38 C 140/2021-42 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu pojistné smlouvy [číslo] ze dne 1. 11. 2018 (pojištění vozidla zn. Ford Mondeo Kombi, [registrační značka], [VIN kód]. Pojistné období bylo sjednáno jako roční. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 1. 7. 2019. Neboť žalovaný i přes výzvu žalobkyně dlužné pojistné neuhradil, nastaly dne 1. 11. 2019 účinky ukončení pojistné smlouvy. Za období od 1. 7. 2019 do 1. 11. 2019 včetně, činí dlužné pojistné částku 2 910 Kč. Dne 10. 8. 2020 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je cizím státním, soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. [příjmení], které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 26. 5. 2021 a žalobkyni dne 17. 5. 2021. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného ani žalobkyně do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval podle § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. a z provedených důkazů (výzva k zaplacení dlužné částky ze dne 8. 7. 2020, sledování zásilky; pojistná smlouva [číslo] předžalobní upomínka ze dne 10. 8. 2020 včetně dodejky, předpisy platby vztahující se ke smlouvě [číslo]) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 1. 11. 2018 uzavřeli pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla zn. Ford Mondeo Kombi, [registrační značka], [VIN kód], se sjednaným ročním pojistným obdobím. Žalovaný se zavázal platit stanovené pojistné ve výši 1 110 Kč s měsíční splatností. Žalovaný však pojistné řádně a včas nehradil, a proto došlo ke dni 1. 11. 2019. Žalovaný neuhradil pojistné za období od 1. 7. 2019 do 1. 11. 2019 včetně v celkové výši 2 910 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužného pojistného za období trvání pojistné smlouvy. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Neboť předmětem řízení je, jak už soud uvedl výše, nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 8. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena pojistná smlouva dle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dle § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Pojistná smlouva zanikla dle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. a § 20 zákona č. 37/2004 Sb. z důvodu neplacení pojistného. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou pojistného je tato povinna platit žalobci zákonný úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný neunesl důkazní břemeno, když netvrdil ani neprokázal, že by na dlužnou částku něčeho uhradil. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v souladu se shora popsanými listinnými důkazy vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle § 11 odst. 1 a. t. (3 x 200 Kč), včetně tří paušálních náhrad výdajů dle § 14b odst. 5 a. t. (3 x 100 Kč). Ze shora uvedeného je s ohledem na skutečnost, že právní zástupce žalobce je plátcem DPH, nutno přiznat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. ve výši 189 Kč. Soud aplikoval ustanovení § 14b a.t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. 10. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 11. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.