18 C 96/2021-31 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se, svou žalobou, podanou, původně, k Okresnímu soudu v Berouně, domáhal, po žalovaném, zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, a to z důvodu dluhu, který vznikl, na straně žalovaného, v důsledku neplacení televizních poplatků. 2. Žalovaný se, ale, k žalobě prakticky nikterak relevantně nevyjádřil, když tvrdil pouze to, že není vlastníkem žádné nemovitosti, což je ovšem, ve vztahu ke konstrukci nároku žalobce na úhradu televizního poplatku, zcela nepodstatné, s tím, že dále žalovaný tvrdil, že nevlastní též ani žádný televizní přijímač, což je, v tomto případě, rovněž irelevantní, přičemž k ústnímu jednání, nařízenému, v této věci, na den 21. 12. 2021, se žalovaný vůbec nedostavil, když, dle názoru soudu, byla zmiňovaná obrana žalovaného učiněna pouze způsobem povýtce formálním a účelovým, a když, obsahově, soud tuto obranu žalovaného vyhodnotil i jako naprosto chatrnou a nic neříkající. 3. Soud tedy nařídil ve věci jednání, k němuž řádně obeslal obě strany tohoto sporu, přičemž soud tak dal žalovanému možnost se, k podané žalobě, vyjádřit, a to takovým způsobem, z nějž by byla zřejmá jeho obrana, ale, nakonec, soud tuto věc projednal dle ust. § 101, odst. 3, o.s.ř., a tedy v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání, konanému dne 21. 12. 2021, bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas obeslán. Během zmiňovaného jednání pak navrhl žalobce, prostřednictvím svého právního zástupce, aby soud postupoval dle § 153b, o.s.ř., a rozhodl tak rozsudkem pro zmeškání. 4. Podle § 153b, odst. 1, o.s.ř., platí, že zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny, do jeho vlastních rukou (§ 49, o.s.ř.), žaloba a předvolání, nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl, o následcích nedostavení se, poučen, bez důvodné a včasné omluvy, první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se pak tvrzení žalobce, obsažená v žalobě, o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, ze nesporná, a, na tomto základě, může soud rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. 5. Podle § 153b, o.s.ř., však nelze rozsudkem pro zmeškání rozhodnout ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír, nebo došlo-li by, takovým rozsudkem, ke vzniku, změně nebo zrušení právního vztahu mezi účastníky. Podle § 49, odst. 4, o.s.ř. platí, že nevyzvedne-li si adresát písemnost, ve lhůtě deseti dnů, ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost, posledním dnem této lhůty, za doručenou, i když se adresát o jejím uložení nedozvěděl. Doručující orgán, po marném uplynutí této lhůty, vhodí takovou písemnost do domovní nebo jiné, adresátem užívané, schránky, ledaže soud, i bez návrhu, vyloučí vhození předmětné písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu. V daném případě bylo žalovanému předvolání k jednání doručeno v zákonné lhůtě, když písemnost soudu, obsahující předvolání k ústnímu jednání ve věci, spolu s výslovným upozorněním na možnost vydání rozsudku pro zmeškání, byla žalovanému doručena již dnem 18. 11. 2021, a tedy s předstihem daleko delším, nežli činí minimální zákonná lhůta 10-ti dnů, před datem konání prvého ústního jednání ve věci, nicméně, žalovaný se však, k uvedenému jednání, vůbec nedostavil, ačkoliv byl o možnosti postupu podle § 153b, o.s.ř., řádně poučen, a žalobce (právní zástupce žalobce), který se, k tomuto jednání, dostavil, navrhl postup dle § 153b, o.s.ř., když, povaha věci, navíc, umožňuje, aby zde byl uzavřen smír, a tento smír by bylo možno i schválit, neboť je zcela v souladu se hmotným právem. Rovněž tak nejde o rozsudek konstitutivní povahy, neboť se jím pouze deklaruje povinnost, kterou má žalovaný již ze zákona. 6. S ohledem, na výše uvedené skutečnosti, tedy považoval soud skutková tvrzení, obsažená v žalobě, za nesporná a rozhodl tímto rozsudkem pro zmeškání, když soud též, v této souvislosti, podotýká, že nárok žalobce, uplatněný v rámci tohoto řízení, je, i dle názoru podepsaného soudu, zcela po právu, a když obranu žalovaného vyhodnotil soud jakožto irelevantní. 7. Výrok o nákladech řízení se pak opírá o ust. § 142, odst. 1, o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, soud přizná právo na náhradu nákladů řízení, a proto soud uložil žalovanému i povinnost zaplatit žalobci, na nákladech řízení, částku, jejíž celková výše činí 3 299 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku, ve výši 1 000 Kč, jakož i z nákladů právního zastoupení žalobce advokátem, představujících odměnu advokáta, kterému náleží odměna, stanovená dle § 6, odst. 1, a § 14b, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 3 780 Kč, sestávající z částky 200 Kč - za převzetí a přípravu zastoupení - dle § 11, odst. 1, písm. a) a. t., a z částky 200 Kč - za písemné podání nebo návrh ve věci samé - dle § 11, odst. 1, písm. d) a. t., a celkem tedy ve výši 400 Kč, a dále, včetně dvou paušálních náhrad výdajů – po částce 100 Kč - dle § 14b, odst. 5, písm. a) a. t., a celkem tedy ve výši 200 Kč, a dále pak, dle ust. § 7 a § 11, vyhl. č. 177/1996 Sb., za jeden úkon právní služby, specifikovaný dle ust. § 11, odst. 1, této vyhl. (účast na jednání u soudu – dne 21. 12. 2021), v částce 1 000 Kč, a dále též i k tomu se vážící jedenkrát režijní paušál, v částce 300 Kč, k tomuto úkonu, realizovanému po podání žaloby, dle ust. § 13, shora zmiňované vyhlášky, s tím, že advokát žalobce soudu doložil i to, že je plátcem DPH, a proto soud, do celkové částky, připadající na náhradu nákladů tohoto řízení, promítnul i položku, spočívající v částce, připadající na 21 % DPH, z odměny advokáta a z paušálních náhrad výdajů, a to ve výši 399 Kč. 8. O povinnosti žalovaného, uhradit takto vypočtené náklady tohoto řízení, v celkové výši 3 299 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o.s.ř.. 9. Soud stanovil žalovanému, pro splnění jeho povinností, zákonnou, tedy 3-denní lhůtu (dle ust. § 160, odst. 1, o.s.ř.).