15 C 115/2021-32 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), která byla doručena nadepsanému soudu dne [datum], ve znění částečného zpětvzetí ze dne [datum], domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] distančním způsobem smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný však žalobkyni ke dni podání žaloby zaplatil celkem pouze částku [částka], která byla žalobkyní započtena v následujícím pořadí: 1. smluvní pokuty, 2. úroky z prodlení, 3. náklady spojené s uplatněním pohledávky, 4. úroky z úvěru, 5. poplatky za čerpání úvěru a 6. jistina úvěru. 2. Zdejší soud ve věci vydal dne [datum] elektronický platební rozkaz pod č. j. EPR 29773/2021-5 (nachází se na č. l. 9 spisu). Soud však tento elektronický platební rozkaz dle ustanovení § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušil v plném rozsahu (jak plyne z usnesení na č. l. 11 spisu), neboť se nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. Následně byla věc převedena z rozkazního řízení do sporného řízení pod sp. zn. 15 C 115/2021. 3. Následně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], pod č. j. 15 C 115/2021-24 byl žalovaný vyzván dle ustanovení § 115a o. s. ř., aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž soud žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne [datum] a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Stanovená 15 denní lhůta uplynula dne [datum], ovšem k datu nařízení věci na den vyhlášení, stejně tak k datu vyhlášení nebylo obsahem spisu žádné vyjádření či alespoň omluva žalovaného s žádostí o prodloužení lhůty či sdělení důvodu, které mu v tom brání, tedy nic nenasvědčovalo tomu, že by na straně žalovaného byly snad dány nějaké důvody, které by mu bránily předmětné vyjádření řádně a včas podat nebo alespoň před uplynutím lhůty požádat o její prodloužení. Má se tedy za to, že s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí. Žalobkyně naopak s rozhodnutím bez jednání dle § 115a o. s. ř. výslovně souhlasila, jak plyne ze závěru žalobního návrhu. 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 5. Žalobkyně je obchodní společností s předmětem podnikání poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se žalobkyně v čl. 2 smlouvy zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost úvěr do určité výše úvěrového limitu; na podkladě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky v celkové výši [částka]. Žalovaný se mj. zavázal úvěr splácet vždy alespoň minimální splátkou úvěru ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však [částka]; za čerpání byl povinen zaplatit poplatek ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy celkem [částka]. Dále bylo zjištěno, že žalovaný peněžní prostředky žalobkyni uhradil pouze částečně ve výši [částka]. 6. Skutková zjištění soud opřel o následující důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností: Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum]; Výpisy k revolvingovému úvěru; Výpisy z bankovního účtu věřitele; Předžalobní výzvou ze dne [datum] vč. kopie podacího archu; Výpis z obchodního rejstříku žalobkyně; kopie OP žalovaného. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout, a to zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaný se v řízení nijak nebránil ani nic netvrdil a nevyvrátil tvrzení žalobkyně o neuhrazení dlužné částky. 7. Po právní stránce soud dospěl k následujícím právním závěrům: 8. V posuzovaném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 9. Dle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak od měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Dle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu. 13. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil svoje smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 14. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále„ ZOSÚ“). Žalovaný své smluvní povinnosti nesplnil a ocitl se v prodlení. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostal se dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyně má tak podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroků z prodlení, jejichž výše je určena vládním nařízením č. 351/2013 Sb. 15. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalovanou částku včetně zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. 16. Pokud jde o pariční lhůtu tj. lhůtu k plnění, tak tato byla určena ve standardní délce tří dnů s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. věta první). 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], k rukám právního zástupce. V posuzovaném případě se totiž nejedná o neformulářovou žalobu. Soudu je totiž z úřední činnosti známo, že žalobkyně v zastoupení právního zástupce podává obdobné návrhy na vesměs ustáleném vzoru (pouze s nepatrně odlišným parafrázováním vět), uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je přitom peněžité plnění nepřevyšující [částka], a proto tedy odměnu a náhrady zástupce žalobkyně omezil soud v souladu s ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud i u nákladů řízení určil standardní třídenní lhůtu (§ 160 o. s. ř.).