40 C 233/2021-47 — Obvodní soud pro Prahu 4

Předmětem řízení bylo zaplacení částky 20 646,21 Kč s příslušenstvím skládající se z neuhrazené jistiny 19 143,19 Kč a z úroků z prodlení ve výši 1503,02 Kč na základě smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb, dle které společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) zřídila žalované bankovní účet č. ú. [bankovní účet] a umožnila žalované čerpat kontokorentní úvěr. Žalovaná čerpala kontokorentní úvěr ve výši 17 643,19 Kč, následně se však dostala do prodlení s plněním smluvních povinností a právní předchůdce žalobkyně všechny závazky zesplatnil. Žalovaná ani poté dlužnou částku neuhradila. Dne 16. 6. 2020 došlo k postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Usnesením zdejšího soudu ze dne 12. 7. 2021 č. j. 40 C 233/2021-41 vyzval soud žalovanou, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaná s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání výslovně souhlasila. Žalobkyně souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, na jejímž základě jí byl zřízen bankovní účet č. ú. [bankovní účet]. Ve smlouvě byl sjednán také kontokorentní úvěr [anonymizováno], který mohla žalovaná čerpat do výše 15 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne 21. 9. 2005, dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne 14. 10. 2009, všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] z 1. 11. 1999 a ze sazebníku poplatků) Žalovaná čerpala kontokorentní úvěr ve výši 17 643,19 Kč, čímž překročila povolený limit ve výši 15 000 Kč. Na základě této skutečnosti přistoupil dne 12. 4. 2018 právní předchůdce žalobkyně k ukončení poskytování kontokorentního úvěru, dluh byl převedený na úvěrový účet a navýšený o poplatek 200 Kč za odeslání dopisu o ukončení poskytování kontokorentního úvěru a poplatek 10 % z dlužné částky za otevření úvěrového účtu. (zjištěno z ukončení poskytování produktu [anonymizováno] ze dne 12. 4. 2018 a z oznámení o otevření úvěrového účtu ze dne 14. 4. 2018) Právní předchůdce žalobkyně oznámila žalované dne 15. 8. 2018 zesplatnění celého úvěru k tomuto datu z důvodu opakovaného porušování smluvních ujednání. (zjištěno z oznámení o zesplatnění ze dne 15. 8. 2018) Následně došlo k postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020, která nabyla účinnosti dne 17. 6. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2020 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020 včetně protokolu o předání smluv, potvrzení o úplatě ze dne 17. 6. 2020 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2020) Žalobkyně zaslala před podáním žaloby dne 29. 6. 2020 žalované výzvu k uhrazení závazku - předžalobní upomínku. (zjištěno z výzvy k uhrazení závazku - předžalobní upomínky ze dne 29. 6. 2020 včetně poštovního podacího archu) Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh žalobkyni nebo jejímu právnímu předchůdci čehokoliv uhradila. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o půjčce dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Pohledávka z této smlouvy byla následně v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), postoupena žalobkyni. Žalovaná na základě smlouvy čerpala částku 17 643,19 Kč, čímž překročila povolený limit ve výši 15 000 Kč, čímž porušila svou smluvní povinnost dle článku povolený debetní zůstatek na běžném korunovém účtu [anonymizováno] smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb a žalobkyně v souladu s tímto článkem smlouvy ukončila poskytování kontokorentu žalované. V důsledku porušení povinností vznikla žalované povinnost uhradit poplatek 200 Kč za odeslání dopisu o ukončení poskytování kontokorentního úvěru a poplatek 10 % z dlužné částky za otevření úvěrového účtu, na který byl její dluh za účelem splacení převeden. Žalobkyni dále vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši 29 % ročně z částky nepovoleného přečerpání, který k 17. 6. 2020 vyčíslila na částku 1 503,02 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná ničeho neuhradila žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci, je nárok žalobkyně důvodný. Žalobkyně má dále nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výši soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v závislosti na výše uvedeném datu zesplatnění úvěru. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 957,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 826 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 646,21 Kč sestávající z částky 1 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 720 Kč ve výši 1 411,20 Kč. Soud určil lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když k jinému postupu neshledal důvod. O místě plnění náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.