40 C 127/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení bylo zaplacení částky 6 750 Kč skládající se z neuhrazené jistiny 6 000 Kč a z poplatků za účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 750 Kč na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 12. 4. 2018 mezi žalovaným a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [země] (dále jen„ [anonymizováno]“). Společnost [anonymizováno] postoupila svou pohledávku společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ [anonymizováno]“). Společnost [anonymizováno] postoupila pohledávku žalobkyni. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný čerpal úvěr, poskytnuté peněžité prostředky však do data splatnosti nevrátil. Žalobkyně se vedle výše uvedených částek domáhá také kapitalizovaného úroku ve výši 1 020 Kč a zákonných úroků z prodlení. Usnesením zdejšího soudu ze dne 17. 3. 2021 č. j. 40 C 127/2021-14 vyzval soud žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. V usnesení soud žalovaného současně poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Žalobkyně souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel se [právnická osoba] dne 12. 4. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit spolu s úrokem z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z čerpané částky a to ve splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úroky a poplatky, minimálně však ve výši 1 000 Kč. Dále se žalovaný zavázal uhradit paušální náhrady nákladů spojené s upomínáním ve výši 250 Kč za každou platbu, se kterou se ocitne v prodlení. Žalovaný úvěr ve sjednaném termínu ani později nevrátil a nezaplatil ani další uvedené částky. (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 12. 4. 2018, ze standardních podmínek smlouvy [anonymizováno 10 slov] [země], z obchodních podmínek [právnická osoba], z formuláře o standardních informacích o spotřebitelském úvěru a výpisu z účtu) Následně došlo k postoupení pohledávky [právnická osoba] za žalovaným na [právnická osoba] a poté k postoupení pohledávky [právnická osoba] za žalovaným na žalobkyni. (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019) Žalobkyně zaslala před podáním žaloby dne 7. 11. 2020 žalovanému výzvu před podáním žaloby, kterou jej zároveň informovala o postoupení pohledávky. Žalovaný však ničeho neuhradil ani na základě této výzvy. (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 7. 11. 2020 včetně poštovního podacího lístku ze dne 7. 11. 2020) Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaný uzavřel se [právnická osoba], smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pohledávka z této smlouvy byla následně v souladu s § 1879 a násl. o. z., postoupena [právnická osoba] a následně žalobkyni. Žalovaný na základě smlouvy čerpal částku 6 000 Kč, kterou byl dle čl. V. smlouvy o revolvingovém úvěru povinen vrátit ve splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úroky a poplatky, minimálně však ve výši 1 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný ničeho neuhradil žalobkyni ani jejím právním předchůdcům, je nárok žalobkyně důvodný. Žalobkyně má dále nárok na sjednané poplatky za vymáhání ve výši třikrát 250 Kč a na úrok z úvěru ve výši 8,5 % ročně z částky 6 000 Kč za období od 12. 5. 2018 do 12. 7. 2018 kapitalizovaný v částce 1 020 Kč. Soud přiznal žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výši stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v závislosti na datu splatnosti úvěru. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu včetně (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění), tří náhrad hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žaloba splňuje parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, obdobnými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými návrhy. O lhůtách k plnění rozhodoval soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.