55 C 300/2020-30 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu příspěvku nepojištěného vozidla osobního automobilu, [registrační značka], [VIN kód], jehož je žalovaná vlastníkem nebo provozovatelem, a to za období od 26. 6. 2019 do 5. 10. 2019. 2. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 3. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a o. s. ř. vyzval usnesením žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil ho, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Na tuto výzvu nebylo do současné doby nijak reagováno, žalobkyně souhlasila již v žalobním návrhu. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaná byla v období 26. 6. 2019 do 5. 10. 2019 vlastníkem vozidla osobního automobilu, [registrační značka], [VIN kód]. Žalobkyně dne 12. 12. 2019 vyzvala žalovanou jako vlastníka uvedeného vozidla k zaplacení částky 6 930 Kč představující zákonný příspěvek nepojištěného vozidla, neboť bylo zjištěno, že k vozidlu není sjednáno tzv. povinné ručení, denní sazba podle typu vozidla činila 65 Kč. Dále byla žalovaná vyzvána k úhradě nákladů na uplatnění příspěvku nepojištěného vozidla ve výši 300 Kč. Dne 2. 6. 2020 žalovaná výzvu převzala. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 6. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaná je ukrajinský občan. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle čl. 48 odst. 5 smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech vyhlášené jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 123/2002 Sb. m. s. mají pravomoc předmětnou věc projednat a rozhodnout české soudy, neboť žalovaná má na území ČR bydliště. Rozhodným ve věci je pak podle čl. 48 odst. 2 výše uvedené smlouvy právo české. 7. Vzhledem k tomu, že v rozhodném období u předmětného vozidla, jehož vlastníkem a provozovatelem je žalovaná, nebyla v rozporu s § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ ZOPV“) pojištěna odpovědnost za újmu způsobenou provozem vozidla, byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni, která je profesní organizací pojistitelů zřízenou podle § 18 odst. 1 ZOPV, v souladu s § 4 odst. 1 ZOPV příspěvek za každý den porušení výše uvedené povinnosti. Denní sazba příspěvku pro předmětné vozidlo činí 65 Kč (§ 4 odst. 5 ZOPV ve spojení s § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Období, kdy nebylo předmětné vozidlo pojištěno, trvalo 102 dní. V souladu s § 4 odst. 3 ZOPV tedy činí příspěvek za toto období částku ve výši 6 630 Kč. Dále byla žalovaná v souladu s § 4 odst. 4 ZOPV povinna zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč (§ 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Žalobkyně žalovanou včas vyzvala k zaplacení těchto částek (§ 4 odst. 6 ZOPV), přičemž zaslaná výzva obsahovala všechny náležitosti uvedené v § 4 odst. 7 ZOPV. Žalovaná však dlužnou částku ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy nezaplatila. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni dlužný příspěvek i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na tento příspěvek. 8. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná do dne splatnosti dlužný příspěvek neuhradila, dostala se následujícího dne do prodlení. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaná je dále povinna zaplatit žalobkyni požadovaný úrok z prodlení v souladu s § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 550 Kč sestávající z částky 200 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 5 550 Kč sestávající z částky 200 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 5 550 Kč sestávající z částky 200 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.