55 C 308/2020-32 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí s odůvodněním, že žalovaná neuhradila televizní poplatky za období od února do září roku 2019. Žalované tato povinnost vznikla dne 1. 8. 2012, kdy se jako poplatník přihlásila do příslušné evidence. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po výzvě. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a o. s. ř. vyzval usnesením žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil ji, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Na tuto výzvu nebylo do současné doby nijak reagováno, žalobkyně souhlasila již v žalobním návrhu. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 4. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč a jedná se tak o bagatelní spor, soud se dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř. omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 5. Na základě zjištění učiněných z přiložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná se dne 1. 8. 2012 přihlásila jako poplatník televizního poplatku do evidence. V období od února do září 2019 žalovaná televizní poplatky neplatila. Součet nezaplacených poplatků činí 1 066 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po výzvě. 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaná má vietnamské státní občanství, projednávaná věc má tedy cizí prvek. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních pravidla pravomoci a rozhodného práva, jež by bylo možno aplikovat, neobsahuje. Soud tedy dovodil svou pravomoc dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Rozhodným právem je pak právo české, neboť v České republice je sídlo poskytovatele služby v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Žalovaná se stala ve smyslu § 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Přihlášením se do evidence jí tak v souladu s § 7 tohoto zákona vznikla povinnost platit televizní poplatek. Vzhledem k tomu, že žalovaná tento poplatek v žalovaném období neplatila a neuhradila jej ani po výzvě žalobkyně, posoudil soud žalobu žalobkyně jako důvodnou. Podle § 10 předmětného zákona totiž nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání, tedy žalobkyně, oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Výše zákonného úroku z prodlení byla stanovena dle ust. § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 066 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.