38 C 268/2020-33 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne 7. 6. 2017 (dále jen„ Smlouva“) uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], která následně svoji pohledávku postoupila na žalobkyni (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Právní předchůdkyně žalobkyně se na základě Smlouvy zavázala poskytnout žalovanému jednorázový a bezúčelový úvěr ve výši 27 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splácet v pravidelných 12 měsíčních splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně předmětnou částku zaslala na účet žalovaného. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný v době platnosti Smlouvy uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 18 969,89 Kč a to celkem šesti splátkami, kdy jednotlivé splátky byly započteny vždy na poplatky, úrok a následně jistinu úvěru. Žalovaná částka tak představuje neuhrazenou jistinu úvěru. Do dnešního dne žalovaný zbylou část úvěru neuhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na Kypru, a tudíž se v dané věci jedná o řízení s cizím prvkem, pročež se soud zabýval otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Předmětem řízení je právní poměr ze spotřebitelské smlouvy, přičemž pravomoc českých soudů je dána na základě čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), neboť žalovaný má bydliště na území ČR. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 30. 12. 2020, a to náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 o. s. ř., a žalobkyni dne 21. 12. 2020. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného ani žalobkyně nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 6. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Kyperské republice (viz výpis z obchodního rejstříku žalobkyně). 7. Žalovaný na základě žádosti o osobní půjčku ze dne 7. 6. 2017 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 27 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po částkách ve výši 3 824 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12 %. Splatnost jednotlivých splátek byla sjednána vždy k 7. dni v měsíci. Splatnost poskytnutého úvěru byla stanovena do dne 7. 6. 2018 (viz Smlouva č. S0015871014536716; formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru; ujednání zpracování osobních údajů; pravidla programu slev z nákladů spotřebitelského úvěru; splátkový produkt; splátkový kalendář). Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 7. 6. 2017 bezhotovostním převodem na účet žalovaného (viz potvrzení o platbě ze dne 5. 12. 2019). Žalovaný uhradil v době platnosti Smlouvy částku ve výši 18 969,89 Kč, a to dne 24. 7. 2019 částkou ve výši 3 705,49 Kč, dne 2. 11. 2017 částkou ve výši 3 500 Kč, dne 11. 10. 2017 částkou ve výši 4 000 Kč, dne 30. 8. 2017 částkou ve výši 3 535 Kč, dne 21. 8. 2017 částkou ve výši 382,40 Kč a dne 14. 7. 2017 částkou ve výši 847 Kč. Jednotlivé splátky byly započteny na poplatky, úrok a jistinu úvěru. Žalovaný zbývající splátky nehradil. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 12. 12. 2019 postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek vč. seznamu postoupených pohledávek ze dne 12. 12. 2019). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn přípisem ze dne 3. 3. 2020, kdy byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky (viz oznámení ze dne 3. 3. 2020 včetně podacího lístku ze dne 3. 3. 2020). 8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 9. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 10. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. o. z., když předmětná pohledávka na ni byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena. 11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu Smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané Smlouvy se aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že žalovanému byl právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut úvěr ve výši 27 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 3 824 Kč. Žalovaný však na poskytnutou částku uhradil pouze 18 969,89 Kč, přičemž jednotlivé splátky byly započteny na poplatky, úrok a následně jistinu úvěru. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by na dlužnou částku uhradil něčeho víc, než tvrdila žalobkyně, čím neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalovanou částku představující neuhrazenou jistinu úvěru. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti (do 7. 6. 2018), dostal se dnem následujícím (tj. od 8. 6. 2018) do prodlení ve smyslu § 1968 o. z., a žalobkyni tak vznikl nárok na úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanové vládním nařízením č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 16 144,36 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Podle názoru soudu se jedná o případy, kdy je nárok uplatněn návrhem, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je pak totožná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11). 13. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.