38 C 92/2021-21 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované zaplatit žalobkyni v záhlaví uvedenou částku s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaná dne 2. 9. 2020 cestovala dopravním prostředkem: autobusem - linkou 207 veřejné hromadné dopravy osob provozovanou Dopravním podnikem hl. m. [obec], akciovou společností, v [obec] (dále jen DP) a uzavřela tak s ní smlouvu o přepravě osob. Ze strany DP byla provedena přepravní kontrola žalované, při které se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem a neuhradila tak stanovené jízdné ve výši 24 Kč. Žalovaná byla kontrolorem na místě vyzvána k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Další okolnosti o uzavřené přepravní smlouvě a o jejím porušení vyplývají ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo]. Žalovaná na pohledávku ničeho neuhradila. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná dne 2. 9. 2020 cestovala dopravním prostředkem: metrem - linkou C veřejné hromadné dopravy osob provozovanou Dopravním podnikem hl. m. [obec], akciovou společností, v [obec] (dále jen DP) a uzavřela tak s ní smlouvu o přepravě osob. Ze strany DP byla provedena přepravní kontrola žalované, při které se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem a neuhradila tak stanovené jízdné ve výši 24 Kč. Žalovaná byla kontrolorem na místě vyzvána k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Další okolnosti o uzavřené přepravní smlouvě a o jejím porušení vyplývají ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo]. Žalovaná na pohledávku ničeho neuhradila. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala v řízení nečinná. 3. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaná má ukrajinské státní občanství a pobyt na území České republiky, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má dle čl. 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v této věci je dána pravomoc českých soudů věc projednat, protože žalovaná má na území ČR povolen trvalý pobyt. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 22. 3. 2021, a to náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 o. s. ř., a žalobkyni dne 1. 3. 2021. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalované ani žalobkyně do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném dokazování (zápisy o provedené přepravní kontrole [číslo]; informace pro cestující; předžalobní upomínka s potvrzením o odeslání; výpis z obchodního rejstříku žalobkyně; smluvní přepravní podmínky žalobkyně platné od 1. 8. 2018; tarif pražské integrované dopravy) soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalovaná dne 2. 9. 2020 cestovala autobusem linky 207 v [obec], přičemž v 15:14 hod. byla žalovaná kontrolována revizorem DPP, kdy se neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol [číslo] který žalovaná převzala. Žalobkyni tak vznikl nárok na uhrazení jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému. Pokud je do 15 dnů od uložení přirážky tato zaplacena, včetně jízdného, požaduje žalobkyně toliko přirážku ve výši 800 Kč, jinak 1 500 Kč. Žalovaná dále dne 2. 9. 2020 cestovala metrem – linkou C v [obec], přičemž ve 10:07 hod. byla žalovaná kontrolována revizorem DPP, kdy se neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol [číslo] který žalovaná převzala. Žalobkyni tak vznikl nárok na uhrazení jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému. Pokud je do 15 dnů od uložení přirážky tato zaplacena, včetně jízdného, požaduje žalobkyně toliko přirážku ve výši 800 Kč, jinak 1 500 Kč. Žalovaná byla žalobkyní dne 24. 11. 2020 vyzvána k úhradě dlužné částky. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 8. Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech stanoví v čl. 48, že smluvní závazkové vztahy se řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou sporů ohledně nemovitého majetku. Rozhodným právem je tak právo české. 9. Soud na danou věc aplikoval § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, a § 18a zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a dále vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., Přepravní řád, a Smluvní přepravní podmínky PID (dále jen„ SPP“). V řízení bylo prokázáno, že žalovaná cestovala MHD v [obec], čímž byly mezi účastníky uzavřeny smlouvy o přepravě. Žalovaná byla povinna zakoupit si jízdenky. Při kontrolách revizorem DPP, kdy se žalovaná neprokázala platnými jízdními doklady. Proto vznikla žalované povinnost zaplatit v souladu se smluvními přepravními podmínkami dopravce za jízdy dne 2. 9. 2020 dlužné jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč a dlužné jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná svůj dluh dopravci neuhradila, proto má žalobkyně právo dle § [číslo] o. z., § 37 zák. č. 266/1994 Sb., a § 18a zákona č. 111/1994 Sb., na zaplacení žalované částky. Příslušenství pohledávky bylo přiznáno dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení podle občanského zákoníku. Proto soud rozhodl tak jak je uvedeno v bodě I. výroku tohoto rozhodnutí. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.