38 C 310/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované zaplatit žalobkyni v záhlaví uvedenou částku s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaná dne 27. 2. 2021 cestovala dopravním prostředkem: tramvají - linkou 6 veřejné hromadné dopravy osob provozovanou Dopravním podnikem hl.m. [obec], akciovou společností, v [obec] (dále jen DP) a uzavřela tak s ní smlouvu o přepravě osob. Ze strany DP byla provedena přepravní kontrola žalované, při které se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem a neuhradila tak stanovené jízdné. Žalovaná byla kontrolorem na místě vyzvána k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Další okolnosti o uzavřené přepravní smlouvě a o jejím porušení vyplývají ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo]. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná dne 16. 2. 2021 cestovala dopravním prostředkem: tramvají - linkou 12 veřejné hromadné dopravy osob provozovanou DP a uzavřela tak s ní smlouvu o přepravě osob. Ze strany DP byla provedena přepravní kontrola žalované, při které se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem a neuhradila tak stanovené jízdné. Žalovaná byla kontrolorem na místě vyzvána k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Další okolnosti o uzavřené přepravní smlouvě a o jejím porušení vyplývají ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo]. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 14. 4. 2021, na tuto výzvu žalovaná nijak nereagovala a na dlužnou částku do dnešního dne žalobci nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala v řízení nečinná. 3. S ohledem na skutečnost, že žalovaná je indickým státním příslušníkem a v dané věci je dán cizí prvek, zkoumal soud nejprve, zda má v dané věci pravomoc věc projednat a rozhodnout. Vzhledem k tomu, že smlouva mezi Českou republikou a Indickou republikou upravující otázku pravomoci danou věc projednat a rozhodnout neexistuje, není možné ji tak ve smyslu Článku 307 odst. 1 Smlouvy o založení [příjmení] použít místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle tohoto nařízení platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, přičemž soud vyšel z toho, že poslední známé bydliště žalované se nacházelo v České republice. S ohledem na skutečnost, že předmětem řízení je závazkový právní poměr ze smlouvy o přepravě osob, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 7 odst. 1 pím. a) a b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), neboť předmětem smlouvy o přepravě je poskytnutí služby. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalované doručena dne 12. 8. 2021, a to náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 o. s. ř., a žalobkyni dne 26. 7. 2021. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalované ani žalobkyně do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném dokazování (zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]; informace pro cestující; předžalobní upomínka ze dne 14. 4. 2021 s potvrzením o odeslání; smluvní přepravní podmínky žalobkyně platné od 1. 8. 2018; tarif pražské integrované dopravy) soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalovaná dne 16. 2. 2021 cestovala tramvají linky 12 v [obec], přičemž byla žalovaná kontrolována revizorem DPP, kdy se neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol [číslo] který žalovaná převzala. Žalobkyni tak vznikl nárok na uhrazení jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému. Žalovaná dále dne 27. 2. 2021 cestovala tramvají linky 6 MHD v [obec], přičemž byla kontrolována revizorem DPP, kdy se neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol [číslo] který žalovaná převzala. Žalobkyni tak vznikl nárok na uhrazení jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému. Pokud je do 15 dnů od uložení přirážky tato zaplacena, včetně jízdného, požaduje žalobkyně toliko přirážku ve výši 800 Kč, jinak 1 500 Kč. Žalovaná byla žalobkyní dne 14. 4. 2021 vyzvána k úhradě dlužných částek. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 8. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 9. Soud na danou věc aplikoval § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a dále vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., Přepravní řád, a Smluvní přepravní podmínky PID (dále jen„ SPP“). V řízení bylo prokázáno, že žalovaná cestovala MHD v [obec], čímž byla mezi účastníky uzavřena smlouva o přepravě. Žalovaná byl povinna zakoupit si jízdenku. Při kontrole revizorem DPP, kdy se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, vznikla žalované povinnost zaplatit v souladu se smluvními přepravními podmínkami dopravce za jízdu 16. 2. 2021 a za jízdu dne 27. 2. 2021 dlužné jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná svůj dluh dopravci neuhradila, proto má žalobkyně právo dle § [číslo] o. z., a § 37 zákona č. 266/1994 Sb., na zaplacení žalované částky. Příslušenství pohledávky bylo přiznáno dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení podle občanského zákoníku. Proto soud rozhodl tak jak je uvedeno v bodě I. výroku tohoto rozhodnutí. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 048 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.