12 C 33/2019-205 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném nejprve zaplacení částky 180 000 Kč s příslušenstvím za údržbu a opravu za užívání komunikace — ulice [ulice] v [obec]. Žalobu odůvodnil s tím, že je vlastníkem pozemku [parcelní číslo] ([anonymizována čtyři slova] [výměra], pozemku [parcelní číslo] ([anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], pozemku [parcelní číslo] ([anonymizována čtyři slova] [výměra], pozemku [parcelní číslo] ([anonymizována čtyři slova] [výměra], pozemku [parcelní číslo] ([anonymizována čtyři slova] [výměra], pozemku p. [číslo] ([anonymizována čtyři slova] [výměra], pozemku [anonymizováno] [číslo] ([anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] pozemku [parcelní číslo] ([anonymizována čtyři slova] [výměra], pozemku [anonymizováno] [číslo] ([anonymizována čtyři slova] [výměra], pozemku [anonymizováno] [číslo] ([anonymizována čtyři slova] [výměra] a pozemku [parcelní číslo] ([anonymizována čtyři slova] [výměra], vše v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsáno na LV [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Na předmětných pozemcích ve vlastnictví žalobce je vybudována účelová komunikace, kterou je vlastník povinen udržovat v provozuschopném stavu. Dle [územní celek], odboru správy majetku města, Technické služby města tuto komunikaci neudržují, jelikož není v jejich majetku, tudíž údržbu účelové komunikace má zajišťovat její vlastník (zde žalobce). Tato údržba však vyžaduje náklady, na kterých se, dle názoru žalobce, musí podílet ostatní uživatelé přilehlých areálů, k jejichž obsluze předmětná komunikace ve značné míře slouží. Žalovaný předmětnou komunikaci hojně užívá k přístupu do svého areálu, přičemž dosud neplatí žádný příspěvek na údržbu. Žalobce požadoval uzavření dohody se žalovaným o příspěvku na údržbu předmětné komunikace v částce 5 000 Kč plus DPH měsíčně, avšak žalovaný návrh odmítl. Žalobce nemůže hradit veškeré náklady na údržbu a opravy účelové komunikace sám, jestliže ji užívají také ostatní uživatelé pro přístup ke svým areálům. Žádal proto, aby soud uložil žalovanému hradit měsíční částkou náklady na údržbu a opravy) této komunikace. Předložil posudek ing. [anonymizováno], dle kterého roční užitek za užívání předmětné pozemku činí 60 903,40 Kč a za užívání vozovky 61 122,10 Kč. Žalobce tedy formuloval svůj návrh, v němž žádal přisoudit oproti žalovanému měsíční příspěvek na údržbu a opravy účelové komunikace - ulice [ulice] v [obec], a to v částce 5 000 Kč včetně DPH (v žalobě). Ve svém pozdějším podání si už nárokoval jen částku 3 000 Kč měsíčně (podání na čl. 83) v částce 180 000 Kč za užívání komunikace na pozemku žalobce za poslední tři roky. Poukázal na to, že vlastnického práva nelze touto formou zneužívat. Právním titulem je pak dle žalobce Listina základních práv a svobod a další obecně závazné právní předpisy chránící soukromé vlastnictví. Jako další důkazní návrh označil zpracování znaleckého posudku, kterým by byla stanovena náhrada za užívání jeho pozemku. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Namítal, že na pozemcích p. [číslo] na částí pozemku [číslo] v [katastrální uzemí] [územní celek] se žádná komunikace nenachází. Činil sporným rozsah užívání pozemků ve vlastnictví žalobce. Uvedl, že na pozemcích p. [číslo] na částí pozemku [číslo] se nachází účelová komunikace, která je dle §7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., pozemních komunikacích, účelovou komunikací veřejně přístupnou. O tom bylo vydáno osvědčení [stát. instituce] č. j. [spisová značka] ze dne 11. 2009. Ve smyslu ust. §7 a § 19 zákona o pozemních komunikacích je účelová komunikace veřejně přístupná a každý ji může užívat bezplatně obvyklým způsobem k účelu, ke kterému je určena. Žalobce komunikaci nijak neudržuje ani neopravuje. Avšak ani za podmínky provádění údržby, by žalobce neměl právo požadovat vůči žalovanému náhradu nákladů za péči o svůj majetek. Pozemky jsou užívány veřejností a žalobce tedy nemůže žádat úhradu plnění dle své libovůle, právě po žalovaném. Žalovaný zdůraznil, že předmětnou komunikaci ani v posledních třech letech nikdo řádně neudržoval a nebyly prováděny ani její opravy. Žalovaný zpochybnil závěry znaleckého posudku předloženého žalobcem. Krom jiného zdůraznil, že posudek je nevyužitelný proto, že stanoví náhradu za užívání komunikace, přičemž se nevyjadřuje k nákladům na údržbu a opravy. Ve smyslu zákonné úpravy žalobci nenáleží ani nárok na úhradu částky za užívání předmětné komunikace. 