51 C 104/2020-31 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7. 5. 2020 domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] (dále jen„ Smlouva“) uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Na základě Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované bezhotovostním převodem částku 2 500 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu s poplatkem ve výši 2 730,25 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši 1 117,81 Kč, a to nejpozději do 19. 4. 2018. Žalovaná však na svůj závazek neuhradila ničeho. Z původního věřitele byla pohledávka postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2019, s účinností k témuž dni. 2. Aktivní legitimace žalobkyně je dána poté, co právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalovanou pohledávku s účinností ke dni 11. 6. 2019 na žalobkyni. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala v řízení nečinná. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalované doručena dne 10. 10. 2020 a žalobkyni dne 29. 9. 2020. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalované ani žalobkyně do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval dle § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. a z provedených důkazů (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně; smlouva o úvěru ze dne 20. 3. 2018 včetně přílohy [číslo] – Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru; všeobecné obchodní podmínky, výpis z účtu prokazující převod jistiny; smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2019 včetně příloh; oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 7. 2019 včetně poštovního podacího archu ze dne 29. 7. 2019; předžalobní upomínka ze dne 10. 3. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 11. 3. 2020; projekt vnitrostátní fúze sloučením) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 20. 3. 2018 s žalovanou Smlouvu, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 2 500 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s poplatkem ve výši 2 730,25 Kč a smluvním úrokem z úvěru ve výši 1 117,81 Kč, nejpozději do 19. 4. 2018. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné podmínky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, když žalovaná uzavření Smlouvy akceptovala vložením unikátního kódu. Žalované byl úvěr ve výši 2 500 Kč poskytnut bezhotovostním převodem na její bankovní účet. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalovanou pohledávku na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2019 s účinností ke dni 11. 6. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 29. 7. 2019 žalované oznámení o postoupení pohledávek ze dne 26. 7. 2019. Žalobkyně zaslala žalované dne 10. 3. 2020 předžalobní výzvu k plnění. 7. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. jako věrohodné, přičemž dospěl k závěru, že dokazování již nebylo třeba doplňovat, protože skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) když předmětná pohledávka na ni byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena. 10. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jakožto věřitelem, a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaná vystupovala v pozici spotřebitele, neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané Smlouvy se dle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, aplikuje rovněž zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Soud má za prokázané, že žalované byl právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut bezhotovostním převodem úvěr ve výši 2 500 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 2 730,25 Kč a smluvním úrokem z úvěru ve výši 1 117,81 Kč, nejpozději do 19. 4. 2018. Žalovaná svou procesní neaktivitou způsobila, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho platila, čímž neunesla své břemeno tvrzení a důkazní. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalované a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení žalované jistiny včetně kapitalizovaného úroku ve výši 3 854,06 Kč (složen z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 730,25 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 1 117,81 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 6 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 220,07 Kč a zákonného úroku z prodlení dle § 1968 a 1970 o. z. v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 2 500 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby) podle § 11 odst. 1 a. t. (2 x 200 Kč) a za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) podle § 11 odst. 2 a. t. (1x 100) včetně tří paušálních náhrad výdajů dle § 14b odst. 5 a. t. (3 x 100 Kč). Ze shora uvedeného je s ohledem na skutečnost, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, nutno přiznat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč, tj. ve výši 168 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech.