21 C 324/2021-24 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou ze dne 3. 5. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 2. 2017. Tato smlouva byla uzavřena mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 20. 5. 2017. Následně došlo k prodloužení splatnosti do 20. 6. 2017 za poplatek 600 Kč. Pohledávka byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni. Žalovaný neuhradil ničeho žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci. Žalobkyně se vedle dlužné jistiny a nezaplaceného poplatku domáhá také zákonného úroku z prodlení od 21. 6. 2017 do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na 10. 11. 2021 se bez omluvy nedostavil, ač mu byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena fikcí dne 9. 8. 2021. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Po provedeném dokazování následujícími důkazy smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 2. 2017 a ze dne 23. 3. 2017, všeobecných obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 2. 2017 a ze dne 23. 3. 2017, potvrzení o provedené platbě ze dne 20. 2. 2017, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 včetně seznamu pohledávek a dalších příloh, oznámení o postoupení pohledávek a výzvy k úhradě ze dne 2. 2. 2021 včetně podacího lístku, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Dne 20. 2. 2017 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému jako spotřebiteli úvěr ve výši 6 000 Kč a to převodem na účet žalovaného provedeným téhož dne. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně úvěr vrátit nejpozději do 20. 5. 2017. Dne 23. 3. 2017 byla uzavřena druhá smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které se splatnost původního úvěru prodloužila do 20. 6. 2017 a to za poplatek 600 Kč. Informace o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty prostřednictvím formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a to při uzavírání původní smlouvy i při prodlužování splatnosti. Dne 1. 1. 2021 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, kterou byla postoupena také žalovaná pohledávka. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne 2. 2. 2021, žalovaný byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni nebo jejímu právnímu předchůdci uhradil jakoukoliv částku. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný čerpal uvedený úvěr a zavázal se jej vrátit nejpozději do 20. 5. 2017, respektive po prodloužení do 20. 6. 2017 spolu s poplatkem 600 Kč. V souladu s § 1879 a násl. o. z. byla následně pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným postoupena žalobkyni. Soud zohlednil skutečnost, že žalovaný vystupoval ve vztahu k právnímu předchůdci žalobkyně jako spotřebitel a vztahovala se na něj ochrana dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud žádné smluvní ustanovení neshledal rozporným s ustanoveními tohoto zákona ani s ustanoveními na ochranu spotřebitele dle občanského zákoníku. Požadavek na uhrazení jediného poplatku ve výši 600 Kč za prodloužení splatnosti úvěru ve výši 6 000 Kč, který byl žalobkyní poskytnut celkem na čtyři měsíce, je přiměřený. Žalobkyně má dále nárok na úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a to v závislosti na výše uvedeném datu splatnosti. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 600 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. O povinnosti žalovaného k úhradě nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně rozhodl soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.