3. Primárně spočívalo břemeno tvrzení a důkazní na straně žalující. Podle §101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost dle § 120 o. s. ř., event. dle poučení soudu v rozsahu příslušné právní normy, jež na posuzovaný stav dopadá, doplnit svá skutková tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání. Bez součinnosti žalobce se soudem není možné žalobnímu požadavku vyhovět. Občanský soudní řád nepřipouští, aby podstatná skutková tvrzení byla formulována až sekundárně, po provedeném dokazování. Případný nedostatek skutkových tvrzení nemožno kompenzovat ve fázi soudního dokazování. Naopak, dokazování se vede teprve po jednoznačném popisu předmětu sporu formou skutkových tvrzení (viz usnesení I. ÚS 705/07 ze dne 12. 7. 2007). 4. Nejprve soud k neurčitým a neúplným námitkám žalobce z důvodu obezřetnosti uvádí, že jeho nároky posoudil jako soukromoprávní ve shodě s rozhodovací praxí soudů (viz rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové č.j. 17 C 367/2017-115 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 21 Co 31/2019-144 a usnesením Nejvyššího soudu ČR č. j. 28 Cdo 3841/2019-176). Nebyly zde ani podmínky pro postup dle § 104 odst. 1 o.s.ř., neboť posuzovaná věc svou povahou spadá do pravomoci soudů. 5. Jde-li pak o podstatu projednávané věci, nebylo možné z žalobcových písemných podání zjistit řádně skutkový stav. Žalobce při zachování výše požadovaného plnění, se neustálil na určitých a úplných skutkových tvrzeních, co do druhu i dílčí výše složek, které konečné nároky v rámci své struktury zakládají. Na základě písemných podání žalovaného se nepodařilo určit jednoznačně skladbu nároku ani se dopracovat logickou cestou k žalobou uplatněným částkám. Individualizace pohledávek na základě jejich strukturovaného vymezení v opozici k pohledávkám jiným je přitom elementárním požadavkem řádného uplatnění žalobního nároku. Bez splnění takového základního předpokladu nemohl být žalobce, na němž v dané věci spočívá zátěž tvrzení a důkazní, úspěšný. Skutková tvrzení se krom své neúplnosti, když žalobce se jednostranně soustředil na skutkový popis ve vztahu k návrhu petitu I. a pominul zabývat se těmi, která se váží k návrhu petitu II., vyznačovala neurčitostí z důvodu jejich kontradikce (např. v žalobě odvíjí svůj nárok od měsíčního plnění v částce 5 000 Kč včetně DPH, zatímco ve svém pozdějším podání ze dne 21. 6. 2019 v částce 3 000 Kč měsíčně - čl. 83 spisu) při nezměněné výši předmětu řízení. To již samo o sobě postačuje k závěru, že žalobcův nárok je ve své skladbě a výši (nejen z důvodu potřeby rozlišení nároků uplatněných petitem I. a II.) neurčitý. Jestliže žalobce předložil skutková tvrzení rozporná, která nemohou současně a ve stejném ohledu obstát, vyvolal jejich zánik (vzájemně rozporná tvrzení se ruší - anihilují). Nelze pominout ani to, že žalobce neobjasnil důvod, pro nějž žádá po žalovaném plnění právě v příslušném poměru, jakožto po jednom z více subjektů užívajících komunikaci, coby podstatný atribut posouzení pasivní legitimace žalovaného. O povinnosti doplnit skutková tvrzení a důkazy, zvláště o tom, že předmětná účelová komunikace je užívána subjekty jím vyjmenovanými, byl přitom žalobce soudem výslovně předběžně informován (viz č.l. 116 spisu). Krom uvedených nedostatků se kolem vylíčení skutkového stavu objevují i další pochybnosti týkající se druhového určení jeho pohledávky. V žalobě a v dalším navazujícím podání požadoval nárok z titulu jednak údržby a opravy komunikace jednak z titulu užívání komunikace. Druhý nárok uplatnil bez podpůrných tvrzení, zatímco v podání ze dne 12. 7. 2021 se objevuje právní hodnocení vztahující se pouze k náhradě za užívání veřejné účelové komunikace. Tvrzeními a petitem založenou nejistotu podporuje i listinný důkaz označený jako znalecký posudek [číslo] v němž se stanovuje cena nájmu, s níž žalobce operuje pouze obecně, bez vztahu k struktuře svých nároků. O nároku uplatněném petitem II. žalobce pojednává výhradně v kontextu judikatury o bezdůvodném obohacení. Dovozuje z ní ve svém posledním podání oprávněnost svého požadavku na blíže neurčený podíl na správě majetku z rozporuplně koncipované výše předmětu řízení. Namísto toho, aby se ujednotil v tvrzeních, skutkový stav právně hodnotí, bez toho, aby splnil předchůdnou nutnou podmínku takového postupu dle občanského soudního řádu. O všech těchto esenciálních nedostatcích tvrzení, bránících dalšímu projednání věci, byl soud připraven pod sankcí neúspěchu ve věci samé žalobce pouči