18 C 469/2020 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se, svou žalobou, podanou, ke zdejšímu soudu, dnem 3. 12. 2020, domáhal toho, aby žalovanému byla uložena povinnost souhlasit s vydáním předmětu úschovy, jímž je shora označený automobil. 2. Žalovaný se, ale, k žalobě nikterak nevyjádřil a k ústnímu jednání, nařízenému, v této věci, na den 24. 6. 2021, se vůbec nedostavil. 3. Soud tedy nařídil ve věci jednání, k němuž řádně obeslal obě strany tohoto sporu, přičemž soud tak dal žalovanému možnost se, k podané žalobě, vyjádřit, a to takovým způsobem, z nějž by byla zřejmá jeho obrana, ale, nakonec, soud tuto věc projednal dle ust. § 101, odst. 3, o.s.ř., a tedy v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání, konanému dne 24. 6. 2021, bez omluvy, nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas obeslán. Během zmiňovaného jednání pak navrhl žalobce, prostřednictvím svého právního zástupce, aby soud postupoval dle § 153b, o.s.ř., a rozhodl tak rozsudkem pro zmeškání. 4. Podle § 153b, odst. 1, o.s.ř., platí, že zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny, do jeho vlastních rukou (§ 49, o.s.ř.), žaloba a předvolání, nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl, o následcích nedostavení se, poučen, bez důvodné a včasné omluvy, první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se pak tvrzení žalobce, obsažená v žalobě, o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, ze nesporná, a, na tomto základě, může soud rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. 5. Podle § 153b, o.s.ř., však nelze rozsudkem pro zmeškání rozhodnout ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír, nebo došlo-li by, takovým rozsudkem, ke vzniku, změně nebo zrušení právního vztahu mezi účastníky. Podle § 49, odst. 4, o.s.ř. platí, že nevyzvedne-li si adresát písemnost, ve lhůtě deseti dnů, ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost, posledním dnem této lhůty, za doručenou, i když se adresát o jejím uložení nedozvěděl. Doručující orgán, po marném uplynutí této lhůty, vhodí takovou písemnost do domovní nebo jiné, adresátem užívané, schránky, ledaže soud, i bez návrhu, vyloučí vhození předmětné písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu. V daném případě bylo žalovanému předvolání k jednání doručeno v zákonné lhůtě, když písemnost soudu, obsahující předvolání k ústnímu jednání ve věci, spolu s výslovným upozorněním na možnost vydání rozsudku pro zmeškání, byla žalovanému doručena již dnem 31. 5. 2021, a tedy s předstihem daleko delším, nežli činí zákonná lhůta 10-ti dnů, před datem konání prvého ústního jednání ve věci, nicméně, žalovaný se však, k uvedenému jednání, vůbec nedostavil, ačkoliv byl o možnosti postupu podle § 153b, o.s.ř., řádně poučen, a žalobce (právní zástupce žalobce), který se, k tomuto jednání, dostavil, navrhl postup dle § 153b, o.s.ř.. 6. Povaha věci, navíc, umožňuje, aby zde byl uzavřen smír, a tento smír by bylo možno i schválit, neboť je zcela v souladu se hmotným právem. Rovněž tak nejde o rozsudek konstitutivní povahy, neboť se jím pouze deklaruje povinnost, kterou má žalovaný již ze zákona. 7. S ohledem, na výše uvedené skutečnosti, tedy považoval soud skutková tvrzení, obsažená v žalobě, za nesporná a rozhodl tímto rozsudkem pro zmeškání, když soud též, v této souvislosti, podotýká, že nárok žalobce, uplatněný v rámci tohoto řízení, je, i dle názoru podepsaného soudu, zcela po právu. 8. Ve výroku o nákladech řízení pak rozhodl podepsaný soud tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá, když žalovaný neměl v této věci procesní úspěch, zatímco žalobce, prostřednictvím svého právního zástupce, podepsanému soudu výslovně sdělil, při jednání, konaném dne 24. 6. 2021, že žalující strana právo na náhradu nákladů tohoto řízení neuplatňuje, a proto tedy podepsanému soudu nezbylo, nežli rozhodnout tak, jak je shora uvedeno.