18 C 294/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 4

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se, svou žalobou, doručenou zdejšímu soudu, dnem 26. 3. 2021, domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky, s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla, dne 19. 12. 2016, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru - [číslo] na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč, kterýžto úvěr se žalovaný, v předmětné smlouvě, zavázal splácet v celkem 58 týdenních splátkách, a to po částce 330 Kč, počínaje dnem 26. 12. 2016. Žalovaný však předmětný úvěr řádně nesplácel a dlužnou částku neuhradil, přičemž tato pohledávka pak byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, jakožto na nového věřitele, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, ze dne 29. 11. 2019, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný však ničeho neuhradil, a to ani na výzvu před žalobní. Žalovaný se dále k podané žalobě též ani nikterak nevyjádřil a zůstal nečinným. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a to dle ust. § 115a, o. s. ř., když soud shledal žalobu důvodnou. V řízení bylo provedenými listinnými důkazy (Smlouvou o spotřebitelském úvěru, dále i Smlouvou o postoupení pohledávek, jakož i Oznámením o postoupení pohledávek, Podacím lístkem, Předžalobní výzvou, a Podacím lístkem) prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena shora zmiňovaná Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč, a to poté, co právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného, takto poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný dotyčný úvěr čerpal, a to v plné výši. Žalovaný však, jak již bylo řečeno výše, dlužnou částku neuhradil, když takto vzniklá pohledávka byla následně právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, jakožto novému věřiteli, na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, ze dne 29. 11. 2019. Žalovaný pak opět ničeho neuhradil, po marném uplynutí lhůty k úhradě, a to ani na výzvu před žalobní. Po zhodnocení provedeného dokazování soud dospěl tedy k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jako úvěrujícím, a žalovaným, jako úvěrovaným, byla uzavřena smlouva o úvěru, dle § 2395 a násl., zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž závazek, z ní žalovanému vzniklý, tedy povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky, nebyl žalovaným řádně a včas splněn, čímž se žalovaný, po uplynutí lhůty splatnosti, dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost k zaplacení zákonného úroku z prodlení, dle § 1968, ve spojení s § 1970, o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Celá pohledávka byla žalobkyni postoupena jako novému věřiteli dle ust. § 1879, o. z. Lhůty k plnění soud určil podle § 160, odst. 1, o. s. ř. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku, v částce 400 Kč, a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna, stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), a sestávající z částky 200 Kč, za každý ze tří úkonů právní služby, realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, před žalobní výzva, podání žaloby), tři náhrady hotových výdajů, v paušální výši 100 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a náhrada za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty, z částky 900 Kč, a to ve výši 189 Kč.