požadovaném určení, naléhavý právní zájem dán. 13. V souvislosti s tím, co bylo uvedeno výše (viz bod [číslo]), pak ještě soud konstatuje, že, z elektronické korespondence, vedené mezi oběma stranami tohoto sporu, a to v souvislosti s tím, že žalobce se na žalovaného již dříve obrátil se žádostí o vydání potvrzení o zániku zástavních práv k nemovitým věcem, které sice nejsou předmětem tohoto sporu, nicméně, v této souvislosti, ovšem žalovaný již zcela jednoznačně odmítl žalobci takové potvrzení vydat, v důsledku čehož tak lze důvodně předpokládat i to, že žalovaný zjevně není ochoten vystavit žalobci ani potvrzení o zániku zástavních práv k věcem movitým, jež ovšem předmětem tohoto sporu jsou. Žalovaný, navíc, ono tvrzení žalobce, o tom, že žalovaný nebyl ochoten žalobci vydat potvrzení o zániku zástavních práv k nemovitým věcem, nikterak nezpochybňoval, a tato neochota žalovaného, k poskytnutí jakékoliv součinnosti, pak vyplývá rovněž i z, již zmiňované, elektronické korespondence (zjištěno z e-mailu právního zástupce žalobce - ze dne 18. 2. 2020 - adresovaného žalovanému, dále z e-mailu žalovaného - ze dne 20. 2. 2020 - adresovaného právnímu zástupci žalobce, dále z e-mailu právního zástupce žalobce - ze dne 20. 2. 2020