38 C 220/2021-28 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 4. 8. 2020 domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenství z titulu smlouvy o vedení účtu č. [anonymizováno] ze dne 10. 10. 2017 (dále jen„ Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala zřídit a vést bankovní účet pro žalovaného včetně poskytnutí kreditní karty a žalovaný se zavázal nepřekračovat debetní zůstatek na účtu. Součástí Smlouvy byly i Sazebník bankovních poplatků mBank. Žalovaný dne 2. 1. 2019 překročil zůstatek, přičemž dle podmínek ve Smlouvě měla žalobkyně právo účtovat úrok podle úrokové sazby ve výši dle úrokového lístku mBank, a to po dobu ode dne finanční operace, do dne předcházejícího vkladu, kterým bude tento zůstatek vyrovnán. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky, žalovaný však svoji povinnost nesplnil. Žalobkyně proto odstoupila od Smlouvy s účinností ke dni 7. 6. 2019, o čemž žalovaného informovala. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 2 990 Kč, smluvních poplatků ve výši 150 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ode dne 8. 6. 2019 do 4. 2. 2020 ve výši, který žalobkyně kapitalizovala částkou 283,10 Kč, a zákonného úroku z prodlení z částky 3 140 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celé řízení nečinný. 3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Polské republice, a tudíž se v dané věci jedná o řízení s cizím prvkem, pročež se soud zabýval otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Předmětem řízení je právní poměr ze spotřebitelské smlouvy, přičemž pravomoc českých soudů je dána na základě čl. 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), neboť žalovaný je občanem ČR a má zde hlášen trvalý pobyt, přičemž žalobkyni neoznámil žádnou změnu svého bydliště. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 7. 7. 2021, a to náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 o. s. ř., a žalobkyni dne 18. 6. 2021. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného do současné doby nijak reagováno, přičemž žalobkyně se vyjádřila tak, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval podle § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. a z provedených důkazů (transakční historie účtu od 10. 10. 2017 do 27. 1. 2020; smlouva o vedení účtu č. [anonymizováno]; poštovní podací arch; oznámení o odstoupení od Smlouvy ze dne 5. 3. 2019 s dodejkou; výzva k úhradě dluhu ze dne 19. 2. 2020) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 10. 10. 2017 smlouvu o vedení účtu č. [anonymizováno], jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů v mBank a Sazebník bankovních poplatků mBank. Jelikož žalovaný překročil debetní zůstatek na účtu, žalobkyně od Smlouvy odstoupila s účinností ke dni 7. 6. 2019, o čemž žalovaného informovala přípisem ze dne 5. 3. 2019. Žalovaný do dnešního dne částku neuhradil. Žalobkyně zaslala dne 19. 2. 2020 předžalobní výzvu. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 9. Mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané Smlouvy se aplikuje rovněž zákon č. 257/2016Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že žalovaný řádně a včas neuhradil překročený debetní zůstatek na účtu a proto došlo k zániku Smlouvy. Žalovaný svou procesní neaktivitou způsobil, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho platil, čímž neunesl své břemeno tvrzení a důkazní. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalovaného a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky ve výši 3 140 Kč a dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 283,10 Kč za období od 8. 6. 2019 do 4. 2. 2020, úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 3 140 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení dle § 1968 a 1970 o. z. v zákonné výši dle prováděcího nařízení z částky 3 140 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle § 11 odst. 1 a. t. (3 x 200 Kč), včetně tří paušálních náhrad výdajů dle § 14b odst. 5 a. t. (3 x 100 Kč). Ze shora uvedeného je s ohledem na skutečnost, že právní zástupce žalobce je plátcem DPH, nutno přiznat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. ve výši 189 Kč. Soud aplikoval ustanovení § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 11. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.