39 C 318/2021-31 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný nesplnil povinnost zaplatit částku 9 212 Kč vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. Zástupkyně žalobkyně se z jednání soudu nařízeného na [datum] omluvila, souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil bez omluvy, předvolání mu bylo uložením na poště dne [datum] a uplynutím 10 denní úložní doby doručeno fikcí doručení dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 o. s.ř. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na §202 odst. 2 o.s.ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný částku ve sjednané lhůtě splatnosti neuhradil, pročež se dostal do prodlení. Žalobkyně eviduje dluh žalovaného ve výši 9 212 Kč sestávající z nevrácené jistiny, z poplatku za čerpání úvěru ve výši 1 000 Kč, ze smluvního úroku ve výši 2 849 Kč, který přirůstá k jistině, a ze smluvních pokut ve výši 363 Kč. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Účastníci, po posouzení úvěruschopnosti žalovaného, uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), v níž se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni včas poskytnuté prostředky spolu s úroky, poplatkem za čerpání, a pro případ prodlení též smluvní pokuty sjednané podle § 2048 a násl. o. z. Žalovaný své smluvní povinnosti nesplnil a nejpozději ode dne 30. 11. 2020 byl v prodlení ve smyslu § 1968 o. z.; opak žalovaný netvrdil ani jinak se nebránil. Žalobkyně má proto, vedle částky 9 212 Kč, podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, jež je stanovena § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobkyně svůj nárok prokázala a soud proto žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 212 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.