18 C 278/2021-24 — Obvodní soud pro Prahu 4

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se, svou žalobou, doručenou zdejšímu soudu, dne 26. 3. 2021, domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky, s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla, dne 12. 10. 2017, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru - [číslo] na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, kterýžto úvěr se žalovaná, v předmětné smlouvě, zavázala splácet v celkem 58 týdenních splátkách, a to po částce 305 Kč. Žalovaná však předmětný úvěr řádně nesplácela a dlužnou částku neuhradila, přičemž tato pohledávka pak byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, jakožto na nového věřitele, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, ze dne 29. 11. 2019, což bylo žalované oznámeno dopisem. Žalovaná však ničeho neuhradila, a to ani na výzvu před žalobní. Žalovaná se k podané žalobě též ani nikterak nevyjádřila a zůstala nečinná. Ve věci bylo rozhodnuto dne 26. 8. 2021, bez nařízení jednání, a to dle ust. § 115a, o. s. ř., když soud shledal žalobu důvodnou. V řízení bylo provedenými listinnými důkazy (Smlouvou o spotřebitelském úvěru, dále i Smlouvou o postoupení pohledávek, jakož i Oznámením o postoupení pohledávek, Podacím lístkem, Předžalobní výzvou, a Podacím lístkem) prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena shora zmiňovaná Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, a to poté, co právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila schopnost žalované takto poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná dotyčný úvěr čerpala, a to v plné výši. Žalovaná však, jak již bylo řečeno výše, dlužnou částku neuhradila, když takto vzniklá pohledávka byla následně právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni, jako novému věřiteli, na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, ze dne 29. 11. 2019. Žalovaná však ničeho neuhradila, po marném uplynutí lhůty k úhradě, a to ani na výzvu před žalobní. Po zhodnocení provedeného dokazování soud dospěl tedy k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, dle § 2395 a násl., zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž závazek, z ní žalované vzniklý, tedy povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky, nebyl žalovanou řádně a včas splněn, čímž se žalovaná, po uplynutí lhůty splatnosti, dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost k zaplacení zákonného úroku z prodlení dle § 1968, ve spojení s § 1970, o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Celá pohledávka byla žalobkyni postoupena jako novému věřiteli dle § 1879, o. z. Lhůty k plnění soud určil podle § 160, odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142, odst. 1, o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku, v částce 800 Kč, a dále i z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kterému náleží odměna, stanovená dle ust. § 6 a dle § 11, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 14 890 Kč, sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, předcházející návrhu ve věci samé, dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a to včetně tří paušálních náhrad výdajů, po 100 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., jakož i a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, z částky 1 200 Kč, a to ve výši 252 Kč.