38 C 82/2021-50 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], uzavřela s žalovaným dne 9. 3. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 4 345 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 967 s úrokovou sazbou ve výši 29% ročně, odměny za zpracování ve výši 1 580 Kč a administrativní poplatek ve výši 798 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou částku uhradit ve 12 měsíčních splátkách po 1 363 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena ke dni 14. 3. 2018. Žalovaný však zápůjčku řádně a včas nesplácel, a proto vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně dne 15. 3. 2018 právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celé řízení nečinný. 3. Soud zjistil, že žalovaný je polským státním příslušníkem, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována v místě plnění závazku, tj. v místě, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Pravomoc věc projednat a rozhodnout je tak dána českým soudům. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 24. 5. 2021 a žalobkyni dne 19. 4. 2021. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného ani žalobkyně do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném dokazování (smlouva o zápůjčce [číslo]; oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020; výzva k plnění ze dne 23. 4. 2020 s podacím lístkem; tabulka umoření ze dne 27. 1. 2020; smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020) činil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 9. 3. 2017 s žalovaným Smlouvu, na jejímž základě poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 4 345 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 967 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 580 Kč a administrativní poplatek ve výši 798 Kč, a to v 12 pravidelných měsíčních splátkách po 1 363 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. Úrok byl sjednán ve výši 29 % ročně. Žalovaný zápůjčku řádně a včas nesplácel. Dne 20. 1. 2020 došlo k postoupení shora uvedená pohledávky z právního předchůdce žalobkyně coby postupitele na žalobkyni coby postupníka. Oznámení o postoupení pohledávek bylo žalovanému zasláno dne 20. 1. 2020 (viz oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku (viz předžalobní výzvy k plnění včetně dokladu o odeslání). 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. o. z., když předmětná pohledávka na ni byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena. 10. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z., přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával zápůjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu Smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy o zápůjčce se tedy na ni vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že žalovanému byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 12 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem ve výši 4 345 Kč v 12 měsíčních splátkách po 1 363 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena ke dni 14. 3. 2018. Jak vyplynulo z dokazování, žalovaný neunesl břemeno důkazní, když netvrdil ani neprokázal, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) platil něčeho více, než tvrdila žalobkyně. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalovanou částku včetně vyúčtovaných kapitalizovaných úroků, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení, úroků a zákonných úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené prováděcím nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) podle § 11 odst. 1 a. t. (3 x 200 Kč), včetně tří paušálních náhrad výdajů dle § 14b odst. 5 a. t. (3 x 100 Kč). Ze shora uvedeného je s ohledem na skutečnost, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, nutno přiznat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. ve výši 189 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.