38 C 347/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 13. 6. 2008. Žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 66 737 Kč ze zřízeného účtu [číslo] avšak porušila smluvní podmínky, neboť úvěr nesplácela v dohodnutých splátkách ve výši 5% z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, v důsledku čehož žalobkyni vzniklo právo účtovat smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 8 % z každé splátky, s níž se žalovaná dostala do prodlení více než 30 dnů, a od 1. 12. 2016 ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení. S účinností ke dni 30. 4. 2021 žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila v důsledku prodlení žalované se splácením úvěru. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala v řízení nečinná. 3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem ve Francii, a tudíž se v dané věci jedná o řízení s cizím prvkem, pročež se soud zabýval otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Předmětem řízení je právní poměr ze spotřebitelské smlouvy, přičemž pravomoc českých soudů je dána na základě čl. 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), neboť žalovaná je občanem ČR a má zde hlášen trvalý pobyt, přičemž žalobkyni neoznámila žádnou změnu svého bydliště. 4. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval dle § 157 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. a z provedených důkazů (Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru; Všeobecné obchodní úvěrové podmínky a Sazebník poplatků; Výzva k úhradě dlužné částky ze dne 18. 2. 2021; dopis ze dne 26. 3. 2021; výpis z úvěrového účtu; předžalobní upomínka ze dne 3. 5. 2021 s dokladem o odeslání) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 13. 6. 2008 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce, který žalovaná vyčerpala částkou ve výši 66 737 Kč. Žalovaná se zavázala část úvěru splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % Součástí smlouvy o poskytnutí úvěru byly rovněž všeobecné úvěrové podmínky. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla žalobkyně oprávněna účtovat žalované smluvní pokutu za prodlení, která byla do 30. 11. 2016 stanovena ve výši 8 % z každé částky, s níž se žalovaná dostala do prodlení více než 30 dnů, a od 1. 12. 2016 pak ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení. Žalovaná se rovněž zavázala v rámci splátky úvěru platit měsíční pojistné ve výši 3,34 % ze splátky úvěru. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, žalobkyně ji proto vyzvala dne 18. 2. 2021 žalovanou k zaplacení dlužné částky. Žalovaná však i přes výzvu ničeho nezaplatila, a proto žalobkyně od smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila ke dni 30. 4. 2021, což bylo žalované oznámeno. Celková dlužná částka činila ke dni zesplatnění částku 3 734,81 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 2 878,26 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 13,60 Kč, z dlužného pojistného ve výši 59,88 Kč, úroku ve výši 183,07 Kč, a z náhrady nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 8. Žalobkyně s žalovanou uzavřely úvěrovou smlouvu dle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž žalovaná ji uzavřela mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy se s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec, který žalovaná vyčerpala v celkové výši 66 737 Kč, přičemž žalovaná se úvěr zavázala splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně však ve výši 500 Kč. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas dle sjednaných podmínek, což vyplývá s výpisu spotřebitelského úvěru. Žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu ve výši 13,06 Kč, přičemž nárok na takto vyúčtovanou smluvní pokutu vznikl žalobkyni na základě úvěrové smlouvy, Sazebníku a § 2048 an. o. z., a náklady spojené s vymáháním stanovené Smlouvou ve výši 600 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by na žalovanou částku něčeho uhradila, a neunesla tak své důkazní břemeno. Jelikož žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostala se dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyně má rovněž podle § 1970 o. z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb., nárok na úroky z prodlení. Soud tedy s ohledem na výše uvedené žalobě v celém rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, podání návrhu ve věci samé), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 10. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.