38 C 388/2021-60 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, žalovaný byl dne 9. 4. 2020 ošetřen a pobýval v Protialkoholní záchytné stanici Vojenské nemocnici [obec] Náklady za toto ošetření byly žalovanému vyúčtovány vyúčtováním ze dne 9. 4. 2020, splatné dne 17. 4. 2020, v celkové výši 2 500 Kč. Žalovaný uvedený dluh uznal co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne 9. 4. 2020. Žalovaný však svůj dluh řádně a včas nezaplatil. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 21. 9. 2020 předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a během řízení zůstal nečinný. 3. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaný má mongolské státní občanství a má povolen trvalý pobyt na území České republiky, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Jelikož žalovaný má evidováno bydliště na území České republiky, je podle čl. 37 odst. 1 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech, dána pravomoc věc projednat a rozhodnout českým soudům. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 20. 9. 2021, a to náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 o. s. ř., a žalobkyni dne 7. 9. 2021. Žalobkyně uvedla, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval podle § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. a z provedených důkazů (skutečné náklady a kalkulace ceny záchytná stanice – Vojenská nemocnice [obec] – rok 2019 [číslo]; potvrzení o poskytnutí záchytu ze dne 9. 4. 2020; osobní účet pacienta s vyúčtováním úhrady za záchyt v záchytné stanici VNO s uznáním dluhu co do důvodu a výše; předžalobní upomínka ze dne 21. 9. 2020 s podacím archem ze dne 29. 9. 2020) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně vystavila žalovanému dne 9. 4. 2021 vyúčtování [číslo] znějící na částku 2 500 Kč splatnou dne 17. 4. 2020 za pobyt na Protialkoholní záchytné stanici. Žalovaný téhož dne uznal svůj dluh co do důvodu a výše a zavázal se jej zaplatit do 8 dnů ode dne podpisu uznání dluhu. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 21. 9. 2020 předžalobní upomínku. 7. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. jako věrohodné, přičemž dospěl k závěru, že dokazování již nebylo třeba doplňovat, protože skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva Smlouvu mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech, přičemž dle čl. 36 odst. 1 je rozhodným právem právo české. 10. Žalobkyně poskytla žalovanému ošetření a ubytování na Protialkoholní záchytné stanici. Za poskytnuté ošetření a ubytování žalobkyně žalovanému vyúčtovala částku 2 500 Kč. Žalovaný svůj dluh ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), řádně uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej zaplatit do 17. 4. 2020. Žalovaný byl v řízení neaktivní a netvrdil ani neprokázal, že by na dlužnou částku něčeho uhradil, čímž neunesl své břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní. Tím, že žalovaný na dlužnou částku neplatil, dostal se do prodlení dle § 1968 o. z., a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 12. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 13. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.